Č. 13085.
Policejní věci: Pro skutkovou podstatu přestupku čl. 4 odst. 2 zákona č. 125/1927 Sb., spáchaného podáním k úřadu, je bez právního významu, zda snad postup úřadu, jehož se urážlivé podání týče, nebyl ve shodě se zákonem.
(Nález z 27. listopadu 1937 č. 1847/35-3.)
Věc: Antonín V. v Pelhřimově proti rozh. zem. úřadu v Praze z 19. prosince 1934 o policejním přestupku.
Výrok: Stížnost se zamítá. Důvody: Nálezem okr. úřadu v Humpolci ze 16. února 1934 byl st-l uznán vinným přestupkem čl. 4 zákona ze 14. července 1927 č. 125 Sb., jehož se dopustil tím, že poslal okr. úřadu v Pelhřimově podání ze 7. prosince 1933, v němž použil urážlivého způsobu psaní, a byl odsouzen k pokutě 100 Kč, pro případ nedobytnosti k vězení v trvání 24 hodin.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému proti uvedenému nálezu, pozměnil jej však ve výroku o vině, shledav skutkovou podstatu přestupku čl. 4 odst. 2 zákona ze 14. července 1927 č. 125 Sb. v tom, že st-l v podání ze 7. prosince 1933 zaslaném okr. úřadu v Pelhřimově použil výroku: »Prosím proto, aby tato záležitost byla pečlivě a svědomitě vyšetřena, aby zjištěno bylo, zda zamítavá vyřízení nejsou stranická a nebo snad bylo rozhodnuto z neznalosti zákona, zda dotyčný referent neví, aneb nechce věděti, co soudem dosazený vnucený správce na majetek znamená pro vlastníka.«
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Předem se ve stížnosti tvrdí, že žal. zem. úřad spatřuje trestnost v podání ze 7. prosince 1933, v němž st-l žádal o pečlivé a svědomité vyšetření příčin zamítnutí jeho žádosti o potvrzení vysvědčení za udělení práva chudých, jež byla před tím městským úřadem jednou vyřízena příznivě, po druhé však bylo potvrzení odepřeno. Ve stížnosti se poukazuje na to, že st-lově stížnosti na odepření žádaného vysvědčení bylo zem. úřadem vyhověno. Z tohoto rozhodnutí zem. úřadu je podle stížnosti nejlépe patrno, že stížnost byla odůvodněná a st-lův dotaz a žádost o svědomité a pečlivé vyšetření byly na místě. Slušnost a úcta vůči úřadům nebyla podle názoru stížnosti nijak porušena st-lovým podáním ze 7. prosince 1933 a projevenou v něm žádostí, a byl proto st-l pokutován neprávem. Tyto námitky nemohou otřásti zákonností nař. rozhodnutí.
Skutkovou podstatu přestupku čl. 4 odst. 2 zákona č. 125/1927 Sb. spatřuje žal. úřad v tom, že st-l v podání ze 7. prosince 1933 poslaném okr. úřadu v Pelhřimově použil těchto výrazů: »Prosím proto, aby tato záležitost byla pečlivě a svědomitě vyšetřena, aby zjištěno bylo, zda zamítavá vyřízení nejsou stranická anebo snad bylo rozhodnuto z neznalosti zákona, zda dotyčný referent neví, aneb nechce věděti, co soudem dosazený vnucený správce na majetek znamená pro vlastníka«. Neklade tedy žal. úřad st-li za vinu, že se ve zmíněném podání domáhal pečlivého a svědomitého vyšetření příčin zamítnutí žádosti o potvrzení vysvědčení za udělení práva chudých, nýbrž přičítá mu k vině, že přednesl zmíněnou žádost způsobem, který uráží veřejný orgán. St-l sice tvrdí, že zmíněným podáním neporušil slušnosti a úcty vůči úřadu, než tvrdí tak zcela neodůvodněně, kdyžtě v podání onom vinil úřad zřejmě ze stranického jednání. Na věci nemůže nic změniti, že ve věci nebyl snad postup úřadu — jak se uvádí ve stížnosti — ve shodě se zákonem, neboť ani proti nesprávnému postupu úřadu nelze se brániti způsobem, který je pro něj urážlivý. Zbývá námitka, že se st-li — i když by v jeho dotazu byl shledán přestupek — podařil důkaz pravdy tím, že zem. úřad zrušil zamítavé rozhodnutí nižšího úřadu a st-lově stížnosti vyhověl. 1 tato námitka je neodůvodněná, a to již proto, že při přestupku čl. 4 odst. 2 zákona č. 125/1927 Sb. důkaz pravdy — jak plyne ze znění tohoto zák. ustanovení — vůbec připuštěn není.