Č. 13051.
Vyvlastnění. — Bytová péče: 1. Zák. čl. 41:1881 výrazem »obecní školy« v § 2 rozumí jen obecní školy ve sm. § 23 zák. čl. 37:1868. — 2. Pro účely uvedené v §§ 2 až 4 zák. čl. 41:1881 lze provésti vyvlastnění nejen podle předpisů tohoto zákona, ale i podle zákona o stav. ruchu č. 45/1930. — 3. Zákon o stav. ruchu stanovil v § 5 přísnou zásadu koncentrační ohledně všech námitek interesentů.
(Nález z 9. listopadu 1937 č. 15432/37.)
Prejudikatura: ad 1. Boh. A 6492/27, ad 2. Boh. A 9900/32, 10443/33, ad 3. Boh. A 8281/29, 8429/30, 10924/33.
Věc: Marian B. v Báňské Bystřici proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 3. srpna 1934 o vyvlastnění podle zákona o stav. ruchu.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: K žádosti obce Poruby vyvlastnil okr. úřad v Prievidzi podle ustanovení §§ 2, resp. 5 zákona č. 45/1930 Sb. o stav. ruchu pro státní ludovou školu v Porubě pozemek zapsaný v poz. vložce obce pod m. č. 141 ve výměře 1296 čtv. sáhů, tvořící majetek římsko-katolické církevní obce, za náhradu 5 Kč za čtv. sáh. Proti tomuto rozhodnutí podané odvolání báňsko-bystřického biskupa bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti římsko-katolického biskupa uvážil nss:
Především namítá st-l, že na daný případ měla býti aplikována ustanovení zákona č. 45/1930 Sb. o stav. ruchu, protože zákona o stav. ruchu nelze použiti na zvláštní případy uvedené v §§ 2 až 4 cit. zák. článku. Podle názoru stížnosti je sice správným názor žal. úřadu, že zák. čl. z r. 1881 není zákonem speciálním, upravujícím vyvlastnění pro stavbu obecných škol, ale tím že zákon o stav. ruchu dal možnost vyvlastňovati pozemky pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu, měl na mysli jen to, co uvádí § 1 cit. zák. čl., nikoliv i případy dále uvedené v §§ 2 až 4, neboť jinak by byl zákonodárce ještě zdůraznil svůj úmysl, že zkrácené a co do příslušnosti zvláště upravené řízení podle zákona o stav. ruchu se vztahuje i na případy uvedené v §§ 2 až 4 cit. zák. článku. Tato námitka není důvodná. Zastává-li stížnost právní názor, že při výkladu ustanovení § 2 zákona o stav. ruchu (podle něhož lze vyvlastňovati pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu) má se pojem veřejné potřeby omezovati jen na případy veřejného zájmu, uvedené v § 1 zák. čl. 41: 1881, nemůže z tohoto svého stanoviska nic vytěžiti pro daný případ, když vyvlastnění pozemku bylo vysloveno pro stavbu státní ludové školy, takže šlo o případ spadající právě pod ustanovení § 1 č. 11 zák. čl. 41: 1881, jenž připouští vyvlastnění pro zřízení budov a ústavů státních. Nss vyložil již v nálezu Boh. A 6492/27, že zák. čl. 41: 1881 výrazem »obecní školy« »kozségi iskolák« v § 2 rozumí jenom školy obecní ve smyslu ustanovení § 23 zák. čl. 38: 1886 a že prospěch škol státních poskytuje vyvlastnění již § 1 bod 11 cit. zákona. Ale nejenom po této stránce, ale i v další právní otázce je stanovisko st-le pochybené. Stížnost stojí na stanovisku, že pro výklad pojmu »veřejné potřeby« podle § 2 zákona o stav. ruchu je směrodatným ustanovení § 1 zák. čl. 41: 1881, které uvádí případy vyvlastnění z veřejného zájmu, a dovozuje, že tedy není přípustno prováděti vyvlastnění pro účely uvedené v §§ 2 až 4 tohoto zák. článku podle zákona o stav. ruchu č. 45/1930 Sb. Soudí tedy stížnost, že úřad měl postupovati podle ustanovení zák. čl. 41: 1881. Žal. úřad naproti tomu vyslovil právní názor, že oba zákony platí vedle sebe samostatně, že zákon o stav. ruchu dlužno z něho samého, tedy samostatně vykládati, neboť takovémuto jeho výkladu zák. čl. 41: 1881 nijak nezabraňuje. Záleží tedy podle názoru žal. úřadu prostě na tom, podle kterého zákona bylo o vyvlastnění žádáno a vyvlast,novací řízení provedeno. Tento názor dlužno uznati správným. Z něho vychází také nss ve svých nálezech (srov. na př. Boh. A 9900/32 a 10443/33). Není tedy uvedená námitka v žádném směru důvodná.
Konečně namítá st-l, že neobstojí ten důvod nař. výměru, že nepřípustnou je námitka, že zákon nedovoluje vyvlastnění vzrostlých sadů. Stížnost míní, že ustanovení §§ 3 a 4 zákona o stav. ruchu ukládají úřadu, aby sám z moci úřední zkoumal, zda existují důvody, pro které není možno vyvlastniti, a že tedy jen tehdy může se úřad pustiti do jednání o vyvlastnění, zjistí-li, jsou-li splněny podmínky §§ 2 a 3. Ustanovení § 5 odst. 3 o preklusi námitek při komisionálním řízení nepřednesených se vztahuje jen na ty námitky, které se liší od absolutního zákazu a o kterých se zmiňuje zákon slovy »vyvlastniti nemožno ty nemovitosti, o kterých vlastník dokáže, že jich potřebuje pro vlastní živnost, domácnost atd.«. Při vzrostlém sadě není však žádné potřeby dokazování, i sám pozemnoknižní výpis dává vyrozumění, že pozemek č. 141 je zahradou v intravilánu, takže už zákonem je vyloučeno, aby parcela tato podléhala vyvlastnění. Ani tato námitka není důvodná. Výkladem koncentrační zásady podle § 5 cit. zákona obíral se nss již opětovně (srov. Boh. A 8281/29, 8429/30, 10924), v nichž vyslovil právní názor, že zákon o stav. ruchu stanovil způsobem vylučujícím jakoukoli pochybnost v § 5 přísnou zásadu koncentrační ohledně všech námitek interesentů. Proto interesent, který se komise účastnil nebo kterému byla dána možnost k tomu náležitým způsobem, může v instančním řízení administrativním i před nss svůj požadavek, žel úřad měl dbáti určitých předpisů zákona i z povinnosti úřední, uplatňovati jako svoje právo jen tehdy, když včasným vznesením příslušných námitek ve smyslu § 5 odst. 3 cit. zákona nejpozději při místním šetření si nárok na to zachoval. Na tomto svém právním názoru trvá soud i v tomto případě. S tohoto právního stanoviska jeví se také shora reprodukovaná námitka bezdůvodnou.