Č. 13059.
Policejní věci: Označování československé koruny způsobem, který nevyhovuje zákonu č. 187/1919 Sb., se tresce podle min. nař. č. 198/1857 ř. z.
(Nález z 12. listopadu 1937 č. 6296/35-3.)
Věc: Karel S. v Děčíně proti rozh. zem. úřadu v Praze z 30. září 1935 o přestupku zákona o platidlech. Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Nálezem okr. úřadu v Děčíně z 12. října 1933 byl st-l uznán vinným přestupkem § 5 zákona z 10. dubna 1919 č. 187 Sb., jehož se dopustil tím, že ve svém obchodě v Děčíně 27. března 1933 označil předměty prodeje cenami, při nichž měnová jednotka byla označena zkratkami »K« na místo zákonného označení »koruna československá« neb ve zkratce »Kč«, a byla mu uložena podle min. nař. z 30. září 1857 č. 198 ř. z. pokuta 200 Kč, po případě trest vězení 14 dnů.
Zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání st-lovu z tohoto trestního nálezu, poněvadž skutková podstata přestupku jemu za vinu kladeného byla prokázána seznáním stráže a jeho doznáním a poněvadž není právního předpisu, podle kterého by tato skutková podstata ztrácela povahu tohoto přestupku z důvodů uvedených v jeho odvolání.
Do tohoto rozhodnutí je podána stížnost k nss, jež dovozuje, že v inkriminovaném jednání nelze spatřovati žádný trestný čin. Podle § 111 ústavní listiny mohou tresty býti ukládány jen na základě zákona. Zákon z 10. dubna 1919 č. 187 Sb. neobsahuje však žádné zmínky o tom, že používání jiné zkratky pro československou korunu je trestné nebo zapovězené. O námitce té uvažoval nss takto:
St-l byl uznán vinným § 5 zákona z 10. dubna 1919 č. 187 Sb. V cit. paragrafu je stanoveno, že měnová jednotka pro oblast československého státu označuje se jako koruna československá, ve zkratce Kč. Poněvadž v zákoně tomto na jednání, jež by odporovalo tomuto ustanovení, není stanoven určitý trest, použil žal. úřad k uložení trestu min. nař. z 30. září 1857 č. 198 ř. z. Učinil tak právem. Cit. min. nař. stanoví, že veškerá jednání neb opominutí, která platnými zákony nebo nařízeními vydanými úřady v rámci jejich působnosti sice všeobecně prohlášena byla za trestná neb aspoň z policejních nebo jiných veřejných důvodů za protizákonná, aniž v předpisech o tom vydaných byl na ně stanoven určitý trest, se trestají tresty tam blíže uvedenými.
V projednávaném případu jde o striktní předpis zákona o způsobu, jak se označuje měnová jednotka pro oblast československého státu. Předpis ten zřejmě vylučuje přípustnost označovati měnovou jednotku jinak a prohlašuje tím implicite takové jednání za protizákonné. Tím je dán — poněvadž sám zákon žádného trestu pro takové jednání nestanoví — předpoklad použití cit. min. nař. pro výměru trestu v těchto případech.
Stížnost namítá, že podle § 111 ústavní listiny tresty mohou býti ukládány jenom na základě zákona a že není zák. ustanovení, které by pod trestem zakazovalo používání jiného označení měnové jednotky. Než stížnost se v tom mýlí, neboť jde o delikt § 5 cit. zákona, který prohlašuje implicite používání jiného měnového značení za protizákonné, a trest byl vyměřen podle min. nař. č. 198/1857 ř. z., kteréžto nař., pocházející z doby absolutistické a vydané na podkladě cis. rozhodnutí, má platnost zákona. Nař. to se stalo podle zákona z 28. října 1918 č. 11 Sb. součástkou právního řádu Československé republiky a je tedy dosud platným předpisem zákonným. Námitka, že st-l, označuje měnovou jednotku »K«, neměl zlého úmyslu, není rovněž důvodná. Ke skutkové podstatě policejního přestupku se zlého úmyslu zásadně nevyžaduje, pokud konkrétní právní norma výjimku nečiní, nýbrž zpravidla pouze subjektivní zavinění. Takové zavinění je pak dáno tehdy, když adresát policejní normy opomine onou povinnou péčí, kterou na něm norma žádá za tím účelem, aby byl zamezen stav normou perhoreskovaný (srovnej nález Boh. A 10174/32 a j.). —