Č. 12932.

Živnostenské právo. — Policejní věci: I. * K potrestání odnětím koncese podle § 133 b) živn. řádu je příslušný onen živnostenský úřad I. stolice, v jehož obvodu byl přestupek spáchán, a nikoliv úřad, který koncesi udělil, anebo úřad, v jehož živnostenském rejstříku je koncese zapsána. — II. * Také ku přeložení stavební živnosti do jiné obce je zapotřebí nové koncese podle § 43 živn. řádu.
(Nález z 9. června 1937 č. 12969/35.) Věc: Josef S. v Praze proti rozh. zem. úřadu v Praze z 9. října 1934 o přestupku živn. řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Magistrát hlav. města Prahy nálezem ze 7. srpna 1934 uznal st-le vinným přestupkem § 22 živn. řádu, resp. § 17 zákona č. 193/ 1893 ř. z. a odsoudil ho podle § 133 b) živn. řádu ke ztrátě jeho živnostenského oprávněni na stavitelskou živnost se stanovištěm v Hradci Králové čp. 321 navždy a zároveň vyslovil podle § 148 živn. řádu zastavení živnosti. Nález jest odůvodněn v podstatě takto: St-l přeložil stanoviště své živnosti z Hradce Králové do Prahy a vystavěl v Praze na Střížkově 29 rodinných domků, aniž mu byla udělena stavitelská koncese se stanovištěm v Praze. Tím se dopustil přestupku § 22 živn. řádu, resp. § 17 zákona č. 193/1893 ř. z. Za podobné přestupky byl potrestán již dvakráte, po prvé v r. 1930, po druhé v r. 1933. Přitěžujícími okolnostmi, odůvodňujícími odnětí živnostenského oprávnění na- vždy, jest, že st-li byla udělena třikráte písemná výstraha, jednou v r. 1930 při zřícení domu v Hradci Králové, dvakráte v roce 1933 při zřícení domu v Benešově a při provozování stavby bez úředního povolení v Praze. Konečně je přitěžující okolností, že st-l při stavbě kolonie na Střížkově prováděl stavby zděním »přes ruku« a při provádění staveb nedbal ani zákonných předpisů stavebních, prováděl stavby neodborně a s trestuhodnou nedbalostí, o čemž svědčí soudní rozsudky a posudky znalců, a konečně nedbal při stavbách ochrany dělníků. Tento trestní nález byl nař. rozhodnutím potvrzen.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Na prvém místě vytýká stížnost nař. rozhodnutí vadnost, nezákonnost a zmatečnost, kterou spatřuje v tom, že st-li byla odňata koncese na základě § 133 b) živn. řádu magistrátem hlav. města Prahy, který k tomu nebyl oprávněn. Podle názoru stížnosti mohlo býti živnostenské oprávnění odňato st-li jen zem. úřadem v Praze, který mu koncesi udělil, nebo okr. úřadem v Hradci Králové, kde je st-lova koncese zapsána v živnostenském rejstříku. Stížnost je zřejmě na omylu. Odnětí živnostenského oprávnění bylo v tomto .případě vysloveno jako trest, který byl st-li uložen za přestupek § 22 živn. řádu. K stíhání tohoto přestupku je podle § 141 živn. řádu povolán živnostenský úřad I. stolice, a to — jak plyne z povahy věci, jakož i z ustanovení § 1 min. nařízení z 3. dubna 1855 č. 61 ř. z. — živnostenský úřad I. stolice, v jehož obvodu byl přestupek spáchán. Skutkovou podstatu přestupku kladenou st-li za vinu spatřuje úřad v tom, že st-l provozoval stavební živnost, nemaje k tomu potřebné koncese. Jde-li o přestupek spáchaný v Praze, nelze důvodně upírati magistrátu hlav. města Prahy pravomoc k jeho stíhání. Opačný názor stížnosti je nesprávný.
Bylo již řečeno, že skutkovou podstatu přestupku kladeného st-li za vinu spatřuje úřad v tom, že st-l provozoval v Praze stavební živnost, nemaje k tomu potřebné koncese. Přeložil totiž — jak žal. úřad uvádí v nař. rozhodnutí — stanoviště své živnosti trvale z Hradce Králové do Prahy a bylo tudíž jeho povinností, aby tento faktický stav uvedl v soulad s ustanovením § 43 živn. řádu; této povinnosti st-l ne- splnil a provozoval proto podle názoru žal. úřadu stavební živnost v Praze bez koncese. Jestliže stížnost naproti tomu uvádí, že st-l stavěl kolonii v Praze, která si vyžádala značné doby, a přestěhoval se proto do Prahy, aniž stanoviště své živnosti přeložil do Prahy, sluší k tomu uvésti, že žal. úřad na obdobnou námitku, kterou st-l vznesl v odvolání z trestního nálezu úřadu I. stolice, odpověděl v nař. rozhodnutí, že podle zjištěných okolností středem živnostenské činnosti st-lovy nebyl více Hradec Králové jako stanoviště živnosti, a to tím méně, když v r. 1926 se st-l odhlásil na popisném úřadě v Hradci Králové do Prahy a v Hradci Králové nemá ani stavební kanceláře. Z těchto okolností dospěl žal. úřad k závěru, že st-l přeložil stanoviště své živnosti trvale z Hradce Králové do Prahy a bylo jeho povinností uvésti tento faktický stav v soulad s ustanovením § 43 živn. řádu. Proti správnosti této odpovědi na výše zmíněnou námitku, vznesenou v odvolání z trestního nálezu úřadu I. stolice, se ve stížnosti vůbec nebrojí. Potom však pouhé opakování zmíněné námitky ve stížnosti podané k tomuto soudu nelze uznati za řádně formulovaný stížný bod podle § 18 zákona o ss a nelze se jím věcně zabývati. Rovněž nelze se věcně zabývati námitkou, ve které se tvrdí, že st-l nepodnikl jiných staveb mimo stavbu kolonie na Střížkově a jednu přístavbu na Smíchově, neboť této námitky nevznesl st-l ve správním řízení, zejména v odvolání z trestního nálezu úřadu I. stolice, a jde tudíž o námitku podle §§ 5 a 6 zákona o ss nepřípustnou.
Stížnost uvádí dále, že by bylo protismyslným, aby st-l, který na základě své koncese jest oprávněn prováděti stavby v oblasti celého státu, musil pro každou stavbu mimo obvod okr. úřadu svého stanoviště žádati za přeložení koncese. Podle zákona z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. může st-l — jak uvádí ve stížnosti — stavětí v celé republice bez ohledu na to, zda zažádá o koncesi na místě, kde staví. Těmito předpisy byl podle názoru stížnosti změněn živn. řád. Se stížností je souhlasiti v tom, že st-l na základě své koncese byl oprávněn provozovati stavební živnost, na kterou ona koncese zněla, v celé oblasti státu, než provozuje tuto živnost, nesměl libovolně měniti stanoviště své živnosti, neboť podle § 43 živn. řádu jest u všech živností pokládati přesídlení do některého místa mimo obec dosavadního stanoviště za založení nové živnosti. Toto ustanovení živn. řádu platí se zřetelem na ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 193/1893 ř. z. i pro stavební živnosti, takže st-l přeložil-li stanoviště své živnosti z Hradce Králové do Prahy, byl povinen vyžádati si za tím účelem novou koncesi od zem. úřadu v Praze, jak se také spávně uvádí v nař. rozhodnutí. Opačný názor stížnosti je nesprávný.

Citace:

Č. 12932.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 687-689.