Čís. 1328.

Vyskytly-li se za řízení přestupkového půtahy souběžného přečinu a okresní soud, nedbav předpisu §u 450 tr. ř., neučinil oznámení státnímu zástupci, nýbrž o přestupku jednal a rozhodl, není odňato státnímu zástupci právo, stihati samostatně přečin, jenž byl okresním soudem ponechán stranou. K působnosti funkcionáře státního zastupitelství nenáleží činiti výhradu ve smyslu §u 263 tr. ř.
(Rozh. ze dne 31. října 1923, Kr I 703/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Chebu ze dne 8. dubna 1922, pokud jím byli obžalovaní Karel W. a Albert S. dle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěni z obžaloby pro přečin dle §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919 č. 568 Sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozsoudil. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Stihání a potrestání Karla W-a pro přečin § 11 čís. 4 zákona o válečné lichvě není, jak jeho odvod mylně uplatňuje, dle druhého odstavce §u 263 tr. ř. vyloučeno tím, že si veřejný obžalobce při hlavním přelíčení, konaném proti němu pro přestupek dle §u 7 čís. 1 zákona o válečné lichvě u okresního soudu v Mar. Lázních nevyhradil, správně že mu rozsudkem tohoto soudu ze dne 10. září 1921 nebylo vyhrazeno samostatné stihání W-a pro přečin §u 11 čís. 4 lichevního zákona, ač v řízení před okresním soudem objevily se půtahy tohoto přečinu. Výhrada předpokládá návrh oprávněného obžalobce. Tím jest při trestných činech, jež se stihají obžalobou veřejnou, státní zástupce (viz první odstavec §u 263 tr. ř.). Působnost funkcionářů státního zastupitelství obmezuje se na přestupky (§ 448 tr. ř., §§y 87, 101 prováděcího nařízení k tr. ř., nařízení bývalého ministerstva spravedlnosti ve Vídni ze dne 8. listopadu 1878 čís. 15474). Funkcionáři nejsou tedy obžalobcem, pokud jde o zločiny a přečiny. Pro nedostatek návrhu ovšem ani soudem výhrada vyslovena býti nemohla. Než okresní soud nebyl k vyslovené výhradě ani oprávněn. Jak jest okresnímu soudu předejíti v případě, má-li za to, že není příslušným, protože tu je zločin anebo přečin, stanoví § 450 tr. ř. Nepříslušným byl okresní soud v Mar. Lázních netoliko pro řízení o přečinu dle §u 11 čís. 4, nýbrž po rozumu §u 56 tr. ř. též pro sbíhající se s tímto přečinem přestupek §u 7 čís. 1 lichevního zákona. Že okresní soud, nešetřiv předpisu §u 450 tr. ř., věc státnímu zástupci neoznámil, ale přes svou nepříslušnost o přestupku jednal a rozhodl, neubralo státnímu zástupci právo, stíhati samostatně přečin, jenž okresním soudem byl ponechán stranou. Pro zvláštní předpis §u 450 tr. ř. nelze, pokud jde o zločin anebo přečin při hlavním přelíčení okresního soudu přibylý, přes zásadu §u 447 tr. ř., jenž ostatně výslovné poukazuje ku zvláštním nařízením, použíti předpisu §u 263 tr. ř., takže ani při obdobném použití §u 363 čís. 3 tr. ř. k takovým případům přihlížeti nelze.

Citace:

Čís. 10039.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 164-165.