Čís. 10331.

Stornoval-li prodatel bezdůvodně splnění dodávací dílčí (sukcesivní) smlouvy, projevil tím, že nechce splniti. V takovém případě nejen že mu nemusí kupitel již dáti dodatnou lhůtu ke splnění, nýbrž prodatel tím přišel ihned do prodlení, i kdyby jinak byl jeho závazek dospělým později, a kupitel může uplatniti ihned některé ze tří práv čl. 355 obch. zák.
(Rozh. ze dne 20. listopadu 1930, Rv I 1501/29.)
Proti žalobě prodatele na kupitele o zaplacení kupní ceny za postupně dodané, brambory namítl žalovaný náhradu konkrétní škody, ježto žalobce zrušil kupní smlouvu. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud uznal za pravý zažalovaný nárok, uznal však za pravou i vzájemnou pohledávku žalovaného do výše zažalované pohledávky a důsledkem toho žalobu zamítl. Důvody:
Nižší soudy usoudily správně na základě korespodence, že žalovaný koupil od žalobce dne 2. ledna 1927 tři vagony žlutomasých bramboru 1 q po 72 Kč k dodání v březnu 1927, za příznivého počasí i dříve, podle volby žalobcovy. Trhová cena měla bytí zaplacena z polovice dobírkou a nedoplatek ihned po dojití duplikátů nákladních listů. Žalobci příslušelo právo stornovali zásilku dalších vagonů, pak-li by žalovaný nesplnil podmínky platební. Jest dále správně zjištěno nižšími soudy, že žalovaný koupil dne 22. února 1927 od žalobce tři vagony růžových bramborů značky Woltmann 1 q po 57 Kč proti dobírce 4000 Kč na každém vagonu, nedoplatek při předložení duplikátů nákladních listů za podmínek obsažených v dopise ze dne 2. ledna 1927 k dodání v březnu 1927. Dle účtu ze dne 8. března 1927 zaslal žalobce žalovanému: 1 vagon bramborů žlutomasých, 1 vagon Woltmann a mimo uzávěrku mu zaslal 1 vagon bílých bramborů. Podle přípisu žalobcova ze dne 18. března 1927 nezaplatil mu žalovaný nedoplatek trhových cen za uvedené tři vagony brambor, ač prý měl duplikáty nákladních listů v rukách již dne 16. března 1927 a proto mu žalobce stornuje dodávku dalších vagonů bramborů s dodatkem, že nedoplatek 7542 Kč zažaluje. Toto ustoupení žalobce od dodávací smlouvy neuznaly nižší soudy za oprávněné a účinné z důvodu, že žalovaný neměl v ruce ještě ani dne 18. března duplikáty nákladních listů na ony vagony, nehledíc k tomu, že duplikáty postrádaly záznamu o úředním zjištění váhy vagonů odesílací stanicí. K tomuto názoru připojuje se i nejvyšší soud. Ačkoliv žalobce byl podle dodávacích smluv povinen dodati koupené brambory v březnu 1927 a lhůta k plnění mu běžela až do konce měsíce března 1927, jest přisvědčiti odvolacímu soudu, že žalobce stornem dalších dodávek ze dne 18. března 1927 kategoricky prohlásil, že nechce dále plniti smlouvy a že nedodá další smluvené vagony bramborů. Projev ten sprostil žalovaného nejen povinností dáti žalobci dodatečnou lhůtu k plnění, — neboť poskytnutí lhůty té nemá býti pouhou formalitou a nemůže býti prodateli lhůta taková vnucována, když zboží vůbec dodati nechce (srv. rozh. 1874 sb. n. s.), — nýbrž projevem tím upadl žalobce v zaviněné prodlení se splněním smluv již dne 18. března 1927 a byl nyní oprávněn žalovaný vykonali volbu mezi právy podle čl. 355 obch. zák., kterouž volbu též vykonal tím, že dopisem ze dne 20. března 1927 oznámil žalobci, že uplatňuje na místě smluveného plnění nárok na náhradu škody, poněvadž se musil jinde krýti, by uspokojil své zákazníky. Jest sice pravda, že žalovaný dne 19. března 1927 byl zpraven o váze bramborů žlutomasých, tak že mohl dne 19. března 1927 již zaplatili trhovou cenu za tento vagon, avšak nemusil tak již učinili, když žalobce již den před tím mu oznámil ustoupení od smlouvy a když mu tím dal na jevo, že smlouvu v další části nesplní. Žalobce sice oznámil žalovanému přípisem svého zástupce