Č. 6653.

Pozemková reforma: * Nepřípustná jest námitka, že stpú navrhl podle § 26. náhr. zák. vklad práva vlastnického pro stát na nemovitosti, na nichž nebylo pravoplatně poznamenáno jich zamýšlené převzetí.
(Nález ze dne 18. června 1927 č. 13403).
Prejudikatura: Boh. 290/26 adm.
Věc: Mikuláš P. a Ladislav P., spoluvlastníci velkostatku B. (adv. Dr. Vil. Magerstein z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o vklad práva vlastnického pro stát.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Podáním z 27. února 1926 navrhl stpú u okr. soudu v Galantě, aby bylo na základě § 26 náhr. zák. na nemovitosti tam podrobně uvedené vloženo právo vlastnické pro čsl. stát a navrhl, aby o tom byli uvědoměni Jan P., býv. držitel svěřenství Pavla P. v Bratislavě a Mikuláš Edmund a Ladislav P. jako čekatelé tohoto býv. svěřenství.
Uvažuje o stížnosti do tohoto opatření podané, musel si nss především odpověděti na otázku své vlastní kompetence.
Dle § 26 náhr. zák. provedou soudy za předpokladů tam uvedených, a mezi nimi i tam, kde bylo podle tohoto zákona poznamenáno zamýšlené převzetí zabraných nemovitostí státem, k návrhu stpú-u na zabraném majetku vklad práva vlastnického pro stát čsl. Jest tedy opatření stpú-u především knihovním návrhem a soudy jsou povolány, aby zkoumaly, jsou-li splněny předpoklady § 26 náhr. zák., aby mohlo býti návrhu tomu vyhověno, a vyhoví-li návrhu, aby usnesení své vlastníku způsobem zákonem předepsaným doručily. Rozhodují-li řádné soudy o takovém návrhu, jest po této stránce kognice nss-u podle § 3 a) zák. o ss vyloučena.
Pokud ovšem v opatřením takovém spatřovati jest i výrok o tom, že nemovitosti zabrané stávají se vlastnictvím státu, předpokládající kladné vyřešení otázky záboru nemovitostí opatřením dotčených i důsledků z něho pro vlastníka plynoucích, šlo by tu zajisté o výrok stpú-u o otázkách do jeho kogniční činnosti náležejících, tedy o právní moci schopné rozhodnutí (opatření) stpú-u jako úřadu judikujícího, jež by ovšem podléhalo kognici nss-u. Stížnost namítá, že prý stpú učinil svůj návrh, ačkoliv poznámka zamýšleného převzetí dosud vůbec není knihovně zapsána, a ač o poznámce té nebyly zpraveny všechny osoby, jež měly býti uvědomeny, ať již jako zástupci svěřenského majetku, nebo jako osoby, jež jsou podle § 2 zák. z 3. července 1924 č. 179 Sb. povolány upraviti dohodou poměry uvolněného svěřenského majetku, neb osoby, jež se svolením stpú-u staly se spoluvlastníky majetku býv. svěřenství. Ale pak jde v podstatě vesměs jen o výtky, že soud povolil vklad práva vlastnického přes to, že na nemovitostech opatřením dotčených nebylo dosud podle náhr. zák. pravoplatně poznamenáno zamýšlené jich převzetí, o nichž náleží — jak shora uvedeno — rozhodovati řádným soudům; jest tu proto kognice nss-u podle § 3 a) zák. o ss vyloučena.
Že by byl žal. úřad nař. opatřením podrobil své disposici nemovitostí záboru nepodléhající ať již proto, že vůbec záboru podrobeny nebyly, nebo že později záborového nexu byly zbaveny, nebo že byly aspoň vlastníkem podle §§ 3 a) a 11 záb. zák. nebo § 20 příd. zák. reklamovány, a že by tak byl žal. úřad způsobem zákonu odporujícím zasáhl do práv st-lům zákony o poz. reformě zaručených, stížnost nenamítá, a nemá proto nss možnosti, aby po této stránce nař. opatření podrobil kognici.

Citace:

č. 6653. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 66-67.