Čís. 1213.

Ideální souběh přestupku dle §u 339 tr. zák. s přestupkem dle §u 335 tr. zák. jest vyloučen.
(Rozh. ze dne 12. května 1923, Kr I 234/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 3. ledna 1922, pokud jím byla obžalovaná sproštěna dle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin dle §u 335 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství, uplatňující důvody zmatečnosti §u 281 čís. 5 a 9 a) tr. ř., vrcholí v tom, že zjištěným činem obžalované jest splněna skutková podstata jak přečinu dle §u 355 tr. zák., tak i přestupku §u 339 tr. zák., že tedy soud nalézací, vzav skutkový děj, obžalobou tvrzený, prokázaným, podřadil jej neprávem jen ustanovení §u 339 tr. zák., kdežto zároveň sprostil obžalovanou z obžaloby pro přečin §u 335 tr. zák. Ku řešení otázky, zda je činem obžalované naplněna skutková podstata přečinu §u 335 či přestupku §u 339 tr. zák., či obou, nutno vycházeti z účelu a z tendence jednotlivých ustanovení zákona trestního, jimiž novorozeně jest chráněno, ježto pouhý doslov právě uvedených ustanovení zákonných sám o sobě s úplnou určitostí nedovoluje přesně tvrditi tu neb onu eventualitu. V naznačeném směru přichází v úvahu ustanovení §§ 139, 144, 149, 335 a 339 tr. zák. Ustanoveními §§ 139, 144 a 149 tr. zák. jest chráněna integrita novorozeněte nebo plodu proti úmyslným jednáním. Takovéto jednání, vzhledem na zjištěný skutkový děj v tomto případě v úvahu však nepřichází. Proti kulposním trestným činům rodičky — manželské nebo nemanželské — poskytuje trestní zákon ochranu §u 335 tr. zák. Takové kulposní jednání může záležeti v tom, že matka opomene něco, co by mohlo dítě zachrániti, nebo že se nepřesvědčí o tom, že dítko není snad, jak se domnívá, mrtvé, a že pak jednáním nějakým, proti mrtvole nezávadným, nastane smrt skutečně živého dítěte. O takovéto kulposní jednání se však tu nejedná, neboť obžaloba klade obžalované jen za vinu, že nezavolala při porodu k pomoci bábu, porodního pomocníka nebo nějakou počestnou ženu. Že by však opomenutím takovým, uvedeným v §u 339 tr. zák. mohl býti spáchán přečin §u 335 tr. zák., nelze uvésti v soulad se zákonem trestním, který kromě policejněprávního předpisu §u 339 tr. zák. — jak to zejména plyne z ustanovení §u 139 tr. zák. — nechtěl matce nemanželské, ať už jde o čin úmyslný neb o kulposní jednání neb opomenutí po porodu více povinností ukládati, než matce manželské. Jestiť § 339 stejně jako § 359 tr. zák. korrelátem §u 134, 144 tr. zák., jenž má za účel, by zabránil trestním činům dle §u 134, 139 a 144 tr. zák., pokud se týče by zajistil jich vypátrání a stíhání nebo aspoň k tomu přispíval. Trestný čin příkazový dle §u 339 tr. zák. je tudíž docela jiné povahy, než kulposní trestný čin §u 335 tr. zák. Mezi §em 335 a 339 tr. zák. je tudíž možným jen souběh reální a o tom zde mluviti nelze zřetelem k činu, kladenému za vinu obžalované. Zmateční stížnost je proto v neprávu, především pokud se stanoviska §u 281 čís. 9 a) tr. ř. spatřuje porušení, případně nesprávné použití zákona v tom, že napadeným rozsudkem byla obžalovaná sproštěna z obžaloby pro přečin dle §u 335 tr. zák., je ale zároveň také neodůvodněna, pokud uplatňujíc důvod zmatečnosti čís. 5 §u 281 tr. ř., vytýká rozsudku jednak vnitřní rozpor, záležející v tom, že jím byla sice obžalovaná uznána vinnou přestupkem dle §u 339 tr. zák., spáchaným tím, že při svém slehnutí opomenula přivolati pomoc, naznačenou v citovaném §u, že se však v něm zároveň vylučuje, že novorozeně zahynulo vlastní její nedbalostí, jednak neúplnost, spočívající prý v tom, že v rozsudkových důvodech se neuvažuje a nezjišťuje, čím a kým byl nedostatek nutné pomoci při porodu zaviněn. S hlediska shora naznačeného správného názoru právního nemůže ani o jedné ani o druhé z těchto vad býti řeči, zároveň je ale nepřípadným i důraz, který klade stížnost na rozsudkové zjištění, dle něhož ve smyslu znaleckého posudku smrt dítěte nastala následkem onoho nedostatku pomoci, nutné při porodu.

Citace:

č. 1146. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 153-156.