Č. 12895.
Církevní věci: * Odměnami za vyučování náboženství ve smyslu § 1 odst. 5 zákona č. 122/1926 Sb. a § 18 odst. 1 vlád. nař. č. 124/1928 Sb. o úpravě platů duchovenstva nelze rozuměti příjmy zvláštního učitele náboženství ustanoveného školskou správou.
(Nález z 10. května 1937 č. 12567/37.)
Věc: Václav Z. ve Verneřicích (adv. Dr. Josef Sklenář z Prahy) proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze ze 7. června 1934 (vrch. min. komisař Dr. Václav Štorkán) o vrácení kongruového doplňku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zem. úřad v Praze výměrem z 13. října 1933 zrušil na
základě § 83 vlád. nař. z 13. ledna 1928 č. 8 Sb. své výměry z 14. srpna 1930 a 23. června 1931, pokud jimi byl st-li přiznán doplněk kongruy za I. lustrum, a uznal st-le za povinna vrátiti náboženské matici částky, které mu byly vyplaceny od 1. ledna 1926 do 31. prosince 1930 jako doplněk kongruy a od 1. ledna 1931 jako záloha na kongruový doplněk pro II. lustrum po srážce zaplaceného pensijního příspěvku; celkem byl st-l uznán za povinna vrátiti 101903,05 Kč, a to do 8 dnů. Výměr jest odůvodněn v podstatě tím, že st-l, který byl farářem ve Verneřicích, byl ustanoven zatímním katechetou ve Verneřicích s nárokem na stálý pevný služební plat a pensijní zaopatření, o které se podle § 18 vlád. nař. č. 124/1928 Sb. snižuje doplněk kongruy, a nepředložil podle § 107 lit. b) cit. vlád. nař. výkaz o svých příjmech z veřejných prostředků a proto nebyla úřadu známa uvedená okolnost, která je rozhodná pro výměru kongruálního platu.
Tento výměr byl nař. rozhodnutím potvrzen.
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí, zabýval se nss nejprve námitkou, ve které se spatřuje nezákonnost v tom, že obě instance vykládají nesprávně § 83 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., když na jeho podkladě bez dalšího ruší pravoplatná rozhodnutí zem. úřadu z 14. srpna 1930 a 23. června 1931. Nss nemohl vejíti na věcné přezkoumání této námitky a to proto, že nebyla vznesena ve správním řízení, ač se tak státi mohlo. Již úřad I. stolice opřel svůj výrok po formální stránce o ustanovení § 83 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., st-1 však nic proti tomu nenamítal v odvolání, jež podal proti tomuto výměru. Zmíněná námitka je tedy vznesena po prvé ve stížnosti k nss přes to, že mohla býti uplatněna ve správním řízení, a jde proto o námitku, která je se zřetelem na ustanovení § 5 zákona o ss nepřípustná.
Ve věci je nař. rozhodnutí založeno na právním názoru, že za od- měnu za vyučování náboženství ve smyslu ustanovení § 18 vlád. nař. ze 17. července 1928 č. 124 Sb. je možno považovati jen odměnu ve smyslu ustanovení čl. IV odst. 1 zákona z 13. července 1922 č. 251 Sb., které požívá duchovní, t. j. učitel náboženství povolaný k vyučování náboženství na školu církevním úřadem, při kteréžto odměně se po příp. povoluje také cestovné, nikoli však stálý služební plat plynoucí z dekretálního ustanovení učitelem školním úřadem. Naproti tomu namítá stížnost, že ani zákon č. 122/1926 Sb. ani vlád. nař. č. 124/1928 Sb. nerozeznávají, jde-li o odměnu podle zákona č. 251/1922 Sb. nebo podle učit. zákona č. 104/1926 Sb. anebo zda percipient vyučuje náboženství jako duchovní správce, t. j. člen místní katolické duchovní správy, anebo jako zvláštní učitel římsko-katolického náboženství. Po- dle názoru stížnosti je výraz »odměna za vyučování« vykládati extensivně tak, že je jím myšlena i odměna, která byla st-li přiznána na základě § 12 učit. zákona č. 104/1926 Sb. Se stížností nelze souhlasiti.
Podle čl. IV zákona z 13. července 1922 č. 251 Sb. náleží duchovenstvu ve správě duchovní (jakož i světským učitelům) za vyučování náboženství na veřejných školách obecných a občanských odměna a náhrada cestovní blíže zde stanovená. Zvláštním učitelům náboženství náleží podle § 12 zákona z 24. června 1926 č. 104 Sb. služební plat učitelský. Cit. ustanovení čl. IV zákona č. 251/1922 Sb. bylo výslovně zachováno v platnosti ustanovením § 46 odst. 1 cit. zákona učitel. Sluší proto podle cit. právních norem přesně rozeznávati mezi odměnou a náhradou cestovní, jež přísluší duchovenstvu ve správě duchovní za vyučování náboženství, a mezi služebním platem učitelským, který náleží zvláštním učitelům náboženství ustanoveným školními úřady. Tyto pojmy měly před sebou tvůrci zákona č. 122/1926 Sb. o úpravě platů duchovenstva církví a náboženských společností státem uznaných, případně recipovaných, a vlád. nař. č. 124/1928 Sb. o úpravě platů duchovenstva. Jestliže se v § 1 odstavci 5 cit. zákona a § 18 odst. 1 cit. vlád. nař. praví, že doplněk nejnižšího příjmu (kongrua) snižuje se o jiný stálý příjem, jehož duchovní požívá z veřejných prostředků, a že toto ustanovení se nevztahuje na odměny a čestné za vyučování náboženství (a na platy členů Národního shromáždění), nelze »odměnami a cestným« rozuměti nic jiného než odměny a čestné, jež náležejí duchovenstvu ve správě duchovní za vyučování náboženství, neboť cit. ustanovení je nutno vykládati v souvislosti s předpisy učit. zákona č. 104/1926 Sb. a čl. IV zákona č. 251/1922 Sb., který — jak řečeno — byl učitelským zákonem zachován v platnosti. Nemá proto stížnost pravdu, tvrdí-li, že odměnou podle § 18 odst. 1 vlád. nař. č. 124/1928 Sb. sluší rozuměti i učitelský plat podle § 12 zákona č. 104/1926 Sb.
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že dekretem z 15. srpna 1926 byly st-li přiznány okr. škol. výborem v Děčíně požitky katechety ve Verneřicích podle § 12 učit. zákona počínajíc 1. lednem 1926, že jde o služební požitky, které st-l dostával jako zvláštní učitel náboženství, ustanovený úřadem školním, a jde proto o stálý služební příjem (plat) plynoucí z dekretálního ustanovení st-le učitelem a nikoliv o odměnu. Že st-l byl ustanoven školním úřadem zvláštním učitelem náboženství a že mu cit. dekretem okr. škol. výboru v Děčíně byly upraveny požitky podle učit. zákona, stížnost nepopírá. Potom však nelze důvodně tvrditi, že úřad použil zákona nesprávně, odepřel-li použiti na st-le ustanovení § 18 odst. 1 vlád. nař. č. 124/1928 Sb. Na věci nic nemůže změniti od- volání na výnos zem. škol. rady z 29. ledna 1924 cit. ve stížnosti, podle něhož st-li bylo výjimečně dovoleno, aby nadále zůstal provisorním zvláštním učitelem náboženství ve Verneřicích přes to, že zastává úřad faráře, a to již proto, že i v tomto výnosu je st-l kvalifikován jako zvláštní učitel náboženství ve školní službě. — — —