Č. 12888.
Pojišťovací právo: * Odhláška (přihláška) není neplatná proto, že se nestala na tištěném formuláři, uvedeném v § 18 odst. 4 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb.
(Nález z 30. dubna 1937 č. 12484/37.)
Prejudikatura: Boh. A 12336/36.
Věc: Okr. nem. pojišťovna v Trnavě proti rozh. okr. úřadu v Trnavě ze 17. srpna 1934 o sociálním pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. nem. pojišťovna v Trnavě vyměřila Arturu T. platebním výměrem z 20. září 1933 za dobu od 4. července do 31. srpna 1933 za Marii T. nemocenské, invalidní a starobní pojistné částkou 26 Kč 40 h.
Okr. úřad v Trnavě vyhověl výměrem ze 17. srpna 1934 stížnosti Artura T., výměr pojišťovny pozbavil platnosti a pojišťovně uložil, aby vydala nový správný výměr. K odůvodnění bylo uvedeno: Podle dopisnice z 6. července 1933 odhlásil st-l Marii T., nar. 4. června 1913, dnem 4. července 1933. Toto odhlášení bylo opakováno 31. srpna 1933 na tiskopise vydaném Ústřední sociální pojišťovnou. Ježto odhláška z 6. července 1933 byla meritorně způsobilá a zcela jasná k vzetí pojištěnky do evidence, byla odhláška na tiskopise pro st-le jen formálním doplňkem prvé odhlášky, a ježto odhláška dopisnicí obsahovala všechny náležitosti předepsané v § 18 odst. 3, pojišťovna neprávem předepsala pojistné příspěvky st-li za Marii T. po době, kdy došla odhláška dopisnicí. Stížnost podaná na toto rozhodnutí nepopírá, že Artur T. odhlásil Marii T. dopisnicí z 6. července 1933 dnem 4. července 1933, že tato odhláška byla materiálně způsobilá a zcela jasná ke vzetí do evidence a že obsahovala všechny náležitosti předepsané v § 18 odst. 3 poj. zákona, nýbrž, dovolávajíc se 4. odst. § 18, tvrdí jen, že zaměstnavatel, který podá odhlášku jiným způsobem než na tiskopisech vydaných Ústřední sociální pojišťovnou, nesplní tak povinnost zákonem jemu uloženou a pojišťovna nemusí přihlédnouti k odhlášení zaměstnavatele, resp. může podle § 160 předepsati pojistné za takové pojištěnce, kteří z povinného pojištění nebyli odhlášeni na předepsaném tiskopise. Ustanovením 4. odst. § 18 poj. zákona vyslovil prý zákonodárce neplatnost odhlášky, nebyla-li učiněna na úředním formuláři. Nss nemohl se přikloniti k těmto vývodům stížnosti:
Stížnost má sice pravdu, že § 18 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. stanoví ve 4. odstavci, že přihlášky a odhlášky se musí díti na tištěných formulářích, které vydá Ústřední sociální pojišťovna, než ze zákona nelze vyvoditi, že by tato forma byla podmínkou platnosti přihlášek a odhlášek. Kdyby byl zákon chtěl stanoviti, že přihlášky a odhlášky, které nebyly podány na předepsaném tištěném formuláři, jsou neplatné, byl by to výslovně prohlásil. To však neučinil, neboť předpisem § 18/4 zamýšlel pouze sjednotiti formuláře a tím zjednodušiti správu (tisk č. 1777, str. 47). Neprávem tedy má pojišťovna zato, že odhláška ze 4. července 1933, poněvadž nebyla podána na předepsaném formuláři, byla neplatná (srov. Boh. A 12336/36). Neplatnost takovéto odhlášky nelze dovoditi ani z ustanovení § 160 odst. 2 lit. a) poj. zákona, podle něhož je platiti pojistné také za dobu, po kterou pojištěnec nebyl odhlášen (§ 17), ačkoli byl přerušen poměr, zakládající pojistnou povinnost. Dovolávaný § 17 mluví toliko o odhlášce, resp. přihlášce, avšak nestanoví, že přihláška neb odhláška, která se nestala na předepsaném formuláři, je neplatná s důsledky vytčenými stěžující si pojišťovnou.
Citace:
Č. 12888. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 578-579.