ze dne 21. března 1927, že následkem prodlení žalovaného v placení stornuje dodávky zbývajících vagonů bramborů, avšak toto storno bylo již bezúčinným a nemělo již významu, an žalovaný den před tím oprávněně (čl. 355 obch. zák.) uplatnil nárok na náhradu škody pro nesplnění smlouvy, nehledíc k tomu, že žalobce měl dáti žalovanému, pak-li dne 19. března 1927, v den splatnosti nedoplatku 2912 Kč za brambory žlutomasé, tento nedoplatek nezaplatil, podle čl. 356 obch. zák. dodatečnou lhůtu k zaplacení, a dokud neprošla, nebyl oprávněn ke stornu. Soud odvolací přisvědčuje v tomto směru právnímu názoru dovolatelovu, že, pokud jde o zaviněné prodlení, nelze mluviti u žalovaného, když nezaplatil dne 19. března 1927 trhové ceny, o jeho vině, poněvadž se prodatel sám octl a to před ním v prodlení neoprávněným stornujícím prohlášením ze dne 18. března 1927 (srov. rozh. 5524 sb. n. s.). Předpokladem tohoto názoru jest ovšem, že jde o dodávky sukcesivní, dílčí. Tomu však tak bylo v souzeném případě, neboť jednotlivé vagony měly býti žalobcem dodány během měsíce března 1927 různým odběratelům žalovaného do různých měst (rozh. 5524 sb. n. s.). Byl tedy žalovaný, jak dolíčeno, podle čl. 355 obch. zák. oprávněn účtovati proti žalobci nejen 1950 Kč za nevrácené pytle, nýbrž i škodu, jež mu vzešla zaviněným nedodáním tří vagonů bramborů. Podle čl. 357 třetí odstavec obch. zák. záleží výše náhrady škody pro nesplnění, kterou kupitel smí požadovati na místě plnění, má-li zboží, jako v souzeném případě, cenu tržní nebo bursovní, v rozdílu mezi cenou kupní a cenou tržní (bursovní), kterou mělo zboží v době a na místě kdy a kde mělo býti dodáno, s výhradou práva kupitelova uplatniti prokazatelnou Škodů vyšší. Abstraktní škodu žalovaného (kupitelovu) zjistil první soud podle posudku znalce podle tržních cen bramborů v den 19. března 1927 u žlutých bramborů při 100 kg na 2550 Kč a při bramborech Woltmannek při jednom vagoně na 1450 Kč při 100 kg. Žalobce nedodal sice žalovanému dva vagony žlutých bramborů, avšak žalovaný přijal na místo 1 vagonu žlutých bramborů dopisem ze dne 20. března 1927 dodaný vagon bílých bramborů na uzávěrku ze dne 2. ledna 1927, takže může žádati náhradu jen za 1 vagon žlutomasých bramborů a za dva vagony bramborů Woltmannek; činí tedy abstraktní škoda žalovaného rozdíl mezi cenou smluvenou a průměrnou tržní cenou V den a místě dodaní t. j. 5450 Kč. Žalovaný uplatňuje však k započtení konkrétní škodu, vzešlou mu tím, že musil, by uspokojil své zákazníky, scházející, t. j. žalobcem nedodané brambory koupiti (se krýti) jinde a to dráže (neboť ceny bramborů mezi tím značně stouply) ve výši 6800 Kč. Při tom čítá žalovaný náhradu za zakrytí se dvěma vagony žlutomasých bramborů 4600 Kč a náhradou za zakrytí se 2 vagony červených Woltmannek 2200 Kč. Přísluší mu však jen náhrada za zakrytí se jedním vagonem žlutomasých bramborů 2300 Kč a 2 vagonů Woltmannek 2.200 Kč, tedy celkem 4.500 Kč, což jest daleko méně, nežli jest abstraktní škoda, na niž by měl zákonný nárok. Jest proto žalovanému přiznati náhradu škody pro nesplnění smlouvy ve výši 4500 Kč. Připočte-li se k tomu náhrada 1950 Kč za nevrácené pytle, přiznaná mu již nižšími soudy, přísluší žalovanému vzájemná pohledávka 6450 Kč. Poněvadž žalobci přísluší žalobní pohledávka 5797 Kč 33 h, lze podle § 411 c. ř. s. vzájemnou pohledávku žalovaného určiti jen do téže výše a proto se určuje, že žalovanému přísluší vzájemná k započtení namítnutá pohledávka aspoň v téže výši 5797 Kč 33 h, čímž následkem započtení (§ 1438 obč. zák.) zanikla úplně pohledávka žalobcova a bylo proto zamítnouti žalobní nárok.

Citace:

č. 10331. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 741-744.