Č. 14034.

Pojišťovací právo: * Ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 29/1909 ř. z. je platiti úroky z prodlení ode dne splatnosti jen z oné částky pojistného, jež nebyla do jednoho měsíce po splatnosti zaplacena.
(Nález z 22. prosince 1937 č. 5574/35-4.) Věc: Firma »Českomoravská Kolben Daněk, akciová společnost« v Praze proti rozh. zem. úřadu v Praze z 23. července 1935 o úrocích z prodlení v úrazovém pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: Úrazová pojišťovna dělnická v Praze sdělila firmě »Českomoravská Kolben-Daněk, akc. spol.« v Praze-Vysočanech, že jí účtuje ve smyslu § 4 zákona z 8. února 1909 č. 29 ř. z. pro opožděné placení pojistného za 2. období na 4% úrocích z prodlení podle celkového vyúčtování ke dni 4. června 1928 částku 1449,50 Kč. Dalším pak přípisem sdělila úrazová pojišťovna dělnická v Praze téže firmě, že jí účtuje ve smyslu § 4 zákona z 8. února 1909 č. 29 ř. z. pro opožděné placení pojistného za 2. období 1928 na 4% úrocích z prodlení podle celkového vyúčtování ke dni 17. dubna 1929 částku 4113,15 Kč. Konečně pak stanovila úrazová pojišťovna dělnická v Praze z podniku téže firmy »výroba automobilů« pojistný příspěvek za období 1929/1. penízem 263185,05 Kč včetně 4% úroků za dobu od 15. července 1929 do 12. srpna 1929, pokud se týče zbývající částkou 5044,45 Kč kromě dalších 4% úroků z prodlení od 13. srpna 1929 počínaje až do dne zaplacení.
V námitkách proti tomu podaných st-lka dovozovala, že způsob, jakým úrazová pojišťovna dělnická v Praze počítá 4%ní úroky z prodlení, neodpovídá § 4 zákona č. 29/1909 Sb., ježto 4% úroky lze počítati pouze z oné částky, která do 1 měsíce po uplynutí zákonné lhůty, t. j. do 14. února nebo 14. srpna toho kterého roku splacena nebyla, nikoli z celé částky příslušného pojistného splatného 15. lednem nebo 15. červencem, byla-li mezitím část pojistného zálohou zaplacena.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad uvedeným námitkám z těchto důvodů: § 4 zákona z 8. února 1909 č. 29 ř. z. ustanovuje, že osoba povinná k placení pojistného je tehdy v prodlení, nebylo-li pojistné zaplaceno během jednoho měsíce po uplynutí zákonné lhůty, t. j. v daném případě do 14. února 1928, do 14. února 1929 a do 14. srpna 1929, a jestliže nedoplatek (Rückstand) přesahuje částku 50 Kč. Nemůže býti tedy sporu o tom, že nárok úrazové pojišťovny dělnické na úroky z prodlení vzniká dnem 15. ledna nebo 15. července toho kterého roku v tom případě, že pojistné během jednoměsíční lhůty po dni 14. ledna nebo 14. července nebylo zaplaceno. Spornou se jeví toliko otázka, z které částky je počítati úroky z prodlení v tom případě, když byla splacena část pojistného během jednoměsíční lhůty výše zmíněné. Zákon (§ 11 úraz. zákona) měl na mysli poskytnouti jednoměsíční respirium pouze oněm podnikatelům, kteří své povinnosti učinili v této lhůtě zadost, t. j. kteří zaplatili v této lhůtě celé pojistné. Nezaplatil-li ten který podnikatel ve zmíněné lhůtě celého pojistného, nelze mu tedy přiznati dobrodiní jednoměsíčního respiria. Soukromoprávních ustanovení občanského zákona (§ 1333) nelze se dovolávati v tomto sporu, v němž jde o veřejné dávky. Pro spornou otázku jsou rozhodnými toliko ustanovení § 4 cit. zákona. Rovněž tak ustanovení o jednoměsíční respektní lhůtě je právní výjimkou a nelze tedy již z důvodu toho ustanovení toto vykládati extensivně. Poněvadž v daném případě nebylo pojistné v předepsané lhůtě úplně zapraveno, byla úrazová pojišťovna dělnická v Praze podle zákona oprávněna čítati 4% úroky z prodlení z celého pojistného od 15. ledna 1928, poklid se týče od 15. ledna 1929 a od 15. července 1929.
O stížnosti bylo uváženo:
Na sporu jest jediné otázka, je-li úrazová pojišťovna dělnická v případě, že pojistné nebylo úplně zaplaceno do jednoho měsíce ode dne splatnosti (15. ledna, pokud se týče 15. července), oprávněna požadovati úroky za celé pojistné ode dne splatnosti do dne složení zálohy a poté jen ze zbytku zálohou neuhrazeného, jak tvrdí žal. úřad, či jen z částky, která do jednoho měsíce od splatnosti zaplacena nebyla, jak hájí stěžující si firma.
V té příčině stanoví § 4 odst. 1 zákona č. 29/1909 ř. z. toto: »Za nezaplacené pojistné příspěvky (rückständige Versicherungsbeiträge), které mají býti zapraveny úrazové pojišťovně, okr. nem. pokladně nebo společenstevní nem. pokladně, je platiti úroky z prodlení, převyšuje-li nedoplatek 50 Kč. Míra těchto úroků činí 4 ze sta za rok. Osoba k placení povinná je v prodlení, nebylo-li placeno během jednoho měsíce po zákonné nebo statutární lhůtě a nebylo-li posečkání povoleno za výslovného prominutí úroků z prodlení.« Ze slovného znění tohoto ustanovení nelze vyvozovati, že úroky z prodlení je platiti ode dne splatnosti z celého dlužného pojistného i tehdy, byla-li do měsíce zaplacena část pojistného, neboť úroky z prodlení již podle svého pojmu platí se z nezaplacených příspěvků a nelze je proto, není-li v zákoně výslovného ustanovení opačného, požadovati z oné částky, která byla zaplacena nebo zálohou složena před uplynutím dne, který je zákonem stanoven za počátek prodlení. Že úroky z prodlení je platiti jen z nezaplaceného příspěvku, plyne i z toho, že zákon sám mluví jen o nedoplatku (Rückstand), že v dalším kontextu nikde se nezmiňuje o úrocích z prodlení z celého příspěvku a nikde nestanoví to, co žal. úřad do předpisu toho vkládá, totiž že by v zákoně stanovený termín počátku prodlení byl výhodou jen pro toho, kdo do jednoho měsíce zaplatí celý pojistný příspěvek. Proti názoru žal. úřadu mluví též úvaha, že by podnikatel, který v den splatnosti má zaplacenou skorem celou částku pojistného a jen zcela nepatrnou část jeho z jakéhokoli důvodu (třeba jen z omylu) zůstal dlužen, byl na tom hůře, než podnikatel, který zaplatí celý pojistný příspěvek teprve v poslední den jednoměsíční lhůty v § 4 odst. 1 cit. zákona uvedené.

Citace:

Č. 14034.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 1185-1187.