Č. 13020.

Živnostenské právo. — Řízení správní: I. Nedbání formálních náležitostí o přijímání učňů není na závadu vzniku a trvání učňovského poměru. — II. Otázka, zda někdo byl v učňovském poměru u oprávněného živnostníka, je skutkovou otázkou.
(Nález z 19. října 1937 č. 4619/35-3.)
Věc: Společenstvo fotografů pro obvod obch. a živn. komory pražské v Praze proti rozh. zem. úřadu v Praze z 23. května 1935 o učebním poměru.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Stěžující si společenstvo přípisem z 24. ledna 1934 odepřelo vzíti na vědomí oznámení Ludvíka F., fotografa v Praze-Dejvicích, ve kterém přihlásil svého syna Jiřího F. jako svého učně s tím, že jest u něho v učebním poměru již od 1. ledna 1931. Ke stížnosti Ludvíka F. provedl magistrát hlav. města Prahy jako živn. úřad I. stolice o věci šetření, načež výměrem z 13. října 1934, rozhodl, že Jiří F. byl u svého otce Ludvíka F. v učebním poměru, a to od 1. ledna 1931 se učil fotografické živnosti s vyloučením portrétní fotografie a od 17. července 1931 pak téže živnosti včetně portrétní fotografie.
Odvolání společenstva z tohoto výměru bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
Jednaje o stížnosti, vycházel soud z těchto úvah:
Společenstvo popírá ve stížnosti k tomuto soudu podané stejně, jak to činilo již během řízení správního, že Jiří F. byl v uvedenou dobu u svého otce v řádném poměru učňovském, a tvrdí, že tam byl zaměstnán pouze příležitostně jako člen rodiny. Připouštějíc dále, že předpis § 99 živn. řádu o tom, jak se učňové přijímají, je pouze předpisem formálním, jehož nedodržení nemá za následek neplatnost učňovského poměru fakticky založeného, vytýká šetření, jež žal. úřad v tomto směru provedl, vadnost řízení, kterou spatřuje v tom, že se žal. úřad spokojil s provedením průvodních prostředků nedostatečných — svědeckým výslechem zúčastněných osob — a nedal provésti důkazy objektivní, za jaké prohlašuje zejména uzavření učňovské smlouvy a přihlášení učně u nem. pojišťovny, a že tvrzení svědků uvěřil přes to, že společenstvo poukázalo již v řízení na okolnosti, jež svědčily o tom, že zde řádný poměr učňovský založen nebyl, t. j. zejména na to, že Ludvík F. oznámil přijetí svého syna do učení teprve za 3 roky po tvrzeném jeho vstupu do učení, že se svým synem neuzavřel písemnou smlouvu učňovskou a že ho nepřihlásil u nem. pojišťovny.
Otázka, zda nějaká osoba byla po určitou dobu v učebním poměru u oprávněného živnostníka, t. j. zda se u tohoto živnostníka pro určitou dobu jeho řemeslu učila, je ryzí objektivní otázkou skutkovou, jejímuž kladnému zodpovědění nemůže státi v cestě ani okolnost, že snad tento živnostník neměl v úmyslu přijmouti onu osobu do formálního poměru učňovského za tím účelem, aby tímto způsobem nabyla průkazu způsobilosti, předepsaného v § 14 živn. řádu pro nastoupení řemeslné živnosti. Takovýto učební poměr vzniká tedy již tím, že se ona osoba u oprávněného živnostníka začne fakticky jeho řemeslu učiti, a trvá tak dlouho, dokud se zde řemeslu tomu fakticky učí, čemuž nemůže býti na závadu okolnost, že živnostník v konkrétním případě nesplní povinnosti, které jsou jemu uloženy pro případ uzavření takovéhoto poměru učňovského, tedy když zejména neuzavře s onou osobou formální smlouvu učňovskou, když smlouvu tu nezašle hned představenstvu společenstva, ev. obec. úřadu a když učně toho nepřihlásí k nem. pojišťovně.
Není zvláštního zákonného předpisu, jenž by nařizoval, že zjištěni otázky, zda osoba nějaká byla v učebním poměru u oprávněného živnostníka, lze provésti jen určitými průvodními prostředky, a proto platí i zde všeobecný předpis § 49 spr. řádu č. 8/1928 Sb., podle něhož jako důkazu lze použiti všeho, co se hodí ke zjištění rozhodného stavu věci, tedy zejména i důkazu svědeckého. Proto ani v daném případě nelze shledati žádnou vadu řízení — tím méně pak nezákonnost — v tom, jestliže žal. úřad své rozhodnuti založil na výpovědích slyšených svědků. Námitka, že se žal. úřad v daném případě neměl omeziti na výslech těchto svědků a že měl ještě zjišťovati také okolnosti jiné, zejména zda učeň byl přihlášen u nem. pojišťovny, byla by relevantní jen tenkráte, kdyby negativní výsledek tohoto důkazu byl způsobilý zvrátiti tvrzení, že zde učební poměr skutečně trval. Jestliže však, jak již svrchu uvedeno, jest opominutí takové přihlášky pro vznik a trvání učňovského poměru nerozhodné, nelze dovozovati vadnost řízení ani z té okolnosti, že žal. úřad v tomto směru šetření nekonal.
Pokud snad v poukazu stížnosti, že výrok žal. úřadu je založen jenom na tvrzení »zúčastněných« osob, mohla by býti spatřována námitka, že šlo o svědky nevěrohodné, byla by námitka taková bezdůvodná proto, že společenstvo ani ve stížnosti k tomuto soudu podané, ani během správního řízení žádné důvody nevěrohodnosti těchto svědků neuvedlo.
Zbývá tedy jen námitka, že žal. úřad neměl uvěřiti výpovědím oněch zúčastněných svědků, kdyžtě proti pravdivosti jejich tvrzení svědčily okolnosti, na něž společenstvo již během řízení poukázalo, že totiž Ludvík F. ohlásil společenstvu přijetí svého syna do učení teprve po 3 letech, že se synem neuzavřel písemnou smlouvu učební a že ho nepřihlásil k nem. pojištění. Leč nehledě k tomu, že tu jde vesměs o okolnosti pro zjištění sporné skutečnosti nerozhodné, mohl by nss volné hodnocení průvodů žal. úřadu ve smyslu § 6 zákona o nss č. 164/1937 Sb. přezkoumati jen v tom směru, zda není zřejmě nelogické. Leč závadu takovou tento soud v uvedeném hodnocení žal. úřadu nalézti nemohl.

Citace:

č. 13020. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 920-922.