Čís. 10022.

Převod nájemního práva jako celku jest přípustným jen za souhlasu a za součinnosti pronajímatele. Nejsou-li tyto předpoklady prokázány, jest zamítnouti návrh na knihovní vklad převodu nájemního práva.
(Rozh. ze dne 24. června 1930, R I 445/30.)
Knihovní soud povolil převod nájemního práva, vloženého pro firmu Sch., na Wally K-ovou. Rekursní soud knihovní žádost zamítl. Důvody: jest jen řešiti právní otázku, zda lze nájemní právo s jeho právy a závazky jako celek bez účasti pronajímatele postoupiti účinně tak, že dosavadní nájemce-z poměru smluvního úplně vystupuje. Otázka ta jest v literatuře sporná. Pro přípustnost postupu: Ehrenzweig, Systém vydání 1920 — § 329 lit. c), ovšem jen s omezením. Proti ní: Krasnopolski: obligační právo vyd. 1910 str. 266, Bartsch: knihovní zákon — 4. vyd. str. 389; Sedláček: obligační právo II. čl. 244 bod 2. Zákon nemá o tom přímého předpisu. Pro přípustnost postupu lze se dovolávati § 1393 obč. zák., podle něhož veškerá zcizitelná práva jsou předmětem postupu. Tímto předpisem se však daná otázka pro jeho všeobecnost spolehlivě neřeší, ježto jest přihlížeti ke zvláštním předpisům o právu nájemném (§§ 1090—1121 obč. zák.). Tam jest však jen ustanovení § 1098 obč. zák. (v doslovu III. novely z roku 1916 o podnájmu), podle něhož nájemce a pachtýř jest oprávněn najatou věc dáti do podnájmu, není-li proti tomu výslovné smluvní zápovědi. Podnájmem přenechává se podnájemci (podpachtýři) užívání nebo používání buď částečně nebo úplně, nájemce však zůstává v dosavadním nájemním poměru k pronajímateli, zejména se svými závazky, ježto pronajímateli bez jeho vůle nebo proti jeho vůli nelze platně vnucovati jiného smluvníka (dlužníka) §§ 1401 a 1402 obč. zák. Poněvadž zákon (III. dílčí novela z r. 1916) nic nestanoví o jinakém přenechání nebo převodu práva nájemního, jest z toho souditi, že zákonodárcem nic takového nebylo zamýšleno a že tedy postup práva nájemního jako celku není přípustným (§ 6 obč. zák.). Potvrzení k tomu jest v předpisech exekučního řádu, podle §§ 334 a 340 ex. ř. jest pro zhodnocení zabaveného práva nájemního přípustná vnucená správa a vnucený pronájem, ne však prodej s úplným vyloučením dosavadního nájemce. Správou úpadkové podstaty firmy Sch. předloženou postupní smlouvou ze dne 12. září 1929 prováděný k tomu ještě jednostranný postup nájemního práva jako celku na Wally K-ovou jest tudíž nepřípustným a právně bezúčinným a není knihovní převod tohoto nájemního práva rovněž přípustným (§§ 26, 94 čís. 2 kn. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs odkazuje se na správné a výstižné důvody napadeného usnesení, které dovolací soud schvaluje, a podotýká se k jeho vývodům, že ani veřejná obchodní společnost ani úpadková podstata nejsou právnickými osobami a že nejde o to, zda a kdy nájemní (pachtovní) právo jest právem lpícím na osobě, nýbrž o to, že jednostranným úkonem nájemce (pachtýře) nemůže býti pronajímateli (propachtovateli) vnucena jako smluvník osoba, s níž smlouvu nedojednal. Naprosto vedlejší jest, že podnájem (podpacht) nebyl smluvně zakázán, neboť z toho plynulo by jen tolik, že pronajímateli (propachtovateli) bylo snad lhostejno, kdo 'bude věci užívati, ale neplyne z toho, že mu nezáleželo ani na tom, kdo bude platiti činži a kdo vůbec napříště bude jeho smluvníkem. Převod nájemního (pachtovního) práva jako celku byl by přípustný jen za souhlasu a za součinnosti pronajímatele (tak zejména také Bartsch-Pollak: Das osterr. Grundbuchsgesetz, 1928, str. 311, a Dr. Jaromír Sedláček, Obligační právo, II., bod 244 čís. 2 str. 107), a jelikož ani to ani ono nebylo prokázáno, byl návrh na vklad převodu nájemního práva na Wally K-ovou rekursním soudem zamítnut právem.

Citace:

Čís. 10022.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 135-136.