Čís. 10126.

Bylo-li zřízeno na jedné polovici nemovitosti nejprvé právo užívací a napotom na druhé polovici nemovitosti pro téhož oprávněného právo bydlení, vzniklo užívací právo k celku, se kterým nelze v dražebním řízení nakládati jinak ohledně jedné polovice a jinak ohledně druhé polovice, které byly zároveň v dražbě prodány.
(Rozh. ze dne 6. září 1930, R II 178/30).
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost přikázal soud prvé stolice a) pod pol 2 Filipu V-ovi, výměnkáři na jeho pod pol. 12) knihovního pořadí váznoucí právo doživotního užívání knihovně zajištěného při bývalém spoluvlastnictví Filipa V-a dle notářské listiny ze dne 16. června 1913 vzhledem k tomu, že toto právo odhadnuto bylo podle protokolu ze dne 24. června 1929 ročně na 330 Kč na vypočtený uhrazovací kapitál 6.600 Kč a to uložením na vkladní knížku u Spořitelny s nadpisem »Uhražovací kapitál pro Filipa V-a, výměnkáře č. p. 65«, který jest tento oprávněn pobírati až do své smrti z tohoto kapitálu ročně částkou 330 Kč. Teprve v případě úmrtí Filipa V-a a v tom případě, že by jím kapitál nebyl úplně vyčerpán, bude eventuelní zbytek kapitálu rozdělen mezi věřitele, kteří se svými nároky přišli na prázdno, b) pod pol. 5 témuž Filipu V-ovi, výměnkáři č. 65 na jeho pod pol. 14) knihovního pořadí váznoucí právo doživotního bývání na domku č. 65 knihovně zajištěného v základě odevzdací listiny ze dne 5. listopadu 1915 A 43/15, vzhledem k tomu, že toto právo bylo odhadnuto podle protokolu ze dne 24. června 1929 ročně na 330 Kč, na vypočtený uhražovací kapitál 6.600 Kč část 6.236 Kč 31 h a) jakožto zbytek nejvyššího podáni z kn. vl. 159, takže s 363 Kč 69 h tento věřitel vychází na prázdno. Tato částka 6. 236 Kč 31 h přikazuje se uložením na vkladní knížku Spořitelny s nadpisem »Uhražovací kapitál pro Filipa V-a, výměnkáře čís. 65« který jest tento oprávněn pobírati až do své smrti z kapitálu tohoto ročně 330 Kč až do jeho vyčerpání. Teprve v případě jeho úmrtí a v případě, že by nebyl úplně vyčerpán, připadne takto uvolněný kapitál věřitelům následujícím, kteří vyšli se svými nároky na prázdno. K rekursu vymáhající věřitelky (následující knihovní věřitelky) rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Rekurs není odůvodněn. Jde o to, zda uhražovací kapitál pro právo doživotního užívání ve prospěch Filipa V-a váznoucí na jeho bývalé ideelní spoluvlastnické polovici usedlosti, jakož i pro právo doživotního bývání váznoucí na celé usedlosti byl správně vypočten. Podle § 225 ex. ř. ustanoví soudce podle výsledku odhadu, jak mají býti oceněny služebnosti a věcná břemena neobmezeného trvání. Při služebnostech a při věcných břemenech, opravňujících k vybrání opětujících se dávek, rovná se tato částka jistině, které jest třeba, by z úroků byly zapraveny dávky ode dne příklepu dospívající nebo jejich peněžitá hodnota. Béře-li se za základ 5% zúročení jistiny, rovná se uhražovací kapitál dvacetinásobku roční odhadní ceny. jelikož odhadci stanovili odhadní cenu ročních dávek i u práva užívání, i u práva bydlení na 600 Kč, byl uhražovací kapitál ohledně práva užívání váznoucí na polovici domku správně stanoven dvacetinásobkem poloviční odhadní ceny ročních dávek, tedy 330X20 = 6.600 Kč a uhražovací kapitál ohledně práva bydlení na druhé polovici stejnou částkou, jest tedy neodůvodněná i další výtka rekurentova, že prvý soudce dvakráte přikázal uhražovací kapitál za totéž právo, poněvadž prý se právo užívání kryje s právem bydlení. I kdyby bylo pravdou, že se obsah obou těchto práv kryje, byl uhražovací kapitál správně vypočten u prvého práva polovičním penízem a u druhého, jež vázne na celé usedlosti, zase polovičním penízem. I kdyby tu nebylo právo užívání na jedné ideelní polovici, byl by uhražovací kapitál ohledně práva bydlení činil 13.200 Kč na základě soudního odhadu.
Nejvyšší soud změnil k dovolacímu rekursu vymáhající věřitelky změnou napadeného usnesení rozvrhové usnesení prvého soudu v ten rozum, že Filip V. obdrží za právo doživotního užívání polovice domku dříve jemu patřivší a za právo doživotního bydlení pojištěné na druhé polovici téhož domku jednak podle notářského spisu ze dne 19. června 1913, jednak podle odevzdací listiny z 5. listopadu 1915 odškodné 6.600 Kč.
Důvody:
