Čís. 748.

Pokud dlužno trestný čin specialisovati v odsuzujícím výroku rozsudečném.
(Rozh. ze dne 27. února 1922, Kr II 181/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Brně, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem řetězového obchodu dle §11 čís. 4 lich. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Neprávem vytýká stížnost rozsudku zmatek dle § 281 čís. 5 tr. ř., protože prý proti předpisům § 260 čís. 1, § 270 č. 6 — správně čís. 4 tr. ř. nevyslovuje ve výroku, kterého skutku se obžalovaný dopustil. Z pouhého, doslov zákona reprodukujícího výroku, že »provozoval obchod řetězový« nelze prý seznati, v čem skutek zažalovaný a předmět odsouzení činící záležel, což by se bylo stalo tím osudnějším, kdyby soud, používaje práva § 267 tr. ř., byl uznal stěžovatele vinným pouštění se do Pletich, ježto by nebývalo možno posoudili totožnost skutku zažalovaného se skutkem, předmět odsouzení tvořícím. Nehledě k tomu, že by tu vůbec nepřišel v úvahu zmatek dle § 281 čís. 5, nýbrž zmatek dle § 281 čís. 3 tr. ř., ježto porušení předpisu § 260 čís. 1 tr. ř. výslovně ohroženo je zmatečností a zmatek zvláštní vylučuje dovolávání se všeobecného zmatku § 281 čís. 5 tr. ř., sluší vytknouti, že stížnost mylně vykládá si předpis § 260 čís. 1 tr. ř. Jest ovšem pravda, že výrok rozsudečný musí obsahovati označení skutku, jehož se obžalovaný dopustil, a že pouhé označení trestného činu, jejž skutek ten opodstatňuje, by předpisu § 260 čís. 1 tr. ř. nevyhovovalo. Než z toho nevyplývá ještě, jak nasvědčuje tomu předpis § 270 čís. 5 vedle předpisu § 270 čís. 4 tr. ř., že by skutek musil býti ve výroku rozsudkovém přímo dle všech svých konkrétních okolností specialisován. Tento úkol připadá důvodům, tvořícím s výrokem rozsudkovým jediný celek. Předpis § 260 čís. 1 tr. ř. slouží, právě tak jako obdobné předpisy § 207 čís. 2 a § 318 tr. ř., toliko individualisování skutku a sluší pojmouti do výroku rozsudku bližší okolnosti jeho jen potud, pokud třeba, by skutek byl zřetelně označen, t. j. tak, aby možno bylo bezpečně jej rozlišiti od jiných trestných skutků stejného druhu, aby odsouzený uchráněn byl před nebezpečím opětného odsouzení pro tentýž skutek. Předpisu § 260 čís. 1 tr. ř. však úplně vyhověno jest v napadeném rozsudku, byť i činnost samu označoval jenom slovy zákona jako provokování řetězového obchodu, ježto označuje pokud možno přesně dobu spáchání, osoby na obchodu súčastněné, předmět potřeby, s nímž nezákonně bylo obchodováno. Zcela zbytečná jest stížností vyslovená obava pro případ § 267 tr. ř., ježto i tehda, kdyby byl soud shledal ve skutku jiný druh pletich než obchod řetězový, to tím spíše, ano porovnání celého obsahu obžaloby a rozsudku včetně jich důvody, tvořící podstatnou část to bou, bylo by ve směru stížností naznačeném bezpečně vyloučilo všeliké pochyby. Budiž jen ještě podotknuto, že ani okolnost, že zákon nedefinuje pojem obchodu řetězového, není správnosti rozsudku po stránce formální na závadu, ježto specialisovaní skutku v důvodech umožňuje vyšší stolici spolehlivé přezkoumání rozsudku.

Citace:

č. 748. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 123-124.