Č. 12988.

Vojenské věci. — Zaměstnanci veřejní:* Výměrem ve smyslu § 151 odst. 7 plat. zákona č. 103/1926 Sb. nelze rozuměti přiznání zaopatřovacích požitků toliko zálohou.
(Nález z 2. října 1937 č. 1544/36-6.)
Věc: Mořic L. v Praze (adv. Dr. Jaroslav Srbek z Prahy) proti rozh. min. nár. obrany v Praze z 3. ledna 1935 o přídavku k odpočivným platům. Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Na základě superarbitrace, provedené 4. října 1926 u zem. voj. velitelství v Praze, rozhodlo min. nár. obrany výnosem z 29. října 1926, že bylo superarbitrací zjištěno, že je st-l »k veškerým službám nezpůsobilý«, nařídilo proto jeho přeložení do výslužby dnem 1. prosince 1926 a poukázal mu od téhož dne »s výhradou pozdějšího přezkoumání« zaopatřovací platy: a) výslužné ročních 8486 Kč 40 h podle započitatelné služební doby 15 roků 6 měsíců a 9 dnů a podle služného 3. služební třídy 7. platové stupnice stupně b); b) přídavek podle § 161 odst. 4 plat. zákona č. 103/1926 Sb. 1823 Kč 04 h ročně.
Výnosem z 5. září 1934 oznámilo min. nár. obrany st-li, že při přezkoumání cit. prozatímního výměru zjistilo, že vzhledem k nastalé změně st-lova rodinného stavu rozlukou jeho manželství dne 18. listopadu 1923 výslužné bylo vyměřeno správně, přídavek podle § 161 odst. 4 zákona č. 103/1926 Sb. přísluší však částkou menší. Proto přiznalo min. nár. obrany st-li po přezkoušení prozatímního výměru od 1. prosince 1926 tyto definitivní vojenské zaopatřovací platy ročně: 1. výslužné v dosavadní výměře 8486 Kč 40 h a 2. přídavek podle § 161 odst. 4 zákona č. 103/1926 Sb. 383 Kč 04 h. St-li bylo uloženo, aby přeplatek vzniklý výplatou vyšších vojenských zaopatřovacích platů podle dosavadního prozatímního výměru vojenské správě vrátil.
Nař. rozhodnutím byly st-lovy námitky zamítnuty v podstatě proto, že při poslední úpravě st-lových zaopatřovacích platů nešlo o nový výměr pro nesprávné použití platných předpisů nebo v důsledku nesprávné skutkové podstaty.
Rozhoduje o stížnosti vznesené do tohoto rozhodnutí, řídil se nss těmito úvahami:
V daném případě není o tom sporu, že min. nár. obrany, přiznávajíc původně st-li zaopatřovací požitky výnosem z 29. října 1926 (výslužné a přídavek podle § 161 odst. 4 plat. zákona) »s výhradou pozdějšího přezkoumání«, vycházelo z nesprávné skutkové podstaty, že je st-l ženat, ač jeho manželství bylo již v roce 1923 pravoplatně rozloučeno, a že následkem tohoto omylu, kterého st-l nezavinil, ohlásiv úřadu rozluku včas, použilo min. ustanovení § 161 odst. 4 plat. zákona nesprávně, vyměřivši st-li přídavek k zaopatřovacím platům vyšší, než by mu podle platných předpisů příslušel. Rovněž je nesporno, že žal. úřad, přezkoumávaje tuto prozatímní výměru zaopatřovacích platů st-lových teprve výnosem z 5. září 1934, tedy skoro po 8 letech, zjistil omyl a vyměřil zaopatřovací platy st-li definitivně, ovšem přídavek částkou nižší, a uložil mu náhradu přeplatku tohoto přídavku. Na sporu je pouze otázka, zda na toto snížení přídavku, provedené z moci úřadu výnosem z 5. září 1934, lze použiti ustanovení § 151 odst. 7 až 9 plat. zákona č. 103/1926 Sb. o preklusi změny nebo zrušení výměru vydaného pro nesprávné použití platných předpisů nebo na podkladě nesprávné skutkové podstaty uplynutím 1 nebo 3 let a o vyloučení požadavku vrácení neprávem vyplacené