Č. 14026.

Živnostenské právo: * Přikládá-li obchodník překupníkům ke zboží jím dodávanému nálepky, slibující kupcům zboží zvláštní odměny (prémie) závislé výhradně na výsledku slosování, dopouští se přestupku § 44 zákona proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb.
(Nález ze 17. prosince 1937 č. 6748/35-3.)
Věc: Emil Oe. v Praze proti rozh. zem. úřadu v Praze z 27. září 1935 o přestupku § 44 zákona proti nekalé soutěži.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Nálezem z 5. února 1935 uznal magistrát hlav. města Prahy Emila Oe., jednatele firmy »Chepa«, továrny na chemické papíry, společnosti s r. o. v Praze, vinným přestupkem § 44 zákona z 15. července 1927 č. 111 Sb. proti nekalé soutěži a potrestal ho pokutou 100 Kč, v případě nedobytnosti vězením 12 hodin. V důvodech uvedeno: Úředním šetřením, jakož i částečným doznáním bylo zjištěno, že Emil Oe. jako jednatel firmy »Chepa« nešetří ustanovení zákona z 15. července 1927 č. 111 Sb. tím, že rozdáváním nálepek v soutěži fy Melantrich a vyvěšováním plakátů opatřených soutěžní nálepkou a textem: »Kč 250000 můžete získati na tyto nálepky, které obdržíte zdarma při nákupu pravého »Chepalea« zde v obchodě«, při čemž slova »Kč 250000 — obdržíte zdarma — zde v obchodě —« jsou vytištěna písmem mnohem větším a tučnějším, dopouští se jednání způsobilého poškoditi soutěžitele, při čemž má se kupci zboží dostati zvláštní odměny závislé výhradně na slosování. Firma Melantrich v Praze pořádá nálepkovou soutěž, záležející v tom, že z nálepek nesoucích jednotlivá písmena abecedy je sestaviti název některého časopisu touto firmou vydávaného. Nálepky tyto jsou přiděleny jednotlivým firmám soutěže se zúčastnivším, takže sběratelé jich, resp. zájemci o soutěž musí se na tyto firmy obrátiti. V soutěži jsou vypsány ceny ve výši Kč 250000, jež se rozdělí mezi soutěžitele slosováním. Firmě »Chepa« je přidělena nálepka s písmenem »L«. Tuto nálepku firma rozesílá svým odběratelům, kteří ji při koupi koberců rozdávají kupcům zdarma tak, že na 1 m koberce přidávají jednu známku, jak je zjištěno dopisem Bohumíra M., papírníka v Sušici. Objednávkou firmy Josef Z. v Trmicích je dále zjištěno, že účast obviněného na soutěži je způsobilá poškoditi konkurenci, jelikož vyřízení objednávky zboží je vázáno podmínkou, že bude zasláno 20 nálepek, jako je přikládá firma »Chepa«. Nař. rozhodnutím bylo odvolání z toho podané zamítnuto z důvodů nálezu první stolice a k vývodům odvolacím bylo podotčeno toto: Je známo, že této soutěže nebylo možno se zúčastniti zdarma. Jestliže firmy, které se soutěže zúčastnily, věnovaly na soutěž někdy i značné částky, jest jasno, že tak činily v souvislosti se svým hospodářským podnikáním, tedy v souvislosti se svým prodejem svého zboží. K námitce, že nálepky mohl obdržeti každý, kdo si o ně dopsal, tedy ne pouze kupec zboží firmy »Chepa«, třeba podotknouti, že i když snad dostávaly nálepky také osoby odlišné od přímých konsumentů, přece jenom rozhoduje, že tyto nálepky (tím spíše) dostali odběratelé firmy, a to jak překupníci, tak od nich přímo konsumenti. Je-li takto alespoň v některých případech dána souvislost s prodejem zboží, postačí to, aby dle toho, co výše bylo uvedeno, byly splněny všechny náležitosti § 44 zákona proti nekalé soutěži.
O stížnosti uvážil nss:
