Čís. 1389.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
I příležitostní hračky jsou předměty potřeby.
I cena kalkulovaná jest cenou požadovanou ve smyslu §u 7 lich. zák.
Využívání mimořádných, válkou přivoděných poměrů za Sokolského sletu. Pod skutkovou podstatu §u 7 lich. zák. nespadá využívání naléhavé potřeby jednotlivcovy.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1923, Kr I 705/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 3. října 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle §u 7 (3) zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozsoudil.
Důvody:
Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti dle §u 281 čís. 9 a) a 10 tr. ř., provádí však jen první z nich, dovozujíc, že skutkový stav, zjištěný rozsudkem, nezakládá vůbec žádného skutku soudně trestného. Než stížnost neprávem shledává zmatečnost především v tom, že soud lichevní spatřuje v podstavečkách, určených pro papírové figurky Sokolů, předmět potřeby ve smyslu §u 1 lichevního zákona a nikoli předmět přepychový, z rámce ochrany lichevního zákona se vymykající, poukazujíc zejména k tomu, že šlo o zboží čistě příležitostné, jehož potřeba byla vyvolána nahodilou událostí sletu sokolského, tedy o článek čistě spekulační. Na okolnosti této nesejde. I tento, zvláštní příležitostí vyvolaný článek byl součástí hračky pro děti, a byť i byla hračka ta hračkou příležitostnou, zájmu snad brzo pomíjejícího, přece vyhovovala pro děti nepopiratelné potřebě hraček vůbec. Proto mohla by býti řeč o předmětu přepychovém, z rámce §u 1 lichevního zákona se vymykajícím, jen tenkráte, kdyby bylo šlo buď o předmět, o sobě naprosto zbytečný, nebo o hračku výroby obzvláště skvostné a nákladné, jež by předmět, služící jinak potřebě širokých vrstev, učinila přístupným jen spotřebitelům zvláště zámožným. Přepychovým předmětem není hračka vůbec, ani hračka příležitostního zájmu, nýbrž jen hračka nadprůměrně skvostná, o jakou však v tomto případě ani dle tvrzení zmateční stížnosti nejde. Bezdůvodná jest také druhá výtka stížnosti, že cena kalkulovaná není ještě cenou požadovanou, poněvadž prý každý, kdo činí nabídku, musí čítati s nepředvídatelnými položkami, jež výrobní cenu zvyšují, a proto při nabídce poněkud nadsazuje. Teprve cena, po dodání zboží konečně v souhlasu obou stran stanovená jest prý skutečnou cenou tržní, cenou požadovanou. Než, nehledě k tomu, že tento názor nemá opory v doslovu zákona již vzhledem k pojmu »požadování«, a to tím méně, když již přijetí nabídky jest pro druhou stranu závazným a činí snížení ceny závislým na dobré vůli nabízeče, ostatně může míti i vliv na tvoření cen u konkurence, nemůže námitka ta v tomto případě míti místa, poněvadž nabídka obžalovaného byla v takovém nepoměru ke skutečné výrobní ceně zboží a to nehledě ani k nabídce jiné firmy konkurenční, jíž dle vlastní jeho pozdější kalkulace, že tu o pouhém nadsazování vzhledem k případnému omylu v kalkulaci nemůže býti více řeči. Proto nelze shledati právně pochybeným, když soud lichevní uznal požadovanou cenu zřejmě přemrštěnou, a zjistil při obžalovaném vědomí této zřejmé přemrštěnosti. Nemusí ovšem, jak zmateční stížnost tvrdí, každá cena vyšší, než cena znalcem vypočtená, býti zřejmě přemrštěnou. Jest jí však cena, která jest k nákladům výrobním v takovém nepoměru, jako cena obžalovaným v původní nabídce požadovaná a objednatelem přijatá. Zmateční stížnost jest však oprávněna, pokud vytýká napadenému