částky, nemá-li zaměstnanec na nesprávné výměře nebo výplatě žádné viny. Žal. úřad stojí na stanovisku, že ustanovení § 151 plat. zákona použíti nelze proto, že původně byly přiznány zaopatřovací platy výnosem z 29. října 1926 jen s výhradou, takže st-l dostával je až do definitivního rozhodnutí z 5. září 1934 jen prozatímně, a že výnos posléz citovaný nelze proto považovati za nový výměr, vydaný jen v důsledku skutkového nebo právního omylu. Naproti tomu vychází stížnost z právního názoru, že výhrada pozdějšího přezkoumání zaopatřovacích požitků, obsažená v původním výnosu z 29. října 1926, odporuje zákonu, poněvadž zákonné předpisy neznají prozatímní přiznání vojenských zaopatřovacích platů, a výhrada taková nemůže zrušiti zákonný předpis § 151 plat. zákona. Protože pak lhůty normované v odst. 7 a 8 cit. paragrafu od původní výměry zaopatřovacích platů st-lových výnosem z 29. října 1926 dávno uplynuly, je možnost změny výměru toho podle § 151 plat. zákona promlčena a je tudíž výnos z 5. září 1934, resp. potvrzující jej nař. rozhodnutí nezákonné. Nss nemohl stanovisku stížnosti dáti za pravdu.
Otázkou, zda výhrada pozdějšího přezkoumání přiznaných zaopatřovacích platů je v souhlasu se zákonem či ne, nemohl se nss v daném případě zabývati, protože st-l proti výnosu z 29. října 1926, jenž tuto výhradu obsahoval, nepodal ve stanovené lhůtě stížnosti k nss a neuplatňoval s tohoto hlediska jeho nezákonnost, takže výnos ten se stal nenaříkatelným. Mohl tedy žal. úřad z této výhrady, která časově není nijak omezena, vycházeti a kdykoli později st-li zaopatřovací požitky, dosud jen prozatímně a tedy vlastně jen zálohou přiznané, definitivně stanoviti i bez podmínek obnovy řízení, resp. bez předpokladů § 151 odst. 7 a 8 plat. zákona. Při této definitivní úpravě je tedy zcela nerozhodná skutečnost, zda záloha (prozatímní přiznání) zaopatřovacích platů byla původně stanovena jinak nebo v jiné výši, než jak dlužno podle platných zákonných předpisů určiti požitky definitivní, nebo zda úřad — vyměřuje zálohu — vycházel z nesprávné skutkové podstaty, právě proto, že jde jen o zálohu, na jejíž povolení nepřísluší straně žádný právní nárok, nýbrž jejíž přiznání je dáno do volné úvahy úřadu.
Byl-li však zaměstnanci přiznán zálohově (prozatímně) služební příjem vyšší, než by mu jinak při definitivní výměře příslušel, nelze pro tuto do volné úvahy úřadu danou a z povahy zálohy vyplývající odvolatelnost takového aktu v kterékoli pozdější době mluviti o výměru, jaký má na zřeteli § 151 odst. 7 plat. zákona, který předpokládá — jak nss konstantně judikuje (viz na př. Boh. A 12598/36) —, jen takový správní akt, který pro zaměstnance, jehož se týká, je způsobilý oproti úřadu založiti určitou právní posici svou právní mocí, a který pak může býti změněn nebo zrušen jen za předpokladů odst. 7 téhož paragrafu. Nemůže proto ani při takové definitivní úpravě, prováděné následkem dřívější výhrady při prozatímní úpravě, jíti o nový výměr, kterým se dřívější výměr výhradně v důsledku omylu skutkového nebo právního mění nebo ruší, nýbrž o výměr, kterým po prvé se teprve zaopatřovací platy definitivně stanoví. Je tudíž použití § 151 odst. 7—9 zákona č. 103/1926 Sb. na případ st-lův vyloučeno.

Citace:

č. 12988. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 842-844.