Č. 12758.
Řízení správní. — Řízení před nss. — Zdravotnictví: Z dozorčího aktu zem. úřadu v Brně týkajícího se veřejné nemocnice ve Šternberku lze se odvolati k ministerstvu.
(Nález z 4. února 1937 č. 16200/33.)
Věc: Město Šternberk proti rozh. zem. úřadu v Brně z 10. dubna 1933 o přijetí topiče veřejné nemocnice.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení. Důvody: Nař. rozhodnutím adresovaným městské radě v Šternberku vyslovil zem. úřad v Brně, že nemůže se stanoviska dozoru nad veřejnou nemocnici ve Šternberku souhlasiti s přijetím topiče Josefa K., jelikož jmenovaný zaměstnanec byl ve službách okr. úřadu a tam se neosvědčil.
Proti tomuto rozhodnutí podala obec Šternberk, jakožto správce městské veřejné nemocnice, stížnost k nss popírajíc, že by žal. úřadu vůbec příslušelo dozorčí právo ve věci ustanovení nemocničního topiče, resp. že by důvod žal. úřadem uvedený spadal do rámce tohoto dozorčího práva. Popírá tedy stížnost kompetenci žal. úřadu k dozorčímu zákroku ve sporné relaci vůbec, resp. v té formě, jakou žal. úřad zvolil.
Maje tyto námitky posouditi, musil nss přihlédnouti nejprve k tomu, zda jde o otázky, které jsou v pořadu stolic správních s konečnou platností vyřízeny, neboť nss podle § 5 svého zákona může rozhodovati teprve tehdy, když věc byla v pořadu administrativním vyřízena. Po této stránce nss uvážil:
V daném případě jde o akt vydaný zem. úřadem v Brně v jediné stolici, a to výslovně ve funkci dozorčího úřadu nad veřejnou nemocnicí. Podle čl. 8 org. zákona č. 125/1927 Sb. lze se však z rozhodnutí (opatření a nálezů) zem. úřadu, rozhoduje-li sám v prvé stolici, odvolati k příslušnému ministerstvu, pokud opravný prostředek není vyloučen. Otázky vyvolané prvostupňovým rozhodnutím zem. úřadu nejsou tedy s hlediska § 5 zákona o ss vyřízeny, dokud o nich nerozhodne příslušné ministerstvo, pokud ovšem opravný prostředek není výslovně vyloučen. Takovouto otázkou jest i popíraná kompetence zem. úřadu. Nutno tedy pátrati, zda při aktech toho druhu, jaký vydal v jediné stolici zem. úřad—ať již kompetentně nebo nekompetentně — je výslovnou normou vyloučen další opravný prostředek.
Jak byl řečeno, presentuje se nař. rozhodnutí jakožto akt dozoru nad veřejnou nemocnicí na Moravě. Všeobecné právní normy o této materii není, jak již vyslovil nss v nálezu Boh. A 9968/1932. Nutno tedy otázku, zda by v této relaci zásadně mohl zem. úřad vystupovati jako jediná stolice, řešiti podle individuální právní situace, vzniknuvší tak zvaným zveřejněním městské nemocnice v Šternberku. Po této stránce neshledal však nss ani ve vyhlášce č. 17/1913 z. z. mor. ani ve výnosu min. vnitra z 15. dubna 1913 č. 1387/S, jež se týkají zveřejnění nemocnice ve Šternberku, výslovného ustanovení o tom, že by ve věcech státního dozoru nad nemocnicí ve Šternberku měl vystupovati zem. úřad jako jediná stolice. Takového ustanovení neshledal nss ani ve výnosu min. vnitra ze 4. prosince 1856 č. 26641, jenž by tu ovšem podle svrchu cit. judikátu mohl přicházeti v úvahu jen jako součást zveřejňovacího aktu; tento výnos nebyl totiž na Moravě jakožto norma vyhlášen a okolnost, na niž upozorňuje odvodní spis, že výnos ten je v určitém směru součástkou zákona č. 58/1869 ř. z., neznamená, že by tím stal se onen výnos normou, nýbrž plyne z ní nanejvíc toliko, že určitá jeho část platí nadále jako recipovaná součást zákona. Konečně ani v říšském zdravotním zákoně č. 68/1870 ř. z., jenž by tu mohl zásadně přijíti v úvahu, ani snad v předpisech obec. zřízení moravského, pokud by vůbec na daný případ dopadaly, neshledal nss předpisu o tom, že by v dnešní relaci byl zem. úřad jedinou dozorčí stolici. Není posléze ani všeobecného předpisu, jenž by snad proti dozorčím aktům vůbec vylučoval opravný prostředek (Boh. A 10038/32).
Platila by tedy i v oboru dozorčích aktů zem. úřadu nad veřejnou nemocnicí ve Šternberku obecná zásada čl. 8 org. zákona, že přísluší proti nim (ovšem za předpokladu legitimované strany) opravný prostředek k příslušnému ministerstvu. Jestliže tedy žal. úřad individualisoval svůj výměr jako akt dozoru nad veřejnou nemocnicí ve Šternberku, nemohlo jiti o akt poslední stolice správní, a sporné otázky, rozvířené vydáním tohoto aktu, zejména sama otázka kompetence žal. úřadu k aktu tohoto druhu, nejsou dosud cestou správní konečně, vyřízeny. Bránil by tedy předpis § 5 zákona o ss, aby se nss stížností podanou proti takovémuto aktu vůbec zabýval. Poněvadž však k podání této nepřípustné stížnosti byla stěžující si obec svedena tim, že žal. úřad, který neni úřadem ústředním, přes výslovný předpis § 68 správ. řádu nevydal poučeni o opravných prostředcích, bylo nutno, aby stěžující si obec neutrpěla újmy (§ 71 odst. 2 správ. řádu), nař. rozhodnutí podle § 6 zákona o ss zrušiti.