Č. 13007.

Pojišťovací právo. — Řízení správní: * Nenamítal-li zaměstnavatel ve své stížnosti proti platebnímu výměru okr. nem. pojišťovny, jímž mu byla předepsána náhrada podpůrného nákladu podle § 20 odst. 2 zákona o nem., inval. a starobním pojištění, že pojistný případ nastal až po podání přihlášky, jde rozhodující úřad ultra petitum, zruší-li výměr pojišťovny z tohoto důvodu.
(Nález ze 14. října 1937 č. 332/35-5.)
Věc: Okr. nem. pojišťovna v Brně proti rozh. zem. úřadu v Brně ze 7. listopadu 1934 o náhradě podpůrného nákladu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: Platební výměr stěžující si pojišťovny z 29. července 1933, kterým bylo Rudolfu L. v Litostrově, dnešní zúč. straně, vyměřeno za pojištěnce Fabiána Z. podle § 20 odst. 2 zákona č. 221/1924 Sb. nemocenské a léčebné částkou 803,80 Kč, byl v postupu stolic správních nař. rozhodnutím zrušen v podstatě z těchto důvodů: Podle § 20 odst. 2 zákona o soc. poj. je zaměstnavatel povinen nahraditi nem. pojišťovně náklad za dávky, jež tato učinila podle ustanovení zákona nebo stanov, jestliže pojištěnce nepřihlásil buď vůbec nebo jej přihlásil po uplynutí přihlašovací lhůty, teprve když nastal pojistný případ. Fabián Z. nastoupil k Rudolfu I., do zaměstnání 25. května 1933, tímto pak byl přihlášen k pojištění teprve 6. června 1933. Podle vyjádření lékaře městské rady v Brně a zdravotního oddělení zem. úřadu nastal pojistný případ 9. června 1934. Ježto tudíž nastal pojistný případ po přihlášení, není nem. pojišťovna oprávněna předepsati tyto útraty. Konečně namítá pojišťovna, že Rudolf L. uplatnil námitku ohledně doby onemocnění po uplynutí 15denní lhůty odvolací a že je tudíž s touto námitkou prekludován. Tento názor jest úplně nesprávný. Pojišťovna předepsala náhradní útraty podle § 20 odst. 2 poj. zákona; tyto nároky nemůže právě uvedený ústav uplatňovati libovolně, nýbrž jenom tehdy, jsou-li zde dány zákonem stanovené a shora uvedené předpoklady. Není-li těchto — jsou-li, k tomu musí úřad přihlížeti z moci úřední, — nemůže býti náhrada předepsána.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Námitku pojišťovny, že úřady vůbec neměly se pouštěti do zkoumání otázky, kterého dne v tomto sporném případě nastal pojistný případ, ježto zúč. strana v 15denní lhůtě odvolací nenamítala, že pojistný případ nastal až po dojití přihlášky, a byla tedy v tomto směru prekludována, žal. úřad neuznal důvodnou. Stížnost proti posléze uvedenému stanovisku namítá, že v případě náhrady podle § 20 odst. 2 cit. zákona nejde o spor, v němž by zakročovaly úřady z povinnosti úřední, proto jsou vázány návrhy stran a nejsou oprávněny rozhodovati ultra petitum (§ 45 odst. 6 a § 81 odst. 2 vlád. nař. č. 8/1928, dále Boh. A 11347/34). Stížnosti bylo dáti za pravdu.
V daném případě šlo o opravné řízení ve sporu mezi okr. nem. pojišťovnou v Brně a Rudolfem L. jakožto zaměstnavatelem o náhradu podpůrného nákladu podle § 20 odst. 2 poj. zákona, jak je shora v důvodech nař. rozhodnutí citován. Takovéto spory stran neřeší správní úřady ze své povinnosti úřední nebo mocí práva dohledu, nýbrž jediné podle kompetence dané jim předpisem § 239 cit. zákona, založené tím, že se strana z výměru pojišťovny v zákonné lhůtě odvolala. Odvolací úřad mohl platební výměr přezkoumati a o něm rozhodovati toliko z podnětu odvolání a v jeho mezích, nesměl však bez speciální normy, chránící zvláště určitý veřejný zájem tak intensivně, že mu soukromý zájem nebo nabyté právo musí ustoupiti, jíti ultra petitum nebo in peius (srov. Boh. A 10340/33, 12343/36). Zásada tato došla výslovného výrazu také ve vlád. nař. č. 8/1928 Sb. v § 45 odst. 6 a v § 81. Že by v tomto případě byly splněny předpoklady cit. § 81 odst. 2 pro zakročení z moci úřední, nss neshledal, a právo zakročiti mocí dohledu zákon č. 221/1924 Sb. ani jeho novela č. 184/1928 Sb. politickému úřadu neposkytuje.
Rudolf L. v odvolání z platebního výměru pojišťovny toliko uplatňoval, že Fabiána Z. 25. května 1933 nechal na nocleh a následující den jen z útrpnosti nechal ho u sebe na lehčí práce, když mu oznámil, že již nespadá pod nemocenskou pojišťovnu, že bere již starobní rentu; když se pak 6. června 1933 informoval u pojišťovny, pojistil ho. Poněvadž v odvolání nenamítal, že tu není předpokladu cit. § 20 odst. 2, ježto pojistný případ Fabiána Z. nastal až po jeho přihlášení u pojišťovny, překročil okr. úřad meze své kompetence, když zrušil výměr pojišťovny z tohoto důvodu.
Ve svém vyjádření z 2. dubna 1934 tvrdil Rudolf L., že Fabián Z. od něho 6. června 1933 odešel, aniž si stěžoval na nějaké bolesti. I kdyby bylo lze z tohoto vyjádření vyčisti výtku zúč. strany, že pojistný případ Fabiána Z. nastal až po jeho přihlášení u pojišťovny, nebyl okr. úřad — ježto by tím mohla býti dotčena práva protistrany — oprávněn k vyjádření tomu, podanému dávno po uplynutí odvolací lhůty, jako k dodatku odvolání přihlédnouti (srov. Boh. A 5081/25, 5501/26). Námitku okr. nem. pojišťovny v Brně, obsaženou v jejím odvolání, vytýkající rozhodnutí I. stolice překročení kompetence, žal. úřad zamítl, vycházeje z odchylného právního názoru, že okr. úřad jednal v mezích své kompetence, a potvrdil výrok I. stolice, zrušující platební výměr pojišťovny opřený o zjištění, že pojistný případ Fabiána Z. nastal až po jeho přihlášení u pojišťovny.

Citace:

č. 13007. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 890-892.