Č. 13036.

Řízení správní. — Řízení před nss: Vyhláška státního úřadu policejního, kterou se na základě čl. 3 odst. 1 zákona č. 125/1927 Sb. zakazuje umísťovati peněžní automaty na veřejných místech, nepůsobí jako rozhodnutí neb opatření proti majitelům hostinských živností v obvodu onoho policejního úřadu, jimž nebyla doručena.
(Nález z 30. října 1937 č. 5845/35-4.) Věc: Gustav K. a spol. v Karlových Varech proti rozh. zem. úřadu v Praze z 27. května 1935 o zákazu postaviti a provozovati výherní peněžní automaty.
Výrok: Stížnosti se zamítají.
Důvody: Policejní komisařství v Karlových Varech na základě čl. 3 odst. 1 zákona č. 125/1927 Sb. vydalo 29. března 1935 vyhlášku, v níž byl vysloven zákaz umísťovati na veřejných a veřejně přístupných místech peněžní herní přístroje jakéhokoli druhu, přístroje ty provozovati, hru na nich trpěti, na nich hráti a hry jakýmkoli způsobem se zúčastniti.
Ve stížnosti podané proti této vyhlášce namítali st-lé zejména, že byly jim již dříve uděleny koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické s oprávněním podle § 16 lit. g) živn. řádu míti dovolené hry, resp. st-l Karel N. uváděl, že je pachtýřem koncese té, že uvedená vyhláška omezuje nezákonným způsobem jejich nabytá práva, a navrhovali, aby vyhláška policejního komisařství v Karlových Varech byla zrušena. Žal. úřad vyřídil stížnosti ty v tom smyslu, že neshledává důvodu, aby učinil nějaké pozměňující opatření, poněvadž v daném případě jde o zákaz vydaný bezpečnostním úřadem I. stolice podle čl. 2 a 3 org. zákona z 14. července 1927 č. 125 Sb. ve veřejném zájmu se souhlasem zem. úřadu způsobem všeobecně zavazujícím, nepřipouštějícím jakýchkoli výjimek a úlev.
Nss, maje projednati stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musil si nejprve ujasniti právní povahu vyhlášky pol. komisařství v Karl. Varech z 29. března 1935. Vyhláška to svým obsahem všeobecně stylisovaným, neoznačujíc osoby, jež by byly individuálními adresáty jejími, jest opatřením generálním, jež má povahu abstraktní normy. Avšak normy povahy abstraktní samy o sobě nemohou zásadně býti brány v odpor opravnými prostředky. Teprve správní akt, jímž se právní důsledky z normy vyplývající aplikují na určitý subjekt tak, že mu vzcházejí určité povinnosti neb újmy, je podle své povahy rozhodnutím neb opatřením a je proto způsobilý, aby se strany opravnými prostředky domáhaly jeho instančního přezkoumání. Vymezuje-li ovšem norma sama konkrétně práva i povinnosti, jež upravuje, stává se již i individuálním sdělením obsahu normy subjektu, jehož právní vztahy jsou normou postiženy, to, co bylo dosud obsahem abstraktní normy, obsahem konkrétního rozhodnutí neb opatření, upravujícího individuálně materiální poměry určitého subjektu, a pak jest arciť v mezích platných předpisů tomuto subjektu volno, domáhati se pořadem instančním ochrany, domnívá-li se, že bylo mu rozhodnutím neb opatřením takovým proti zákonu ublíženo v jeho právech (srov. Boh. A 4530/25, 5303/26, 9072/31, 11076/24).
V daném případě byla vyhláška policejního komisařství sice vyhlášena, avšak ani st-lé netvrdí, že byla jim individuálně doručena, ani v obsahu správních spisů tato okolnost zjištěna býti nemohla. Proto tato abstraktní norma nemohla vůči st-lům nabýti povahy konkrétního rozhodnutí. Z toho pak plyne důsledek, že st-lé nemohli v řádném pořadu instančním proti této normě uplatňovati své námitky. Podali-li proto st-lé proti této vyhlášce stížnost, v níž namítali nezákonnost vyhlášky a žádali nadřízenou stolici o zrušení její, nemohli tak učiniti leč ve způsobu stížnosti dozorčí, v níž žádali nadřízenou stolici, aby použila svého práva dozorčího. Tak také si vyložil žal. úřad podání st-lů a odepřel použíti svého dozorčího práva a učiniti ve věci nějaké opatření. Proti tomuto rozhodnutí podali st-lé stížnosti k nss, žádajíce o přezkoumání tohoto rozhodnutí.
Jak nss konstantně judikuje, je dozorčí právo dáno úřadům toliko na ochranu práva objektivního, a proto interesentu nepřísluší nárok, aby úřad použil svého dozorčího práva v jeho zájmu individuálním (srov. Boh. A 8353/30, 9809/32, 11536/34). Neměli-li však st-lé nároku, aby žal. úřad jejich žádostem vyhověl, nemohla býti nař. rozhodnutím dotčena jejich subjektivní práva, a proto bylo jejich stížnosti jako bezdůvodné zamítnouti.

Citace:

č. 13036. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 952-954.