Stěžovatel důvodně vytýká, že nižší soudy poukázaly na právo užívací a na právo bydlení Filipa V-a neprávem více a jinak než příslušelo podle zákona. Podle § 225 ex. ř. má exekuční soudce podle výsledku odhadu stanovití, jak mají býtí oceněny služebností a jiná věcná břemena, jež vydražitel přejímá k započtení na nejvyšší podání. Jde-li o břemeno omezeného trvání a je-li plně kryto nejvyšším podáním, uloží se jistina, jíž jest třeba, by se z úroků kryly dávky splatné od příklepu nebo jejicn peněžitá hodnota, na úroky, které připadnou vydražiteli po dobu trvání břemene. Břemeno ovšem nezkráceně pak trvá dále a může oprávněným býtí dále vykonáváno. Po zániku se uvolní uhražovací jistina a rozdělí se mezi zadnější oprávněné podle § 219 ex. ř. Nedojde-li břemeno plné úhrady z nejvyššího podání, nelze-li z nejvyššího podání uhradili plnou jistinu, jejíž úrok by stačil ke krytí hodnoty dávek, břemeno (kromě výměnku) se zruší a oprávněný z věcného práva obdrží náhradu zá břímě, kterou ustanoví soudce v pořadí zapsaného práva. Odhadní řád (§ 21 prvý odstavec) stanoví, že mají býtí při odhadu oceněny kromě nemovitosti i služebnosti, výměnky a věcná břemena na nemovitosti váznoucí pro sebe a v odhadním protokole uvedeny kapitály, jež jsou jim přiměřené (§ 144 druhý odstavec ex. ř.). Práva z břemene mají býti oceněna podle § 21 šestý odstavec odh. řádu podle zájmu, který má oprávněný na zachování, a to tak, že se při břemenech časově omezených nebo na doživotí trvajících kapitalisují podle prvého odstavce § 21 odh. ř. Podle odhadního protokolu bylo odhadnuto právo k užívání celého domku na 660 Kč ročně. Kapitálová náhrada podle zájmu oprávněného na 6.600 Kč. Právo užívací k polovici ideelní oceněno bylo na 3.300 Kč a na touž částku i právo bydlení pojištěné na jedné polovici.
Prvý soud pochybil nejprve již v tom, že poukázal úrok z uhražovací jistiny oprávněnému z věcného břemena, a nikoli vydražiteli. To se příčí § 225 ex. ř., protože úrok ten má dostávali vydražitel jako náhradu za to, že převzal břemeno na započtení do nejvyššího podání a břemeno, které jest kryto nejvyšším podáním, trvá nadále. Oprávněný nemůže kromě toho, že vykonává své právo, bráti ještě úrok z uhražovací jistiny, ani nemůže dostali úrok ten místo svého práva jako odškodné, ledaže by tu byla dohoda podle § 214 ex. ř., které v posuzovaném případě nebylo docíleno. Exekuční soud nemohl použiti k úhradě práva k užívání a bydlení ani předpisu § 226 ex. ř., protože nešlo o výměnek.
Právo Filipa V-a k užívání jedné polovice, která mu dříve patřila, bylo by sice podle svého pořadí kryto z nejvyššího podání, ale není kryto právo bydlení pojištěné na druhé polovici. Třebaže obojí právo bylo zřízeno při různých příležitostech a různými listinami, jest v podstatě jednotným právem. Právo bytu jest podle § 521 obč. zák. buď právem užívacím nebo požívacím. Bylo-li zřízeno na jedné polovici nejprve právo užívací a napotom na druhé polovici právo bydlení, jež jest zase v podstatě právem užívacím, vzniklo užívací právo k celku, s nímž nelze v dražebním řízení nakládatí jinak ohledně jedné polovice a jinak ohledně druhé polovice, které zároveň byly dražbou prodány. Že jde o nedílné právo služebnosti k celku (§ 485 a 847 obč. zák.) a že nelze od sebe odloučiti užívací právo k jedné polovině a právo bydlení k druhé polovici, takže by uživatel mohl reálně užívati jen jedné polovice, tomu svědčí okolnost. že si Filip V. nejprve podle notářského spisu ze dne 16. června 1913 vymínil užívání jen polovice domku, kterou postoupil, protože užíval druhé polovice nadále jako vlastník. Napotom si při projednání pozůstalosti vymínil dědickou dohodou bydlení v druhé polovici, takže užíval zase jedné polovice jako uživatel, druhé polovice jako oprávněný k bytu opět nedílně. Proto jest přihlédnouti při rozvrhu nejvyššího podání k tomu, zda celé nedílné právo užívání (bydlení) má úhradu v nejvyšším podání. Ježto však uhražovací kapitál břemena v pořadí, ve kterém jest pojištěno toto právo na polovici nemovitosti, které nabyla dlužnice podle řečené odevzdací listiny, nedochází plné úhrady z nejvyššího podání, bylo postupovati podle, § 227 ex. ř. a vyplatiti uživateli odškodné a zrušiti právo užívací po případě právo bydlení. Nižší soudy pochybily, nařídivše uložení nedostatečné uhražovací jistiny na úrok, což jest přípustné jen při výměnku. Cena užívacího práva podle zájmu oprávněného Filipa V-a byla podle odhadního protokolu oceněna na 330 Kč za užívání ideelní polovice a na 330 Kč za právo bytu na druhé polovici a na 660 Kč za užívací právo k celku. Cenu práva jako celku jest podle § 21 odh. ř. určití při neomezeném trvání břemene desateronásobkem ročního užitku tedy na 6.600 Kč. Tuto částku má obdržeti Filip V. jako odškodné za užívací právo, které nedošlo plného krytí v nejvyšším podání a bude proto zrušeno.

Citace:

Čís. 10126. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 326-329.