Čís. 10347.

Bylo-li při mimosoudním vyrovnání ujednáno, že jest podmínkou ujednání, by k němu přistoupili všichni věřitelé bez výhrady, a že, kdyby snad někteří věřitelé činili obtíže, pozbývá ujednání platnosti a ten, kdo přijal plnění, jest je povinen vrátiti, nastala tím, že jeden z věřitelů trval na úplném zaplacení, povinnost příjemce plnění vrátiti, co obdržel. Lhostejno, že nesouhlasivsí věřitel před vynesením rozsudku prvé stolice o žalobě na vrácení konečně přece jen k vyrovnání přistoupil.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1930, Rv I 1959/29). Žalobkyně uzavřela se žalovaným spolkem pro ochranu věřitelů úmluvu, kterou přijala za svého manžela Josefa M-a povinnost zaplatiti jeho věřitelům, kteří byli ve zvláštním seznamu uvedeni, 75% jejich pohledávek, celkem 27485'12 Kč, tím způsobem, že složí k tomu účelu do rukou žalovaného spolku 13742'56 Kč jakožto 50% kvótu, dále že složí u téhož spolku další splátky ve třech určitých lhůtách. Celé toto ujednání bylo vázáno výslovnou podmínkou, že k němu musí přistoupiti všichni věřitelé Josefa M-a bez výhrady, a bylo dále výslovně ujednáno, že, kdyby snad někteří věřitelé činili obtíže, ztrácí toto ujednání platnost a žalovaný spolek je povinen složených 13742-56 Kč neprodleně vrátili. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaném spolku vrácení složeného peníze, tvrdíc, že se podmínka ujednání nesplnila, ježto někteří věřitelé činili obtíže. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Soud odvolací nesouhlasí s prvým soudem v tom, že šlo o nabídku podle §§ 861 a 862 obč. zák., která, měla-li býti závazná, musila býti přijata ve lhůtě potřebné k odpovědi. Šlo o hotovou úmluvu, avšak pod podmínkou, pro niž sice nebyla určena lhůta, pro níž však z ustanovení o pozbytí platnosti ujednání, budou-li někteří věřitelé činiti obtíže, nutně jest souditi, že splněna býti měla co nejdříve, bez průtahu věřitelů. Že někteří věřitelé obtíže činili, bylo jasně prokázáno zjištěnými skutečnostmi, kterých nelze vyvrátiti ani dodatečným potvrzením obou věřitelů, o které jde, že na vyrovnání přistoupili. Vymíněno bylo v úmluvě nejen, že na dohodu všichni věřitelé přistoupí, nýbrž i, že nebudou věřitelé činili obtíže. Rozhodným jest, že věřitelé skutečně obtíže činili a že ještě ani v době podaní žaloby žalovaný spolek žalobkyni ani nedal potvrzení, že všichni věřitelé k dohodě přistoupili ani jí složené peníze nevrátil. Není rozhodnou okolnost, že žalovaný spolek peníze mezi věřitele rozdělil; to jest jeho věcí a nemá co činili s jeho poměrem k žalobkyni. Ana žalobkyně měla smluveno, že, bude-li některý věřitel činili obtíže, ztrácí ujednání platnost a žalovaný spolek jest povinen jí složené peníze neprodleně vrátiti, nemůže žalovaný spolek osvoboditi od povinnosti k vrácení peněz ani okolnost, že peníze byly věřitelům rozděleny a jimi přijaty, ani dodatečný souhlas věřitelů s dohodou, any dříve skutečně některými věřiteli, a to po dobu značně dlouhou, obtíže činěny byly. Nerozhoduje tu ani okolnost, kdo v zastoupení oněch věřitelů obtíže činil a zda jiný zástupce téhož věřitele obtíže nečinil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Podle ujednání ze dne 17. října 1927 co do obsahu mezí stranami nesporného bylo zvlášť ujednáno, že celému ujednání se klade za podmínku, že k vyrovnání musí přistoupiti všichni věřitelé bez výhrady, a že, kdyby snad někteří věřitelé činili obtíže, pozbývá ujednání platnosti a jest žalovaný spolek povinen, žalobkyni složenou 50% částku neprodleně vrátiti. Mělo tudíž ujednání pozbýti platnosti a měla nastati povinnost žalovaného spolku, by žalobkyni bez prodlení vrátil k jeho rukám složených 13742 Kč 56 h, kdyby některý, tedy i jen jeden z věřitelů činil obtíže. Tato podmínka nastala, an obtíže činil parní mlýn v Ch., jenž podle dopisu ze dne 11. ledna 1928 trval na plném zaplacení a podle zjištění nižších soudů v roce 1928 pokračoval ve vymáhání celé své pohledávky. Splněním této podmínky nastala povinnost žalovaného spolku, by 13742 Kč 56 h u něho složených žalobkyni bez prodlení vrátil. Jelikož tak neučinil, bylo nižšími soudy žalobě vyhověno právem, a nezáleží na tom, zda žalovaný spolek byl povinen, vydati žádané potvrzení, ani na tom, že obtíže, jež činil parní mlýn v Ch., měly snad důvod v nedostatečné informaci zástupce firmy. Dovolání poukazuje marně k tomu, že mlýn konečně přece jen přistoupil na vyrovnání, a to ještě před vynesením rozsudku v prvé stolici (§ 406 c. ř. s.), ana podle toho, co výše uvedeno, platnost ujednání zatím zanikla, pokud se týče povinnost žalovaného spolku, by vrátil částku u něho složenou, zatím již nastala a pro nedostatek příslušného dalšího ujednání tím, že obtíže činivší věřitel dodatečně souhlasil, ani neoživlo zaniknuvší zatím ujednání, ani nezanikla nastavší zatím povinnost žalovaného spolku, by žalobkyni peníze bez prodlení vrátil.

Citace:

č. 10347. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 765-767.