Čís. 1383.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Bylo-li požadování přemrštěné ceny jen lstivým předstíráním (§ 197 tr. zák.), nelze čin podřaditi též skutkové podstatě §u 7 lich. zák.
(Rozh. ze dne 26. listopadu 1923, Kr II 475/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Brně ze dne 25. dubna 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle §u 7 (3) zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Aby mohlo býti řeči o předražování dle §u 7 lichevního zákona, musilo by býti zjištěno, že pachatel cenu zřejmě přemrštěnou vážně požadoval jako úplatu za předmět potřeby, po případě si ji jako úplatu za předmět potřeby dal slíbiti nebo poskytnouti. V tomto případě vychází ze skutkového děje, rozsudkovými důvody zjištěného, a z poukazu na to, že týmže trestným činem zapříčiněno bylo odsouzení stěžovatelovo pro zločin podvodu, zřejmě na jevo, že, byť i toho rozsudek výslovně nezjistil, mezi požadováním zřejmě přemrštěné ceny za oves a podvodným jednáním obžalovaného jest spojitost, která nutí k úvaze, zda 250 Kč požadováno bylo stěžovatelem vážně jako úplata za oves Rudolfu K-ovi nabídnutý, či, zda celá nabídka ovsa za cenu přemrštěnou nebyla spíše jen lstivým předstíráním, aby na K-ovi tím více peněz bylo vylákáno, aniž vůbec obžalovaný od počátku na nějakou dodávku ovsa vážně pomýšlel. Na tom nemění ničeho okolnost, že nepatrná část ovsa později skutečně byla dodána, poněvadž i to mohlo býti jen prostředkem, aby K. ve svém omylu tím více byl utvrzen, takže vylákané peníze ani z části neměly býti úplatou za tento oves. Jelikož rozsudek touto vnitřní souvislostí mezi požadováním zřejmě přemrštěné ceny a podvodným jednáním, za které byl stěžovatel již odsouzen, se vůbec nezabývá a souvislost ta může býti rozhodující pro. zodpovědění otázky, zda možno tu při správném právním posouzení shledati předražování dle §u 7 lichevního zákona, bylo zmateční stížnosti obžalovaného, uplatňující vadu dle §u 281 čís. 5 a 9 a) tr. ř., vyhověti, v odpor vzatý rozsudek zrušiti a věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji znova projednal a o ní rozhodl.

Citace:

č. 1146. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 153-156.