Č. 12982

Pojišťovací právo. — Řízení správní:* Předpis § 194 zákona č. 221/1924 Sb., podle něhož lhůtu podle tohoto zákona je považovati za zachovánu, bylo-li v ní podání prokazatelně odevzdáno poště nebo telegrafu, předpokládá, že podání na místo podací zákonem stanovené skutečně došlo. Tento předpoklad je splněn i tehdy, když pojišťovna přijetí přihlášky, poštou jí doručené, odepře z důvodu, že poštovní zásilka je nedostatečně frankována.
(Nález z 18. září 1937 č. 1732/35-4.)
Věc: Firma Adolf R. a syn v Gelnici (adv. Dr. Lev Schwartz z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 18. prosince 1934 o nákladu podle § 20 odst. 2 zákona č. 221/1924 Sb.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: Okr. nem. pojišťovna v Košicích předepsala stěžující si firmě platebním výměrem z 12. října 1928 náhradu podpůrného nákladu podle § 20 odst. 2 zákona č. 221/1924 Sb. za Jana H., který byl u firmy zaměstnán od 8. února 1928, podle lékařského potvrzení onemocněl 13. února 1928, k nem. pojištění byl však přihlášen až 14. února 1928.
Odvolání, v němž stěžující si firma namítala, že přihlášku Jana H. poslala pojišťovně spolu s jinými přihláškami již 9. února 1928, že však pojišťovna dopis s přihláškami pro nedostatečné frankování nepřijala, městský notářský úřad v Košicích výměrem z 27. května 1931 zamítl. —
Tento výměr byl nař. rozhodnutím potvrzen v podstatě proto, že za nedostatečné frankování zásilky a za jeho následky je zodpovědná zaměstnavatelka, a ne pojišťovna; ostatně § 20 odst. 2 nepředpokládá zavinění. Tento předpis má povahu pořádkové pokuty, které se může zaměstnavatel vyhnouti jediné přesným zachováním předpisů o ohlašovací povinnosti. Následky opominutí této povinnosti nese odvolatelka sama.
O stížnosti na toto rozhodnutí bylo uváženo:
V daném případě je nesporno, že původní přihláška byla odevzdána poštovní dopravě 9. února 1928, tedy ještě ve lhůtě § 17 zákona č. 221/1924 Sb. v původním znění. Nesporno je dále, že pojišťovna tuto poštovní zásilku nepřijala, ježto byla nedostatečně frankována a zatížena trestním portem, a že ona přihláška byla stěžující si stranou opětně poště odevzdána teprve potom, když již nastal pojistný případ, a po uplynutí třídenní lhůty přihlašovací podle cit. § 17, totiž 14. února 1928. Na sporu je tudíž jediné otázka, zda za tohoto skutkového stavu jsou splněny předpoklady § 20 odst. 2 cit. zákona. Žal. úřad zodpověděl tuto otázku kladně v podstatě z důvodu, že následkem nedostatečného frankování přihláška do pojišťovny nedošla a tato neměla možnosti pojištěnce vžiti do evidence, kdežto stížnost stojí na opačném stanovisku. Nss musil stížnosti dáti za pravdu.
Podle nálezu tohoto soudu Boh. A 9690/32 je za den učiněné přihlášky zaměstnance u pojišťovny (§ 194 zákona č. 221/1924 Sb.) pokládati den, kdy přihláška k pojišťovně došla, na tak dlouho, dokud věrohodným způsobem není prokázáno, že přihláška byla poště odevzdána dříve. V nálezu Boh. A 7928/29 bylo dále vysloveno, že předpis § 194 zákona č. 221/1924 Sb., podle něhož lhůtu podle tohoto zákona je považovati za zachovánu, bylo-li v ní podání prokazatelně odevzdáno poště nebo telegrafu, předpokládá, že podání na místo podací zákonem stanovené skutečně došlo. Na názorech těch setrvává soud i v daném případě.
Podle cit. nálezu Boh. A 7928/29 nelze pak zaměstnavateli uložiti náhradu podle § 20, došla-li přihláška, odevzdaná poště k dopravě, během třídenní lhůty k pojišťovně, a jen v případě, že se tak nestalo, mohlo by ustanovení § 20 odst. 2 přijití v úvahu. O tom, že přihláška nedošla k pojišťovně, nelze však mluviti tehdy, když pošta svým orgánem pojišťovně přihlášku jako adresátu odevzdá, a ona má možnost ji přijmouti, avšak přijetí její odepře, ať již se to stane z jakéhokoli důvodu. Je tudíž nař. rozhodnutí založeno na mylném právním názoru.

Citace:

č. 12982. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 826-828.