Č. 12766.
Legionáři. — Zaměstnanci veřejní: Ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 462/1919 Sb. o trojnásobném zápočtu služby v čsl. legiích týká se též obecních zřízenců v zemi Slovenské a Podkarpatoruské.
(Nález z 8. února 1937 č. 10766/37.)
Prejudikatura: Boh. A 10034/32 a t. uv.
Věc: Obec Hlohovec proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 2. června 1934 o zápočtu legionářských roků do služby obecní.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí se zrušují peo vadnost řízení.
Důvody: Obecní strážníci Josef P. a Josef V. žádali o započítáni legionářských let do služby a výslužby u obce Hlohovce. Obec. zastupitelstvo v Hlohovci tyto žádosti zamítlo.
Na odvolání Josefa P. a Josefa V. okr. úřad v Hlohovci výměry z 18. června 1933 uložil obec. zastupitelstvu, aby přezkoumalo a stanovilo požitky žadatelů se započítáním 3 roků legionářských do postupu a pense. Odvolání podaná obcí Hlohovcem žal. úřad nař. rozhodnutími zamítl v podstatě proto, že legionáři mají podle § 1 odst. 1 v souvislosti s § 4 bod a) zákona č. 462/1919 Sb. a čl. 4 vlád. nař. č. 151/1920 Sb. nárok na udělení služebních míst i do obcí a podle odst. 2 § 1 cit. zákona v souvislosti s odst. 1 téhož paragrafu se poskytuje legionářům nárok na trojnásobné započtení legionářské služby u úřadů uvedených v odst. 1, tedy i do služby ztrávené u obce.
O stížnostech podaných obcí Hlohovcem nss uvážil:
Stížnosti dovozují, že ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 462/1919 Sb. se vztahuje jen na zaměstnance státní a zaměstnance podniků státem spravovaných nebo státem podporovaných, ale nevztahuje se na obce. Předpis § 4 cit. zákona nestanoví prý nic o tom, že je službu legionářskou započítati trojnásobně také ve službě obecní, a ani čl. 4 vlád. nař. č. 151/1920 Sb. nepředpisuje, že se obec obdobou předpisů o zápočtu legionářské služby říditi musí. V tom směru jsou tedy směrodatné disposice, jež obec v mezích své autonomie učiní, tudíž v daném případě obecní statut o pensijním pojištění obecních strážníků stěžující si obce. Tomuto stanovisku stížností nss nemohl přisvědčiti.
V § 1 odst. 1 zákona č. 462/1919 Sb. se stanoví, že legionáři mají nárok žádati za udělení míst ve službě státní a veřejné a též při jiných závodech a podnicích státem podporovaných a zaručených. V odst. 2 téhož paragrafu jest obsažen předpis, že služba ztrávená v československých legiích se počítá všem legionářům trojnásobně do služby a do výslužby. V § 3 se praví, že k uplatnění nároku vytčeného v § 1 se legionářům vyhrazují: 1. některá místa služební výhradně; 2. přednost před spolužadateli při obsazování jiných míst. V § 4 jsou v bodu a) uvedena jako služební místa legionářům vyhrazená také místa sluhů a dohližitelů (dozorců) ve službách obecních úřadů. Do kategorie těchto služebních míst spadají podle ustálené judikatury nss také místa obecních policejních strážníků. Z těchto předpisů v jich souvislosti plyne, že se ustanovení odst. 2 § 1 cit. zákona o trojnásobném počítání služby legionářské do služby a výslužby týká služby na všech místech uvedených v § 1 odst. 1, jimiž je rozuměti nejen místa ve službě státní, nýbrž i ve službě veřejné, kterou je podle cit. ustanovení §§ 3 a 4 i služba policejních strážníků obecních. Pro výklad ustanovení odst. 2 § 1 v ten smysl, že jím zákon chtěl legionářům zajistiti trojnásobné započítání legionářské služby toliko pro službu státní, není v tomto předpisu žádné opory, neboť se v něm mluví zcela všeobecně o trojnásobném počítání legionářské služby »do služby i do výslužby«, a dlužno proto předpis ten vztahovati na všechnu službu, o které je řeč v odst. 1 téhož paragrafu, tedy nejen na službu státní, nýbrž zejména i na jinou službu veřejnou, tudíž i na službu obecních strážníků policejních.
