Č. 12965.

Samospráva obecní: * Pod ustanovení § 4, bod 2 prav. o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí č. 143/1922 Sb. nespadá převod pozůstalostní nemovitosti na některého z dědiců před odevzdáním pozůstalosti, jestliže převod ten neprojevil se v odevzdací listině.
(Nález z 3. září 1937 č. 13622/37.) Věc: Anna Sch. v Děčíně n. L. proti rozh. zem. úřadu v Praze z 16. září 1934 o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Smlouvou z 8. května 1929, označenou jako nové dědické narovnání před vydáním odevzdací listiny o pozůstalosti Anny N., 29. listopadu 1927 zemřelé, postoupili Anna Sch., Arnošt N., Gabriela H. a Vilemína G. svému bratru Josefu N.:
1. po 3/40 hostince č. 152 ve Žluticích, patřících jim podle odevzdací listiny z 30. května 1924, a
2. po 5/48 téže nemovitosti, jež jim připadla do vlastnictví podle protokolu z 30. prosince 1927 o projednání pozůstalosti Anny N., 29. listopadu 1927 zemřelé. Zem. inspektorát pro zem. dávky v Praze platebním rozkazem z 3. července 1933 vyměřil z tohoto převodu dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí 6147 Kč.
V odvolacím řízení domáhala se Anna Sch., jíž byl platební rozkaz doručen, jménem svým i spoluzcizitelů toho, aby převod 20/48 nemovitosti, ad 2. uvedený, byl uznán za převod podle § 4 dávk. prav. dávce nepodléhající, ježto těchto 20/48 bylo převedeno již za projednání pozůstalosti po Anně N.
Zem. úřad v Praze nař. výměrem v postupu instančním odvolání Anny Sch. nevyhověl, vysloviv v podstatě, že se zmíněný převod neuskutečnil za projednání pozůstalosti, nýbrž po jejím odevzdání.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Stížnost namítá, že převod 20/48 hostince č. 152 ve Žluticích, uskutečněný smlouvou z 8. května 1929, není podle § 4, odst. 1, bodu 2 dávk. prav. podroben dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí, ježto běží o převod pozůstalostní nemovitosti na jednoho ze spoludědiců, spadající časově do doby před odevzdáním pozůstalosti. Názoru tomu nemohl soud v této všeobecnosti přisvědčiti.
Podle § 4, odst. 1, bodu 2 dávk. prav. nejsou dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí podrobeny převody pozůstalostních nemovitostí na dědice, legatáře a osoby, které mají nárok na povinný díl, za projednání pozůstalosti, t. j. před odevzdáním nebo převzetím pozůstalosti. V Čechách běží o převody, jež se staly nejpozději do odevzdání pozůstalosti podle § 819 o. z. o. "(Boh. A 9219/31). Dávková pravidla nevylučují tím z povinnosti dávkové veškeré převody pozůstalostních nemovitostí, jež se staly časově za projednávání pozůstalosti, nýbrž — jak nss vyslovil a odůvodnil v nálezu Boh. A 8021/29 — rozšiřují tu jen osvobození od dávky, stanovené v bodu 1., odst. 1, § 4 prav., i na převody takové, jimiž v důsledku aktů, majících základ svůj v projednávání pozůstalosti, osobám v 2. bodu § 4 prav. jako takovým dostane se před odevzdáním pozůstalosti vzájemným vypořádáním (dohodou dědickou, narovnáním) většího podílu na nemovitostech, než by jim podle jejich dědického práva připadl. Musí běžeti o převod, jenž tvoří jeden z článků, které ve svém celku jsou projednáváním pozůstalosti, a jenž projeví se i svými důsledky v odevzdání pozůstalosti, tedy v odevzdací listině, jíž se projednávání pozůstalosti končí. Jen takový převod je tedy převodem za projednávání pozůstalosti. Takovým není převod na základě právního jednání, jímž dědicové před odevzdáním pozůstalosti mimo soudní řízení a projednání pozůstalosti nemovitosti dědicky jim napadnuvší zcizují jednomu ze spoludědiců tím způsobem, že převod se nestává součástí pozůstalostního řízení a neprojevuje se svými důsledky co do poměru dědických podílů, jimiž se pozůstalost odevzdává.
Podle spisů správních i podle obsahu stížnosti bylo projednání pozůstalosti po Anně N. skončeno vydáním odevzdací listiny z 27. května 1929, jíž na základě dědického narovnání z 30. prosince 1927, byla pozůstalostní nemovitost odevzdána dětem zůstavitelčiným Anně Sch., Arnoštu N., Gabriele H. a Vilemíně G. po 5/48 (úhrnem 20/48) a synu zůstavitelčinu Josefu N. 10/48. Převod oněch 20/48 smlouvou z 8. května 1929 nestal se za projednávání pozůstalosti ve smyslu shora uvedeném, nýbrž smlouvou tou prodali dědicové oněch 20/48 nemovitosti svému spoludědici mimo soudní projednávání pozůstalosti již jako své vlastní, které jim — jak ve smlouvě výslovně se konstatuje — připadly do vlastnictví podle protokolu z 30. prosince 1927 o projednání pozůstalosti, tedy podle dědického narovnání, jež jediné bylo základem odevzdání pozůstalosti a projevilo se svými důsledky v cit. odevzdací listině. Takový převod není převodem za projednávání pozůstalosti ve smyslu § 4, odst. 1, bodu 2 prav., a právem proto žal. úřad odvolání zamítl jako bezdůvodné.

Citace:

Č. 12965. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 781-783.