Zabývajíc se výkladem slov »kupci zboží« v § 44 cit. zákona použitých, dovozuje stížnost především, že o přestupku tohoto předpisu nemůže býti řeči tehdy, poskytuje-li se někomu nějaká odměna nebo výkon, aniž tu je nějaká spojitost s konkrétním prodejem, neboť zákon pokládá za conditio sine qua non, aby odměna (prémie) byla poskytnuta s ohledem na nějakou kupní smlouvu. Tato podmínka tu však především splněna není tehdy, když byly nálepky rozšiřovány bezplatně mezi veškero obecenstvo bez jakéhokoli nátlaku st-lova k odběru nějakého zboží, neboť tu jde o jednání naprosto nezávadné a při opačném výkladu by byly nepřípustné všechny reklamní akce, při nichž jsou poskytovány veškerému obecenstvu určité výhody, tedy nikoli jen kupcům zboží nebo odběratelům výkonu. Čině tuto námitku, má st-l patrně na mysli skutečnost, že se v řízení správním hájil poukazem na to, že nálepky byly vydány každému, kdo o ně požádal, tedy i bez nějakého vztahu k prodeji zboží firmy. Avšak v této okolnosti žal. úřad nespatřoval skutkovou podstatu přestupku st-li za vinu kladeného, jak plyne ze znění nař. rozhodnutí, a jde tudíž zmíněná námitka mimo jeho obsah.
Žal. úřad výslovně uvedl, že nálepky dostávali odběratelé, a to jak překupníci, tak od nich přímo konsumenti. Naproti tomu uvádí stížnost, že firma »Chepa« v detailu vůbec neobchoduje a že nálepky byly vydávány zákazníkům, t. j. obchodníkům; jestliže oni snad svým kupcům nálepky rozdávali, jen když od nich koupili určité kvantum zboží, kteréžto jednání by ovšem bylo v rozporu s předpisem cit. § 44, nemůže býti za to činěn trestně zodpovědným st-l. Vychází tudíž st-li z právního názoru, že jeho trestnost je vyloučena proto, že zvláštní odměna (prémie) nabyla poskytována přímo kupcům zboží, kdežto žal. úřad stojí na stanovisku opačném. Stížnosti nebylo lze přisvědčiti.
Tendencí ustanovení § 44 je zameziti lákání konsumentů poskytováním výhod tam uvedených na úkor ostatních soutěžitelů, kteří při odbytu svého zboží takovouto odměnu neposkytují. I tento předpis hledí zameziti tak zvanou nekalou soutěž, objevující se v hospodářském životě v této formě. Výsledek získávání kupců řečeným způsobem k vlastnímu prospěchu a ke škodě soutěžitelů nezjevuje se však jen u prodávajícího, který přímo kupci zboží prodává, nýbrž i u továrníka nebo velkoobchodníka-grosisty, který prostřednictvím detailisty se svým zbožím v soutěž vstupuje a prostřednictvím detailisty užívá získání kupců svého zboží prostředků zákonem za nepřípustné označených. Nemůže býti přece pochybnosti o tom, že když firma »Chepa« svým odběratelům — obchodníkům — dodává zboží k dalšímu prodeji jednotlivým kupujícím s nálepkami, opravňujícími tyto kupující k získání odměny, závislé výhradně na výsledku slosování, používá prostředku zásadně nepřípustného za účelem zvýšení odbytu svého zboží a způsobilého poškoditi soutěžitele, nehledíc ani k tomu, že i odběratelé, i když jsou sami obchodníky, vůči zmíněné firmě jsou kupci zboží ve smyslu cit. § 44 a mohli by nálepek jim dodaných sami použíti k účasti na slosování.
Že firma »Chepa« dodávala svým zákazníkům při odběru zboží zmíněné nálepky, doznal st-l sám, jak při svém výslechu, tak i ve svém odvolání, takže měl žal. úřad dostatečný podklad pro zjištění, že se tak skutečně stalo, a netřeba proto zabývati se výtkami stížnosti brojícími proti ostatním průkazním prostředkům, uvedeným v důvodech prvé stolice, zejména když stížnost sama uvádí, že nálepky byly firmou zákazníkům zasílány.
Pokud stížnost konečně uvádí, že nebyla zjištěna st-lova osobní účast na závadném jednání, je bezdůvodná, neboť st-l nebyl potrestán, že sám se dopustil přestupku, pro který byl potrestán, nýbrž jako jednatel firmy; že by nebyl za firmu jako právnickou osobu trestně zodpovědný, stížnost netvrdí.

Citace:

Č. 14026.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 1161-1163.