Č. 13061.
Pojišťovací právo: Podle § 1 odst. 1 bod 6 lit. a) pens. zákona č. 26/1929 Sb. podléhá hajný pojistné povinnosti jen tehdy, je-li převážně zaměstnán přikazováním práce dělníkům nebo odborným dozorem nad nimi.
(Nález z 16. listopadu 1937 č. 3220/35-3.)
Věc: Alois S. v Čermné (adv. Dr. Josef Vlásek ze Sušice) proti rozh. min. soc. péče z 9. března 1935 o pensijním pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Výměrem z 18. června 1931 neuznala Úřadovna A Všeobecného pensijního ústavu v Praze pojistnou povinnost Aloise S. v jeho zaměstnání u obce Čermné v době od roku 1912.
Zem. úřad v Praze vyhověl odvolání jmenovaného, změnil rozhodnutím z 22. srpna 1932 řečený výměr Všeobecného pensijního ústavu a vyslovil, že Alois S. nepodléhal pojistné povinnosti pensijní v době od roku 1912 do 24. srpna 1919, že však podléhal pensijnímu pojištění od 24. srpna 1919 do 11. března 1931.
Proti tomuto rozhodnutí, pokud jím byla vyslovena pojistná povinnost Aloise S., podala odvoláni obec Čermná.
Nař. rozhodnutím vyhovělo min. soc. péče tomuto odvolání a zrušivši napadené rozhodnutí v části v odpor vzaté, vyslovilo, že Alois S. ve sporné době (od 24., správně od 25. srpna 1919 do 11. března 1931) pojistné povinnosti pensijní nepodléhal.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss: — — —
Co se věci samé týče, vycházel žal. úřad po stránce skutkové z toho, že činnost st-lova spočívala v podstatě a převážně v hlídání lesa proti škůdcům všeho druhu a že vedle toho též dohlížel na dělníky při sezónních nebo příležitostných pracích v lese v časových obdobích v nař. rozhodnutí zevrubně uvedených, resp. že někdy případ od případu ukazoval kupcům, kteří se vykázali povolením starosty k porážce stromů v lese, které stromy se mají poraziti, atd. Žal. úřad pak také konstatuje, že st-l ručně vůbec nepracoval. Tato skutková zjištění st-l co do jejich správnosti nepopírá. Dále uvedl žal. úřad, že správu obecních lesů vedl po většinu doby, o níž jde, nadlesní R., který sám celkovou těžbu dříví každoročně vyměřoval a určoval podle lesních plánů v dohodě se starostou, kde a kolik má býti káceno. Tím zjistil žal. úřad, dovolávaje se výsledků konaného šetření, že vlastní lesní správu po stránce lesního hospodaření vedl nadlesní R. a že st-li nějaká disposiční pravomoc po této stránce nepříslušela. Naproti tomu uvádí nyní stížnost, že nadlesní vykonával dozor nad lesem jen pro forma, že st-l vedl zcela samostatně celou správu lesa po celý rok a že mimo jiné určoval stromy k vykácení, ať se již kácel větší komplex anebo se jednalo pouze o probírku. Tato námitka je v rozporu s vlastní výpovědí st-lovou z 26. června 1933, kde sám udal, že nadlesní určoval parcelu k poražení, kterou st-l pak vyměřil; dále uvedl tehdy st-l, že nutné probírky a nutné osázení vykácené plochy oznamoval starostovi, jakož i připravené školky a polomy, načež starosta dal nutné rozkazy. Vycházel-li za tohoto stavu věcí žal. úřad z toho, že st-l nevedl správu lesa po stránce lesního hospodaření, nýbrž že byl toliko pomocným orgánem bez vlastní disposiční pravomoci, nelze shledati, že by výsledek konaného šetření a zejména vlastní výpovědi st-lovy tomu odporovaly, a je ona námitka bezdůvodná.