rozsudku nesprávný právní názor v otázce, zda zřejmě přemrštěná cena byla požadována u využívání mimořádných poměrů válkou vyvolaných. Nelze sice přisvědčiti k oněm vývodům stížnosti, jež popírají tuto náležitost skutkové podstaty přečinu předražování proto, poněvadž poptávka po podstavcích vznikla následkem příležitostné události poválečné a poněvadž mohla by býti řeč nanejvýše jen o využívání mimořádné události — sletu sokolského — nastalé po skončené válce. Jak již bylo uvedeno, jde o uspokojení potřeby dětí po hračkách vůbec a nepadá proto zvláštní povaha jednotlivé hračky na váhu. Že i této potřebě lépe vyhovují hračky, jež mají vztah k události jsoucí právě v popředí zájmu, jest na snadě. Avšak i kdyby nebylo této zvláštní události, jsoucí v popředí dočasného zájmu, byla tu vždy potřeba dětí po hračkách vůbec, a nedostatečná možnost, uspokojiti tuto potřebu, mohla býti vyvolána přece jen nedostatkem, nepostačitelnou výrobou, následkem poměrů přivoděných válkou. Byť i ovšem spekulační snaha vyhověti potřebě té co nejvýnosněji vedla k tomu, že výroba navazuje právě na zájmové události dne, přece jen požadování přemrštěné ceny i za hračky příležitostné může míti důvod svůj hlavně v poměrech, bránících tomu, by se nabídka nedostala do přiměřeného poměru k poptávce. Okolnost tedy, že šlo o součást hračky, o níž snad zájem spotřebitelů na dlouho nepotrval, vyvolán byv ojedinělou událostí pomíjivou, neznamená, než že nahodila se výrobci zvláštní příležitost k využití mimořádných poměrů válkou vyvolaných, ale nikterak nevylučuje možnosti, že skutečně těchto poměrů bylo využito. Po této stránce nebyl by tedy pochybeným výrok nalézacího soudu, že zřejmě přemrštěná cena byla požadována u využívání mimořádných poměrů, vyvolaných válkou. Když zrušovací soud přes to vidí v tomto výroku nesprávný právní názor, jest toho příčinou ta okolnost, že nalézací soud založil uvedený výrok pouze na zjištění, že obžalovaný věděl, že firma »K.« podstavečků nutně potřebuje, ale nezjistil, že činnost obžalovaného měla vztah k všeobecným poválečným poměrům, jakými jsou nedostatek zboží, stálé kolísání cen, nedostatky v obchodní organisaci, nedostatek peněžních prostředků a úvěrů atd. Takové okolnosti má ustanovení §u 7 zákona o válečné lichvě na mysli, trestajíc využívání mimořádných poměrů vyvolaných válkou, kdežto využívání tísně jednotlivcovy, pokud by nepřicházelo v úvahu s hlediska §u 4 cís. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 275 ř. zák., spadá jen tehdy pod ustanovení zákona, je-li následkem oněch všeobecných poměrů a je-li pachatel si toho vědom. Ježto napadený rozsudek určitého vztahu činu a úmyslu obžalovaného k naznačeným obecným poměrům, válkou vyvolaným, ani existence takových poměrů v rozhodné době nezjistil, jest zmatečným a to podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř., poněvadž vada se týká právního posouzení skutkového děje, jenž byl následkem toho neúplně zjištěn. Byl proto napadený rozsudek zrušen. Jelikož však zrušovací soud nemůže podle §u 288 čís. 3 tr. ř. učiniti ona zjištění, která, kdyby se zákona náležitě užilo, měla by býti základem nálezu, odkazuje věc na nalézací soud, by ji znova projednal a po náležitém doplnění zjištění znova rozhodl, při čemž bude ovšem vázán právním názorem, kterým se při svém rozhodování řídil soud zrušovací (§ 293 odst. 2 tr. ř.).

Citace:

č. 803. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 214-215.