Čís. 1155.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Řetězového obchodu (pletich) nedopouští se pouhý posel.
(Rozh. ze dne 10. března 1923, Kr II 100/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Mor. Ostravě ze dne 13. prosince 1921, pokud jím byla obžalovaná Julie K-ová podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěna z obžaloby pro přečin podle §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Pro rozhodování o důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. nutno počítati jak po objektivní tak i subjektivní stránce se zjištěními rozsudku nalézacího soudu. A tu zmateční stížnost obírá se pouze nesprávným právním posouzením objektivní stránky skutečností, v rozsudku obsažených, tvrdíc, že skutečnosti tyto tvoří aspoň přečin řetězového obchodu nebo spoluviny na něm, ponechává však úplně stranou zjištění nalézacího soudu o subjektivní stránce jednání, z něhož byla obžalovaná viněna. I kdyby se mohlo míti za to v souhlasu se zmateční stížností, že již sprostředkovatelská činnost může za určitých okolností tvořiti skutkovou podstatu přečinu řetězového obchodu nebo spoluviny na něm, dlužno přece zabývati se i subjektivní stránkou tohoto trestného jednání, která vyžaduje, by si obžalovaná byla vědoma, že se zbytečně vsunuje do převodu zboží z výroby do spotřeby a že ho spotřebiteli oddaluje. Nalézací soud však, označiv obžalovanou jako sprostředkovatelku, která ukazovala neznámým ženštinám, dopravivším do M. podloudně čokoládu, čaj a mandle z Německa, cestu ke kupci G-ovi, kterému bylo zboží prodáno, a jako poslici oněch ženštin, zjistil současně, že obžalovaná jednala bez veškerého úmyslu na obchodování a bez veškerého skutečného obchodování tímto zbožím. Tímto zjištěním, že obžalovaná vůbec neměla úmyslu obchodovati, vyloučil nalézací soud i vědomí obžalované, že se zbytečně do převodu onoho zboží z výroby ke spotřebiteli vsunula, zdůrazniv tuto okolnost poukazem na to, že u obžalované nešlo vůbec o obchodování dovezeným zbožím. Jakmile však schází obžalované tato subjektivní náležitost řetězového obchodu, není možno tvrditi, že jest splněna tato skutková podstata. Není však možno v tomto případě ani míti za to, že obžalovaná napomáhala řetězovému obchodování oněch tří neznámých ženštin, neboť nalézací soud nezjistil, že obžalovaná věděla, že s čajem, mandlemi a čokoládou má se řetězově obchodovati, nýbrž, pokládaje obžalovanou za poslici, vyloučil tím po subjektivní stránce každou souvislost jednání obžalované s jednáním oněch neznámých tří žen i pro případ, že obchodovaly řetězově; chybí proto i spoluvině podle §u 5 tr. zák. subjektivní podklad. Zmateční stížnost nemá proto pravdu, domáhajíc se zrušení rozsudku nebo rozhodnutí ve věci samé a odsouzení obžalované pro přečin řetězového obchodu, pokud se týče spoluviny na něm. Zmateční stížnost opustila již sama právní kvalifikaci zjištěných skutečností se stanoviska jiných pletich §u 11 čís. 4 zákona lichevního, leč hledíc k §u 262 tr. ř., jest se při uplatnění důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. zabývati i touto kvalifikací jednání obžalované. Ani tu však nemůže míti zmateční stížnost úspěchu, neboť nalézací soud i v tomto bodě vyloučil subjektivní náležitost jiných pletich, která záleží v tom, že si obžalovaná musila býti vědoma nedovolenosti svého jednání a způsobilosti jeho, stupňovatí cenu prodávaného zboží. Nalézací soud zjistil, že obžalovaná neměla subjektivního vědomí, jak ho vyžaduje skutková podstata pletich, odůvodnil toto zjištění a zrušovací soud jest na toto zjištění vázán. Naprosto nezáleží na tom, z jakého důvodu si nebyla obžalovaná subjektivní náležitosti přečinu jiných pletich vědoma.

Citace:

č. 1155. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 169-171.