K § 25. zákona z 20./2. 1920, č. 142 Sb. z. a n.
Výdělečná nezpůsobilost, pokud se jeví jako výsledek, plynoucí z určitého zdravotního stavu osoby dotčené, může býti na jisto postavena jen formálním důkazem znaleckým, kterým se momenty skutkové, zdravotní stav osoby oné určující, odborně konstatují a úsudek z toho na schopnost výdělečnou osoby oné subsumpcí momentů těchto pod pravidlo vědy lékařské se utvoří.
Důkaz znalecký smí však býti v řízení administrativním podán jen během jednání se stranami, tedy z pravidla již v první stolici, vždycky však u zachování všech zásad řízení správního, zejména zásady slyšení« stran. —
Důkaz znalecký takto zjednaný může arciť úřad rozhodující, tedy i stolice vyšší, k rozhodování povolaná, dle zásady o volném uvažování prostředků průvodních samostatně hodnotiti, tedy nejen jeho průkazní sílu vnitřní odvážiti, nýbrž i jeho formelní správnost, zejména jeho úplnost a dostatečnost posouditi. Shledá-li, že důkaz onen nedává na otázku, předmět důkazu tvořící, dostatečně jasné odpovědi, může úřad všechna opatření učiniti, by byl nedostatek jeho odstraněn a může k tomu cíli zejména naříditi provedení nového důkazu znaleckého o téže okolnosti bud týmž znalcem nebo i jiným.
Vždycky však jest nezbytno, aby oprava znaleckého důkazu, za nedostatečný shledaného, stala se opět jen znaleckým důkazem v technickém slova smyslu, t. j. v řízeni se stranami, jimž poskytnuta musí býti možnost, aby znalce na rozhodné okolnosti skutkové upozornily а k jeho nálezu i posudku své připomínky činily, po případě i protidůkazy provedly.
Právo volného hodnocení důkazu znaleckého nezmocňuje však úřad k tomu, aby místo znaleckého zjištění, V řízení znalci podaného, svůj vlastní odborný úsudek položil a jej rozhodnutí svému dal za základ.
420 Úřad nemůže tak učinili ani tehdáž, když by si pro své poučení vyžádal mínění příslušných odborníků, poněvadž dobrozdání takové, úřadu podané, jest jen k jeho vlastní informaci, sloužící k doplnění jeho vědomostí ve směru odborném, jichž pro rozhodnutí své potřebuje, jest tedy jen pomůckou činnosti cogniční, nikdy však nemůže býti pojímáno za důkaz znalecký v technickém slova smyslu, jenž náleží ke skutkovému materiálu procesnímu cogniční činnosti úřadu podrobenému.
(Nález nejv. správního soudu z 28./6. 1922, č. 9126/22.)
421