Č. 6654.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti: Dávce podle dávkových pravidel č. 143/22 podléhá také převod nemovitostí provedený smlouvou t. zv. smíšenou.
(Nález ze dne 20. června 1927 č. 13720/26).
Věc: Miloslava Č. a Irena V. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran dávky z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka Albertina K. společně s Miloslavou Č. a Irenou V. uzavřela smlouvu s obcí P. dne 4. srpna 1922, dle níž postoupila vzhledem k povolené parcelaci pozemku č. kat. ... na zřízení ulice obci část pozemku tohoto ve výměře 956 m2 a to jednak ve smyslu § 19 zák. z 18. dubna 1886 č. 40 z. z. česk., jednak z toho důvodu, že jim navzájem obec z veř. statku popustila dílec ve výměře 30 m2.
Plat. rozkazem zem. inspekt. pro zem. dávky byla vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti částkou 440 Kč 96 h podle pravidel o obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí dle vl. nař. č. 143/22. Odvolání proti tomu podané zamítl žal. úřad z důvodu, že právní jednání dle postupní smlouvy ddto v P. dne 4. srpna 1922 jest negotium mixtum, částečně úplatné a částečné bezúplatné; poněvadž pak podle § 4 sub 1. pravidel nejsou podrobeny dávce převody neúplatným jednáním právním mezi živými, nemůže se přiznati osvobození tomuto převodu nikoliv neúplatnému.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Spornou jest pouze otázka, zda převod, o který jde, jest neúplatným právním jednáním mezi živými, jaké § 4 č. 1. pravidel prohlašuje za osvobozené od dávky z přírůstku hodnoty. Zdali se převod děje bez úplaty, jest posouditi dle toho, jaké povahy podle předpisu práva občanského jest právní jednání, na němž převod spočívá. Dle § 864 o. z. o. je smlouva uzavřena za úplatu, když obě strany navzájem sobě práva přenášejí a je přijímají, jinak řečeno, když se strany zavazují k vzájemnému plnění. Také smlouvy t. zv. smíšené, kterými jedna strana spokojuje se s úplatou menší, nežádajíc plné náhrady za to, co druhé straně dává, nutno pokládati za úplatné ve smyslu § 864 o. z. o. Postupní smlouva zahrnuje v sobě jednotné právní jednání, které lze posuzovati jedině jako celek.
Smlouvou ze 4. srpna 1922 postoupily st-lky část pozemku ve výměře 956 m2 obci jednak — jak ve smlouvě uvedeno — dle § 19 zem. zák. č. 40/1886 na zříz. ulice, jednak proto, že jim navzájem obec postoupila část z veř. statku ve výměře 30 m2. Postoupení na zřízení ulice nestalo se ovšem podle § 19 zák. ve smlouvě citovaného, nýbrž podle § 22 zák. z 8. ledna 1889 č. 5 z. z. o stav. řádu pro Čechy, který v odstavci prvním má stejné ustanovení jako § 19 shora cit. zákona, obsahujícího však stav. řád pro Prahu a některé obce tam zejména uvedené. Nesporno pak, že obcí straně navzájem postoupená část pozemku ve výměře 30 m2 má hodnotu 90 Kč.
Tím jsou dány znaky úplatného právního jednání po rozumu § 864 o. z. o. a jest nerozhodno, zdali vzájemné plnění, jehož se postupitelkám dostává, jest plnou náhradou za převedenou nemovitost. Z toho dále plyne, že převod za úplatu v daném případě, byť nedosahoval hodnoty předmětu, nemá za následek, že by rozdíl hodnoty byl od dávky osvobozen, jak stížnost míní, nýbrž dlužno v takových případech vzíti za základ výpočtu přírůstku hodnoty nemovitosti vyšetřenou obecnou hodnotu v době zcizení, jak zřejmě plyne i z ustanovení § 9 odst. 1 dávk. pravidel.
Zda by tento převod byl snad osvobozen podle jiného ustanovení dávkových pravidel, nemohl nss zkoumati, poněvadž strana v té příčině námitek neformuluje.

Citace:

č. 6654. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 67-68.