Č. 12760.
Samospráva obecní: Obecnímu poplatku za používání obecních stok (podle počtu a účelu místností) podléhají podle § 14 odst. 4 lit. b) vzor. pravidel k vlád. nař. č. 143/1922 Sb. ve znění vlád. nař. č. 15/1928 Sb. také koupelny a klosety při obchodních, spolkových a výrobních místnostech.
(Nález z 4. února 1937 č. 10203/37.) Věc: JUDr. a Ing. Albín F. v Podmoklech proti rozh. okr. úřadu v Děčíně z 27. června 1934 o poplatku za používání obecních stok.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dr. Ing. Albín F., advokát v Podmoklech, domáhal se v cestě instanční toho, aby byly ze základu pro vyměření obecního poplatku za používání obecních stok v Podmoklech za rok 1934 vyloučeny kloset a koupelna, které jsou u místností, v nichž provozuje advokátní praxi. Okr. úřad v Děčíně v postupu instančním nař. výměrem jeho odvolání nevyhověl z těchto důvodů: Ze zprávy policejního úřadu v Podmoklech vyplývá, že stěžující si strana má v domě čp. 202 v Podmoklech 7 obchodních místností, a to: 4 kanceláře, kuchyni, ve které jsou spisy, koupelnu a záchod. V koupelně není ovšem koupací vana, je tam však umývadlo s mýdlem a kartáčem a jiné věci (spisy atd.); nutno proto míti zato, že záchod a koupelna jsou používány st-lem, resp. jeho zaměstnanci ve spojení s jejich povoláním, a jsou proto místnostmi obchodními, které podléhají podle výběrčích pravidel poplatku za používání stok.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
V městě Podmoklech vybírán byl v roce 1934 poplatek za používání obecních stok podle schválených pravidel, shodných se vzorcovými pravidly vlád. nař. č. 143/1922 Sb. ve znění vlád. nař. č. 15/1928 Sb. Podle § 2 odst. 1 pravidel (shodného s § 14 vzorc. prav.) je základem pro vyměření poplatku počet a účel místností; podle odst. 2 poplatek se vyměřuje z každého jednotlivého bytu, jednotlivé místnosti nebo souboru místností téhož uživatele v témže domě. Podle odst. 4 cit. paragrafu činí sazba poplatku: a) z každé místnosti, jež je součástí bytu (kuchyně, světnice, kloset, prádelna a koupelna), ročně 10 Kč a b) z každé místnosti obchodní, spolkové a výrobní, počítajíc v to i kanceláře, čekárny, ordinační síně, dílny, skladiště, hostinské kuchyně, chlévy a pod., ročně 20 Kč. Na sporu jest otázka, zda kloset a koupelna při obchodních místnostech st-le (advokáta) podléhají poplatku, o který jde.
Sedes materiae pro rozhodnutí této otázky jest ustanovení cit. odst. 2, který určuje předmět poplatku. Podle tohoto předpisu se poplatek vyměřuje zásadně z každého jednotlivého bytu, jednotlivé místnosti nebo souboru místností téhož uživatele v témže domě. Je tedy předmětem poplatku zásadně každý byt, každá jednotlivá místnost nebo každý soubor místností. Odstavec 4 § 2 nezabývá se již otázkou, co je předmětem poplatku, nýbrž stanoví toliko sazbu poplatku podle různého určení té které místnosti. Nelze tedy z tohoto odst. 4 čerpati nic pro odpověď na otázku, zda určitá místnost poplatku podléhá či ne.
Výpočet místností uvedených v odst. 4 lit. a) a b) vysvětluje jen za účelem určení sazby poplatkové, co je součástí bytu, resp. co za místnosti obchodní, spolkové a výrobní počítati dlužno. Pokud pak se týče těchto místností posléze uvedených, je výpočet ten jen demonstrativní (arg. slova »a pod.«). Nelze proto z toho, že není ve výpočtu tom výslovně uveden též kloset a koupelna, souditi, že místnosti ty, jsou-li součástí souboru místností obchodních, zásadně poplatku nepodléhají, kdyžtě pro jich povinnost je rozhodným všeobecný předpis odst. 2. Ba naopak z výpočtu místností uvedených sub a) odst. 4, kde se výslovně uvádí jako poplatná místnost u bytů též kloset a koupelna, je zřejmo, že i tyto místnosti poplatku zásadně podléhají a není žádného důvodu souditi, proč by tyto místnosti, když jako součást bytu poplatku podléhají, nepodléhaly poplatku tomu, když přináležejí k souboru místností obchodních nebo spolkových nebo výrobních.
Poněvadž pak není sporu o tom, že kloset a koupelna, o něž tu jde, k souboru místností st-le přináležejí, je ve shodě se zákonem, že byly podrobeny poplatku.