Č. 12946.

Politické strany: Právo řídícího učitele účastniti se schůzí místní školní rady podle § 20 odst. 4 zákona č. 292/1920 Sb. je veřejnou funkcí ve smyslu § 10 zákona č. 201/1933 Sb.
(Nález z 16. června 1937 č. 13193/37.)
Věc: František T. v Kraslicích (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze z 6. září 1934 o členství v místní školní radě.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. výměrem vyslovilo min. škol. a nár. osvěty, rozhodujíc v dohodě s min. vnitra podle §§ 10 a 22 zákona z 25. října 1933 č. 201 Sb., že František T., definitivní řídící učitel při III. obecné škole smíšené v Kraslicích, pozbývá práva účastniti se s poradním hlasem schůzí místní školní rady v Kraslicích, a to v podstatě proto, že je příslušníkem německé strany národní, jejíž činnost byla 4. října 1933 podle rozhodnutí vlády zastavena.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost nepopírá, že st-l, defin. řídící učitel v Kraslicích, byl v kritické době příslušníkem německé strany národní, jejíž činnost byla 4. října 1933 podle rozhodnutí vlády zastavena, resp. nenapadá ten závěr žal. úřadu, že st-le je pokládati za příslušníka jmenované strany. Namítá však, že nemůže býti vyslovena ztráta práva st-lova zúčastniti se schůzí místní školní rady jako řídící učitel s hlasem poradním ve smyslu § 20 odst. 4 zákona č. 292/1920 Sb., ježto tato účast na poradách zmíněné korporace není »funkcí« ve smyslu § 10 zákona č. 201/1933 Sb. a takový řídící učitel není »funkcionářem« místní školní rady.
Podle § 10 cit. zákona v případě zastavení činnosti nějaké strany »vysloví úřad, že pozbývají její příslušníci všech veřejných funkcí, kterých nabyli volbou, jmenováním nebo »jinak« ve sborech samosprávy místní nebo zájmové, jakož i v jakýchkoli jiných veřejných institucích, počítajíc v to i ústavy, podniky, poradní sbory atd.«. Z tohoto ustanovení se podává, že zákonodárce chtěl zde příslušníky strany, jejíž činnost byla zastavena, vyloučiti z jakéhokoli vlivu ve sborech, institucích, ústavech a podnicích, jichž činnosti je dána povaha veřejnosti. Neboť pokud jde o úřady, instituce, ústavy a podniky státní, má vždy možnost dotyčnou osobu jako svého zaměstnance z činnosti v těchto institucích vyloučiti na podkladě příslušných předpisů cestou disciplinární a pod. Jdeť tu pak v podstatě o vyloučení z veřejné činnosti vůbec v uvedených sborech, institucích, ústavech a podnicích, jak plyne ostatně i z důvodové zprávy k § 10 vlád. návrhu zákona č. 201/1933 Sb. (tisk č. 2355/1933 poslan. sněm.), kde se praví, že ze stylisace tohoto ustanovení je patrno, že nutno je vykládati extensivně, neboť jeho účelem je zbaviti veřejnou správu v nejširším slova smyslu elementů podvratných. Z toho se podává, že slova »veřejná funkce« (odst. 1 § 10) a »funkcionář« (odst. 3 § 10) nelze vykládati úzce, jak to činí stížnost, že by se týkala jen členství v uvedených institucích v nejužším slova smyslu, spojeného nutně s právem hlasovacím, nýbrž rozumí se tu každá činnost schopná vykonávati určitý vliv na veřejnou správu těmito korporacemi, institucemi a pod. obstarávanou.
St-l pak sám přiznává, že má právo účastniti se podle § 20 odst. 4 zákona č. 292/1920 Sb. s hlasem poradním schůzí místní školní rady. Ale i st-l musil by připustiti, že také výkon tohoto práva, resp. projevování stanoviska vedoucího školy v příslušných schůzích, i když by se jevilo jen jako pouhé vyjádření dobrého zdání, může zvláště při silné individualitě jednotlivcově, býti směrodatným při výkonu hlasovacího práva řádnými členy místní školní rady, a to nejen pokud jde o zástupce učitelstva, vedoucímu školy služebně přímo podřízené, ale i pokud jde o samotné zástupce občanstva, resp. přiškolených obcí. Pak ovšem jde tu o určitý — byť i nepřímý — vliv na výkon příslušného výseku veřejné správy a jde tu o veřejnou činnost, t. j. veřejnou funkci ve smyslu § 10 zákona č. 201/1933 Sb., které st-l nabyl »jinak« než volbou či jmenováním.
Za tohoto stavu mohl úřad na základě cit. předpisu právem vysloviti ztrátu práva st-lova vyplývajícího z § 20 odst. 4 zákona č. 292/1920 Sb. a nelze nař. rozhodnutí shledati nezákonným. Při uvedeném znění zákona nepřicházejí pak také v úvahu důsledky, jak se eventuálně objeví s hlediska zákona č. 292/1920 Sb., pokud jde o st-lem zdůrazňovanou zodpovědnost jako řídícího učitele, ježto jde tu o zákon pozdější, a to i tehdy, kdyby se připustilo, že nebylo by možno vystačiti s opatřeními, na něž pamatuje odst. 3 § 10, maje na zřeteli právě důsledky podobného vyslovení ztráty funkce. Ostatně nelze tu přehlédnoti, že ve smyslu § 20 odst. 4 zákona č. 292/1920 Sb. jde tu o pouhé právo účastniti se schůzí s hlasem poradním, takže nepoužití, resp. nevykonávání tohoto práva nemá za následek, že by místní školní rada nemohla stejně sama a schopně se usnášeti. Poukazuje-li stížnost konečně na § 136 učit. pragm. č. 162/1928 Sb., šlo by tu o případ jiný, t. j. zbavení funkce správce školy, pokud jde o správu školy samotnou, která není nijak dotčena nař. rozhodnutím, týkajícím se jen činnosti st-lovy v místní školní radě.

Citace:

Č. 12946.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 724-725.