Č. 12963.

Živnostenské právo: * Také pouhé provozování komisionářského obchodu s cennými papíry ve velkém spadá pod pojem živnosti bankovní a směnárenské podle zákona č. 44/1933 Sb.
(Nález z 2. července 1937 č. 13489/37.)
Věc: Oskar B. v Praze proti rozh. zem. úřadu v Praze z 28. července 1934 o opovědi živnosti bankovní.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Veřejná obchodní společnost, protokolovaná pod firmou »Brahmer a spol. v Praze«, nabyla na základě opovědi z 31. března 1932 oprávnění k provozu svobodné živnosti komisionářského obchodu s cennými papíry ve velkém, o čemž jí byl také magistrátem hlav. města Prahy vydán živnostenský list z 8. dubna 1932. Jméno uvedené firmy bylo později změněno na firmu »Brahmer a spol., komisionářský obchod s cennými papíry v Praze«.
Dne 15. února 1934 oznámil st-l magistrátu hlav. města Prahy jako živnostenskému úřadu 1. stolice, že odpadnutím společníků se stal jediným majitelem shora uvedené firmy, opověděl živnost komisionářského obchodu s cennými papíry ve velkém a žádal, aby mu byl vydán příslušný živnostenský list. Magistrát výměrem z 22. května 1934 nevzal st-lovu opověď na vědomí, ježto opovězenou živnost dlužno pokládati za integrující součást živnosti bankovní a směnárenské ve smyslu § 19 zákona z 2. března 1933 č. 44 Sb. je výslovně zakázáno započíti s provozováním živnosti bankovní a směnárenské po 7. březnu 1933 do 31. prosince 1934.
Odvolání, jež st-l z výměru toho podal, žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl a napadený výměr potvrdil.
Jednaje o stížnosti podané na toto rozhodnutí, vycházel soud z těchto úvah: —
Nař. rozhodnutí je vybudováno na právním názoru, že živnostenská oprávnění mají povahu ryzích oprávnění osobních, na jiné osoby nepřenosných, tedy oprávnění, jež zánikem subjektu, který je získal, rovněž zanikají a nemohou tedy jinými subjekty býti získána jinak než novým propůjčením — resp. u živností svobodných novým ohlášením. Ani proti tomuto právnímu názoru stížnost žádnou námitku neformuluje a jistě by důvodně ani formulovati nemohla.
Za tohoto stavu nemají však vývody, jimiž se st-l snaží vyvrátiti názor žal. úřadu, že jde o živnost novou, kterou smí st-l provozovati jen na základě nové řádné opovědi, žádného podkladu a jsou bezdůvodné. Zbývá tedy jen zabývati se oněmi námitkami stížnosti, jež jsou namířeny proti názoru žal. úřadu, že živnost st-lem opověděná spadá pod zákaz vyslovený v § 19 zákona č. 44/1935 Sb.
V daném případě šlo o opověď živnosti a pro posouzení otázky, má-li či nemá-li opověď ta podle § 13 živn. řádu býti živnostenským úřadem vzata na vědomí, resp. má-li na jejím základě býti vydán příslušný živnostenský list, mohlo býti rozhodným výhradně znění této opovědi. Proto nelze uznati za vadu řízení, jestliže živnostenský úřad nekonal šetření o tom, v jakém rozsahu ohlašovatel nebo někdo jiný onu živnost dosud provozoval.
Ve věci samé namítá stížnost, že komisionářský obchod s cennými papíry ve velkém, provozovaný úplně samostatně bez provozování nějakých jiných obchodů, spadajících v rámec živnosti bankovní a směnárenské, nelze považovati za podnik, na nějž by se vztahovalo ustanovení § 19 zákona č. 44/1933 Sb. Také tato námitka je bezdůvodná.
Stanoví-li cit. § 19, že do dne 31. prosince 1934 je zakázáno ..., počíti s provozováním živnosti bankovní a směnárenské, poukazuje tato textace zřejmě na to, že tu zákonodárce měl na mysli ony živnosti, o nichž jedná obchodní zákon v čl. 272, č. 3, kde za obchody prohlašuje obchody bankéřů a směnárníků. Definici bankéře podává však zákon č. 241/1924 Sb. v § 10, kde se praví, že bankéřem ve smyslu tohoto zákona jest, kdo po živnostensku cenné papíry přijímá v úschovu nebo v zástavu, anebo je kupuje a prodává vlastním jménem na cizí účet, při čemž se tu výslovně odkazuje na ustanovení čl. 272, č. 3 obch. zákona. Ze slůvka »anebo«, jímž jsou jednotlivé činnosti, charakterisující provozovatele jejich jako bankéře, uvedeny ve spojení, je patrno, že k tomu, aby mohl živnostník býti uznán za bankéře, resp. podnik jím provozovaný za podnik bankéřský, stačí, jestliže živnostník provozuje třebas jen jediné z odvětví zde vzpomenutých, tedy i tenkráte, jestliže provozuje jen komisionářský obchod s cennými papíry ve velkém (sr. také Slovník veř. práva sv. 3., str. 115, heslo »Podniky bankovní«).

Citace:

Č. 12963. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 778-780.