Případ, o který jde, nutno vzhledem k časovému rozpětí posuzovati podle tří zákonných norem, a to podle cís. nař. č. 138/1914 ř. z. (až do 1. července 1920), podle zákona č. 89/1920 Sb. (až do 1. ledna 1929) a konečně podle zákona č. 26/1929 Sb. Všechny tyto normy obsahují všeobecné ustanovení, že pensijnímu pojištění jsou podrobeny osoby vykonávající převážně práce duševní (§ 1 bod. 3 cís. nař. č. 138/1914 ř. z., § 1 odst. 2 bod a) zákona č. 89/1920 Sb. a § 1 odst. 2 zákona č. 89/1920 Sb. a § 1 odst. 2 zákona č. 26/1929 Sb.). Žal. úřad popřel, že o takovýto případ zde šlo, neboť účelem a podstatou činnosti st-lovy nebyla činnost ducha, případně tvoření úsudků na základě zkušeností nebo znalostí odborných, nýbrž pochůzky po lesích za účelem hájení lesa proti škůdcům všeho druhu a péče o les.
Žal. úřad dospěl k závěru o vlastní podstatě činnosti st-lovy na podkladě zjištění vylíčeného v úvodě naříkaného rozhodnutí, podle něhož ostatní činnost, jako dohlížení na dělníky atd., ustupovala významem i časovým rozpětím do pozadí proti vlastní činnosti spočívající v hájení lesa, jak ještě zevrubněji v dalších svých vývodech uvedl. St-l netvrdí, že ostatní činnost, totiž dozor nad dělníky atd., není podřadnou činností a neustupuje proti tomu, co žal. úřad označil za jádro jeho činnosti, do pozadí. Nevyvrátila-li však stížnost tento základ, z něhož žal. úřad vycházel, a netvrdí-li, že i tuto činnost nutno pokládati za duševní ve smyslu cit. ustanovení, nemohl nss shledati, že by právě uvedený výrok neměl opory v zákoně, neboť jediné z toho, že st-l nekonal přímo práce fysické, nelze ještě důvodně usuzovati, že převážně konal práce duševní.
Žal. úřad dovodil dále, že činnost st-lova nespadá ani pod speciální ustanovení § 1 bodu 3 lit. e) cís. nař. č. 138/1914 ř. z., ani pod § 1 odst. 2 lit. a) zákona č. 89/1920 Sb., ani pod § 1 odst. 1 č. 6 lit. a) zákona č. 26/1929 Sb. Proti výrokům opírajícím se o prvá dvě ustanovení neobsahuje stížnost žádnou námitku a nemohl proto nss nař. rozhodnutí v tomto směru přezkoumati. Co se týče § 1 odst. 1 č. 6 lit. a) zákona č. 26/1929 Sb., uvádí stížnost, že zákon jmenuje výslovně mezi osobami podrobenými pojistné povinnosti též hajné a proto netřeba vůbec zkoumati povahu prací takovou osobou konaných, když je nesporno, že st-l je hajným. Tu je však stížnost na omylu.
Zákon č. 26/1929 Sb. neustanovuje v cit. předpise, že hajní jako takoví podléhají pensijní povinnosti, nýbrž praví, že této povinnosti podléhají zaměstnanci, kteří jsou převážně a nikoli pouze přechodně zaměstnáni přikazováním práce dělníkům nebo odborným dozorem nad nimi, aniž by se jejich práce sami účastnili, leč pokud toho vyžaduje jejich přikazovací nebo dozorčí činnost, a jmenuje příkladmo jako takové zaměstnance i hajné. Podléhá tudíž pensijní povinnosti hajný jen tehdy, když je zaměstnán převážně a nikoli pouze přechodně přikazováním práce dělníkům neb odborným dozorem nad nimi. Že by o takový případ šlo, stížnost netvrdí, resp. nevyvrací zjištění žal. úřadu dříve uvedené, že přikazování prací, resp. dozor nad dělníky ustupuje do pozadí vůči hlavni činnosti st-lově.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti, aniž soud se musil zabývati otázkou, zda zjištění úřadu o konání písemných záznamů odpovídá skutečnosti, neboť i kdyby tomu tak nebylo, nemohlo by to míti žádného vlivu na výsledek sporu.