Z toho, že se v § 4 o započitatelnosti služby legionářské nic nestanoví, nemohou stížnosti pro své stanovisko nic vytěžiti, neboť sedes materiae je v § 1, který obsahuje ustanovení, jež se týkají nejen služby státní a služby při závodech a podnicích státem podporovaných a zaručených, nýbrž i jiné služby veřejné. Taktéž se stížnosti nemohou s úspěchem dovolávati práv plynoucích obci z její autonomie, neboť obec může svou autonomii uplatniti jen v mezích platných předpisů; je-li autonomie obce v některém směru platným předpisem omezena, musí i obec toto omezení respektovati. Takové omezení autonomie obce co do výběru obecních zaměstnanců a úpravy jich služebních poměrů je normováno právě i v zákoně č. 462/1919 Sb. Rovněž nelze přisvědčiti stížnostem, že předpis o trojnásobném zápočtu legionářské služby má povahu toliko normy dispositivní v tom smyslu, že přiznání tohoto zápočtu není povinné. Ze slov použitých jak v § 1 odst. 2 zákona č. 462/ 1919 Sb. »počítá se«, tak i v čl. 4 vlád. nař. č. 151/1920 Sb. »budiž« postupováno obdobně podle zásad uvedených v čl. 1—3, jmenovitě se zřetelem k připočteným válečným letům, je patrno, že nejde o předpis dispositivní, nýbrž o normu povahy imperativní.
Dále uvádějí stížnosti, že obecním strážníkům Josefu P. i Josefu V. bylo propočítání služební doby provedeno usnesením obecního zastupitelstva ze 4. června 1927, z něhož bylo patrno, která služba a v jakém rozsahu je jmenovaným strážníkům započítána pro platový postup a pro výslužbu. Žádný z obou strážníků nevzal toto usnesení v odpor ani neuplatnil nárok na jiný zápočet služební doby a nemohou proto po názoru stěžující si obce teprve dodatečně uplatňovati nárok na zápočet služební doby v širším rozsahu než se stalo cit. usnesením obecního zastupitelstva. Stížnosti vytýkají, že žal. úřad k námitce stejného obsahu, uplatněné v odvoláních obce z výměrů okr. úřadu v Hlohovci, nezaujal v nař. rozhodnutích žádného stanoviska, a shledávají po této stránce nař. rozhodnutí neúplnými. Této námitce bylo přisvědčiti, neboť ze správních spisů je patrno, že v odvoláních stěžující si obce, vyřízených nař. rozhodnutími, bylo poukazováno na to, že započtení služební doby u jmenovaných obecních policejních strážníků bylo dekretálně provedeno a že proti takto provedenému zápočtu tito strážníci odvolání nepodali. Na tuto námitku nedal žal. úřad v nař. rozhodnutích žádné odpovědi. Tím, že žal. úřad v nař. rozhodnutích dovodil, že obecní strážníci Josef P. a Josef V. mají ze zákona č. 462/1919 Sb. právní nárok na trojnásobné započítání legionářské služby do služební doby u stěžující si obce, neztratila ještě cit. rekursní námitka právní závažnosti, jak má zato žal. úřad v odvodním spisu, neboť i právní nárok poskytnutý právní normou může za okolností zaniknouti buď positivní disposicí oprávněného nebo jeho opominutím procesních úkonů k uplatnění a obhájení právního nároku. Nezbylo proto, než pro tuto neúplnost, která ztížila stěžující si obci obranu jejích práv, zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zákona o ss, aniž ovšem bylo možno přihlížeti k vývodům, kterými žal. úřad teprve v odvodním spisu zaujímá stanovisko k řečené obraně stěžující si obce.