Čís. 10242.

Dráha neručí za úraz, k němuž došlo při otvíráni závor na železničním pozemku, kam byl vstup vůbec zakázán.
(Rozh. ze dne 18. října 1930, Rv I 17/30.)
Nezletilý, žalobce dotkl se železničních závor v době, kdy byly otvírány, a byl pří tom poraněn. Žalobní nárok na náhradu škody proti dráze uznal procesní soud prvé stolice důvodem z polovice po právu. Odvolací soud k odvolání žalované napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud uznal právem, že žalobní nárok není důvodem po právu.
Důvody:
Dovolání, jež se opírá o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., nelze upříti oprávněnost. Povinnost nahraditi žalobci škodu, postihla by žalovaného jen za předpokladu § 1 zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř, zák., nebo podle 30. hlavy obč. zák., kdyby žalobce prokázal, že úraz zavinila dráha, pokud se týče osoby, jichž při provozu používá. Příhodu v dopravě podle § 1 zmín. žel. zákona žalobce ani netvrdil, právem, neboť bylo zjištěno, že spouštěcí zařízení u přejezdu silnice fungovalo normálně, a okolnost, že drátovod a kladky u tohoto zařízení v rozhodné době nebyly přikryty, není s úrazem v příčinné souvislosti, přihlíží-li se ke zjištěnému účelu tohotó přikrytí, neboť úraz nebyl způsoben tím, že kladky a drátovod následkem nekrytí byly znečištěny. Jde tedy o otázku, zda žalobce prokázal zavinění dráhy, pokud se týče osob, jichž při provozu používá, zda jest žalovaný zodpovědný podle 30. hlavy obč. zák. Nižší soudy odpověděly na tuto otázku kladně. Podle jich názoru jest spatrovati zavinění dráhy v opomenutí zabezpečovacího zařízení, zejména přikrytí drátovodu při spouštěcím zařízení závor u přejezdu silnice. Leč dovolacímu soudu nelze k tomuto názoru přisvědčit!. Podle skutkového zjištění nižších soudů není spouštěcí zařízení umístěno na přejezdu samém, nýbrž 11/2 m od kraje silnice na železničním pozemku, kam vstup jest zakázán i podle § 96 žel. dopr. řádu, i podle výstražné tabulky tam umístěné. Okolnost, že po silnici a po pěšině podél tratil od silnice jest podle zjištění silná frekvence, nemá rozhodný význam, ano bylo dále zjištěno, že se ke kladce mohl kdokoli přiblížiti, odbočil-li se silnice anebo s pěšiny v ten směr, a nebylo zjištěno, že k tomuto odbočení jest nutná příčina, naopak toto odbočení právě podle výstražné tabulky jest zapovězeno. Podle místního ohledání jest sloup zvonkového zařízení umístněn uvnitř závor. Podle povahy věci mohla se nehoda přihoditi jen, bylo-li spouštěcí zařízení v činnosti, v pohybu. S tím v souladu zjistily nižší soudy,i že k nehodě došlo, až když osobní vlak večer v 7 hodin přejel závory silnice, při otevírání závor u sloupu se zvonkovým zařízením. K úrazu došlo tedy uvnitř závor na pozemku železničním, kam vstup jest vůbec zakázán, zvláště však v čase železniční dopravy. Nelze přehlížeti, že podle žalobních údajů došlo k úrazu tím, že se při otevírání železničních závor smekl žalobce náhodou tak, že mu přišel palec levé ruky mezil drát a kladku. Musil tedy žalobce meškati při otevírání závor u sloupu se zvonkovým zařízením, když toto bylo ještě v pohybu, tedy na místě zvláště v té době obecenstvu zakázaném.Nedbal-li žalobce, pokud se týče nedbaly-li osoby, jimž zákon ukládá povinnost, by žalobce, tehdy pět let starého, před nebezpečím chránily, tohoto zákazu, který se snaží zabrániti nahodilým poškozením, postihuje náhoda, že se žalobce smekl tak, že mu přišel palec mezi drát a kladku, když byla právě v pohybu, žalobce, pokud se týče osoby, které opomenutím náležitého dozoru zavinily, že nebylo dbáno výstrahy a zákazu (§ 1311 obč. zák.). Nelze se uzavírali skutečnosti', že lze pokládali každé zařízení dráhy za objektivně nebezpečné; třebaže jest dráhá povinna učinili veškerá podle vědy a zkušenosti možná opatření, by úrazy byly zamezeny, má tato povinnost své meze tam, kde nebezpečí netkví v zařízení samém, nýbrž teprve v tom, že obecenstvo nedbá předpisů, výslovných zákazů a výstražných znamení, neboť proti takovémuto nebezpečí mohla by se dráha chrániti jen naprostým a úplným uzavíráním veškerého provozu a k provozu patřících zařízení, což jest nemožné z ohledů dopravních. Zavinění jest tedy v souzeném případě jen na straně rodičů žalobce, ježto se nepostarali o to, by se hoch teprve pět let starý nezdržoval na zapovězeném místě, jmenovitě však, by se v čase železniční dopravy ze železničního tělesa vzdálil, ač, jak zjištěno, v rozhodné době seděli na zápraží svého domku v bezprostřední blízkostí přejezdu.

Citace:

č. 10242. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 564-566.