Č. 13058.
Živnostenské právo: Podle § 36 odst. 1 živn. řádu je rozsah práva živnostenského posuzovati podle obsahu živnostenského listu a je při tom zcela bez významu, zda jde o podnik po továmicku provozovaný či nikoli.
(Nález z 12. listopadu 1937 č. 5396/53-3.)
Věc: Firma J. a F. v Šilperku proti rozh. min. obchodu v Praze z 1. července 1935 o rozsahu živnostenského oprávnění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: Zem. úřad v Brně výměrem z 11. května 1933 rozhodl na základě § 36 odst. 2 živn. řádu po slyšení korporací tam uvedených, že fa. J. a F. v Šilperku jako majitel živnostenského oprávnění, znějícího na parní pilu, zpracování dřeva, výrobu parket a obchod s dřevem, překročila rozsah svého živnostenského oprávnění tím, že prováděla ve svém závodě hoblování desek. Hoblování desek jakýmkoli způsobem prováděné je pokládati za součást řemeslné živnosti stolařské. Nepřísluší proto uvedené firmě hoblování desek všeobecně, nýbrž jen potud, pokud toho je zapotřebí k úplnému dohotovení dřevěných výrobků, k jichž výrobě na základě živnostenského listu jest oprávněna.
Nař. rozhodnutím byl tento výměr potvrzen.
Stížnost vytýká především jako vadu řízení, že žal. úřad nezaujal stanovisko k tvrzení stěžující si firmy, že provozuje podnik po továrensku, a že nebylo provedeno řízení podle § 1 odst. 6 živn. řádu za účelem zjištění, že provoz se skutečně děje po továrensku, a dovozuje, že jsou dány veškeré znaky takového provozu. Nss nemohl stížnosti v tomto směru dáti za pravdu.
I kdyby při liberálním výkladu odvolání, které oproti odůvodnění výměru první stolice, že otázka, zda jde o továrenský provoz, je pro daný případ bez významu, se omezilo na pouhé konstatování, že se živnost pilařská provozuje po továrensku, aniž z této tvrzené skutečnosti nějaké právní důsledky vyvozovalo, bylo lze spatřovati nějakou námitku rázu právního nebo skutkového, nemohlo by se jednati o vadu podstatnou, když se jí žal. úřad, nezabýval, neboť okolnost stížností tvrzená je pro posouzení sporu, o který zde jde, zcela nerozhodná. Má totiž otázka, provozuje-li se živnost po továrensku či ne, význam toliko pro eventuální zařazení živnosti pod živnosti řemeslné a pro osvobození od průkazu způsobilosti, resp. stran členství v živnostenském společenstvu, avšak pro zodpovědění otázky, je-li provoz v souhlase se živnostenským oprávněním, rozhoduje výlučně znění živnostenského listu, ať se již jedná o živnost po továrensku provozovanou neb o živnost, která takovýto ráz nemá. Není tu tedy vytýkané vadnosti řízení.
Ve věci samé uplatňovala st-lka ve svém odvolání proti stanovisku první stolice, že odstraňování třásní a nerovností na povrchu prken ohoblováním se děje výlučně za tím účelem, aby se prkna stala použivatelná pro živnost tesařskou, dovolávala se při tom ustanovení § 37 živn. řádu a dokazovala, že kladení podlah nespadá do oprávnění živnosti truhlářské (stolařské), nýbrž živnosti tesařské, takže pouhým ohoblováním prken, které je dokončujícím pracovním pochodem, se nezasahuje do oprávnění živnosti truhlářské. Těmito vývody odvolání se však žal. úřad vůbec nezabýval přes to, že nešlo o okolnosti zřejmě bezvýznamné, zvláště když námitka ta ve své podstatě mohla býti chápána tak, že hoblování prken spadá pod st-lčino oprávnění »zpracování dřeva«, nýbrž potvrdil výměr první stolice prostě z jeho důvodů. V tomto nedostatku řádného odůvodnění spočívá podstatná vada řízení, pro niž bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zákona o nss č. 164/ 1937 Sb.