Čís. 1360.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Glauberova sůl jest předmětem potřeby.
Předměty potřeby jsou všechny věci movité, jež skutečně slouží životním potřebám lidí a domácích zvířat, i když to nejsou věci nepostradatelné a i když je lze nahraditi jinými.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1923, Kr I 754/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Litoměřicích ze dne 23. března 1922, jímž byli obžalovaní podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěni z obžaloby pro přečin §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 Sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Napadený rozsudek sprostil obžalované z obžaloby s odůvodněním, že Glauberovu sůl nelze pokládati za předmět potřeby. O subjektivní vině obžalovaných se rozsudek nevyslovil. Zmateční stížnost právem namítá proti sprošťujícímu rozsudku, že je právně mylným a zmatečným dle č. 9 a) §u 281 tr. ř., poněvadž vykládá nesprávně pojem přemětu potřeby (§ 1 lichevního zákona). Glauberova sůl — síran sodnatý — je chemická sloučenina, která nepochybně slouží k přímému i nepřímému ukojení potřeb lidí a domácích zvířat. Napadený rozsudek sám zjišťuje, že ji zvěrolékaři předpisují jako projímací prostředek pro domácí zvířata, a sám připouští, že se jí užívá v továrním průmyslu k barvení. Ve skutečnosti jest používání Glauberovy soli velmi rozsáhlé v průmyslu sklářském, textilním i chemickém. Slouží-li takto zmíněná sůl potřebám lidí i domácích zvířat, nemůže ji zbaviti vlastnosti předmětu potřeby okolnost, uvedená v rozsudku, že totiž lze místo ní použíti jako projímacího prostředku jiného, lepšího a neškodného prostředku, a že také k barvení látek jí není nutno používati, poněvadž zákon rozumí předměty potřeby všecky věci movité, které skutečně slouží životním potřebám lidí a zvířat domácích, i když to nejsou věci nepostradatelné a i když je lze nahraditi jinými.

Citace:

č. 1360. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 500-501.