Č. 12776.
Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní: Úředník důchodkové kontroly má právní nárok na dietní a cestovní paušál podle § 6 zákona č. 28/1920 Sb. jen tehdy, když byl přidělen k důchodkovému kontrolnímu úřadu s povinností, aby konal důchodkovou kontrolu a podnikal služební cesty ve svém kontrolním obvodě.
(Nález z 13. února 1937 č. 10890/37.)
Prejudikatura: Boh. A 11060/34.
Věc: Václav D. v Březnici proti rozh. min. fin. v Praze z 20. listopadu 1933 o dietním a cestovním paušálu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Výměrem gen. fin. ředitelství v Bratislavě z 13. října 1928 nebylo vyhověno žádosti st-le, důchodkového revidenta, o dodatečné vyplacení cestovního a dietního paušálu za dobu od 1. prosince 1925 do 17. května 1926, které mu byly poukazem gen. fin. ředitelství z 16. listopadu 1926 předepsány k náhradě proto, že po tuto dobu nekonal službu u důchodkového kontrolního úřadu v Levoči, nýbrž byl nepřetržitě pověřen vedením hlavního skladu tabáku v Levoči, kterýžto výkon se nesrovnává s podmínkou vyznačenou v § 7 vlád. nař. č. 157/ 1920 Sb. ani se zásadou vyslovenou v 6 prvním a posl. odst. zákona z 12. prosince 1919 č. 28/1920 Sb. Tento výměr byl nař. rozhodnutím potvrzen.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Na sporu jest otázka, zda st-li jako úředníku důchodkové kontroly přísluší nárok na dietní a cestovní paušál ve smyslu § 6 zákona č. 28/ 1920 Sb. a § 7 vlád. nař. č. 157/1920 Sb. i tehdy, byl-li pověřen po určitou dobu vedením hlavního skladu tabáku v Levoči, kde kontrolní cesty konati nemohl, jak míní stížnost, dovolávajíc se ustanovení § 6 odst. 1 a 3 cit. zákona a § 7 odst. 1, 5, 6 a 7 cit. vlád. nař., či nárok na řečené paušály předpokládá, aby st-l jako úředník důchodkové kontroly konal skutečně služební cesty, ják míní žal. úřad, dovolávaje se § 6 zákona č. 28/1920 Sb. a § 7 odst. 1 a 7 vlád. nař. č. 157/1920 Sb. Soud neuznal stížnost důvodnou.
Nss, obíraje se v nálezu Boh. A 11060/34 významem a dosahem dietního a cestovního paušálu ve smyslu § 6 zákona č. 28/1920 Sb. a § 7 vlád. nař. č. 157/1920 Sb., dospěl k právnímu názoru, že dietní a cestovní paušál stanovený v § 6 cit. zákona přísluší úředníkům důchodkové kontroly za úřední cesty konané ve vlastním kontrolním obvodu, a to proto, že dietní a cestovní paušál přiznává zákon úředníkům důchodkové kontroly z důvodu, že předpokládá, že úředníci ti budou nuceni jako orgánové důchodkové kontroly za tímto účelem častěji ve svém kontrolním obvodě cestovati a že jim tím vzniknou výlohy (viz důvodovou zprávu k vlád. návrhu zákona č. 28/1920 Sb., tisk. posl. sněmovny N. S. č. 1870 z roku 1919). Než z výrazu »Dietní a cestovní paušák a z účelu toho normování dovodil nss v cit. nálezu, že paušál ten se neposkytuje všem úředníkům důchodkové kontroly bez jakéhokoliv omezení a rozdílu, nýbrž jen tehdy, když úředníci ti jsou přiděleni důchodkovému kontrolnímu úřadu a k jejich úředním povinnostem náleží prováděti duchodkovou kontrolu v jejich kontrolním obvodu a tedy hlavně kontrolu vnější mimo úřad. Že paušály ty příslušejí úředníkům důchodkové kontroly jen tehdy, jsou-li přiděleni službou k těmto účelům a jsou-li povinni za tím účelem cestovati, plyne z § 7 vlád. nař. č. 157/1920 Sb., který praví, že při onemocnění a dovolené, trvají-li tyto déle 14 dnů, nepřísluší žádný z obou paušálů, že při kratším přerušení služby nepříslušejí paušály pouze tehdy, byla-li nutná substituce úředníkem, který byl povolán za tím účelem od jiného úřadu. To platí v případech, omezuje-li se služební výkon úředníka důchodkové kontroly na úkony kontroly ve vlastním kontrolním obvodu. Naproti tomu určuje § 7 vlád. nař. č. 157/1920 Sb. že příslušníkům důchodkové kontroly, konajícím službu mimo jejich služební obvod, přísluší kromě všeobecně stanovených nákladů cestovních též nárok na normální diety, že však v těchto případech dlužno po tu kterou dobu vypadající dietní a cestovní paušál zastaviti, jakož i že v případě, že by úředník důchodkové kontroly zanedbal hrubě svoje cestovní povinnosti, finanční úřad 2. stolice může mu oba paušály vybrané za dobu, po kterou se tak stalo, nehledíc k dalším následkům, předepsati k náhradě.
Z uvedeného plyne, že nárok úředníků důchodkové kontroly na zmíněné dva paušály nezákládá sám o sobě pouhý fakt, že jsou úředníky důchodkové kontroly a že jsou přiděleni úřadu důchodkové kontroly systemisačně, nýbrž podmínkou pro přiznání řečených paušálů jest, aby úředník důchodkové kontroly byl přidělen k důchodkovému kontrolnímu úřadu s povinností, aby konal skutečně důchodkovou kontrolu a aby podnikal služební cesty zásadně ve svém kontrolním obvodu. Byli-li tedy úředník důchodkové kontroly pověřen služebními úkony jinými, jako st-l službou ve skladě tabáku, bez povinnosti konati kontrolní cesty, pak není po dobu takového přidělení splněna podmínka pro přiznání uvedených paušálů, a to bez ohledu na to, zda st-l na přidělení do skladu tabáku nesl vinu či nikoliv, ježto státní úředník pragmatikální je podle § 22 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. povinen uposlechnouti příkazu svého nadřízeného, v kterémžto případě mu však příslušejí případné nároky na diety a cestovné podle předpisů o tom vydaných, tedy za předpokladů jimi určených. Zákon č. 28/1920 Sb. ani vlád. nař. č. 157/1920 Sb. však pro případy, jako je případ st-lův, nárok na dietní a cestovní paušál nepřiznávají.