Čís. 10094.

Námitku, jež nebyla činěna v rekursu (v nesporném řízení), nelze uplatňovati v dovolacím rekursu, leč že by šlo o zmatečnost.
(Rozh. ze dne 28. srpna 1930, R I 576/30).
Soud prvé stolice povolil k návrhu Státního pozemkového úřadu exekuci vyklizením, odevzdáním a předáním vypověděných nemovitostí. Rekursní soud usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ohledně parcel č. k. 219/1, 305/1, 308/1, 311/3, 580/3, 971/11, 974, 977/1 ve V. namítal stěžovatel ve stížnosti na rekursní soud, že parcely ty nejsou zapsány ve vložce čís. 1360 desk zemských a že tedy exekuční návrh v tom kuse není proveditelný. Rekursní soud na to odpověděl, co jediné správně mohl, že námitka ta jest nerozhodná, ježto stačí, že se výpověď vztahuje i na tyto pozemky načež teprve v dovolací stížnosti uvádí stěžovatel, že se výpovědi vztahují na pozemky vložky čís. 1360 desk zemských, a, nejsou-li řečené pozemky ve vložce té zapsány, nemohou se výpovědi na ně vztahovati a není tu tedy pro ně exekučního titulu. To je námitka zcela nová, jiná než ve stížnosti; ve stížnosti namítala se neproveditelnost exekuce, ovšem z nepodstatného důvodu, že sporné pozemky nejsou zapsány v udané vložce, v dovolací stížnosti namítá se nedostatek exekučního titulu, že se výpověď na pozemky ty nevztahovala, ale ovšem i to z nesporného důvodu, že se výpovědi vztahují na pozemky vložky 1360 desk zemských, roz. jen na ně, a že se tedy nevztahují na pozemky ve vložce té nezapsané, neboť podle exekučního návrhu výpovědi vztahovaly se právě částečně i na vložky č. 51 a 71 obce V., což stěžovatel ani nyní nepopřel. Než ovšem nerozhoduje tato nesprávná motivace námitky, protože námitka sama mohla by býti přes to správná, nýbrž to, že námitka nebyla činěna ve stížnosti, a nelze ji tedy činiti ve stížnosti dovolací, ježto nelze se žádnou námitkou, rekursní stolici přeskakovati, leda že by šlo o zmatečnost, o což tu nejde. Jinak nelze zameškané doháněti. Strana může i chybné usnesení prvního soudu nechati vejíti v právní moc tím, že nepodá rekurs vůbec. ale může si tutéž újmu způsobiti i tím, že rekurs sice podá, ale z důvodů nepodstatných, kdežto podstatné důvody, které měla, pomine; ale jako tam nemůže podávati pak dovolací stížnost, tak zde nemůže v ní uplatňovati důvody ve stížnosti pominuté. Strany musí dbáti pečlivosti při podávání právních prostředků, sice stihne újma jen je.

Citace:

č. 10094. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 254-255.