Čís. 16648.

Pojištění smluvní (zák. č. 145/1935 Sb. z. a n.).
Pohnutka se stává podle § 901 obč. zák. výminkou i tehdy, byl-li takový úmysl projeven zřejmě a nepochybně (§ 863 obč. zák.).
Věděl-li zprostředkující jednatel (§ 43 uved. zák.), že se pojistník odhodlal k sjednání pojistné smlouvy jen, splní-li se určitý předpoklad, nedošlo k hotovosti pojistné smlouvy, nesplnil-li se projevený předpoklad.
O takový případ jde, přistoupil-li pojistník k pojistnému návrhu na životní pojištění teprve potom, až ho zprostředkující jednatel ujistil, že zároveň sjednávané požární pojištění bude levnější než dosavadní, na kteroužto skutečnost pojistník kladl důraz.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1938, Rv I 2792/36.)
Proti žalobě, jíž se žalující pojišťovna domáhá zaplacení pojistné prémie ze smlouvy o životními pojištění, namítl žalovaný, že si dal zároveň pojistiti u žalobkyně sklad řeziva proti následkům požáru, při čemž bylo učiněno výslovnou podmínkou pojistky a že ho zástupce žalující pojišťovny ujišťoval o tom, že to bude mnohem lacinější než u pojišťovny P., že sklad bude pojištěn tak, jak si žalovaný přeje, pod podmínkou, že jim dá životní pojištění, na což žalovaný přistoupil, že však požární pojistka neobsahovala jím vymíněné podmínky, takže nedošlo k sjednání pojistné smlouvy o požárním pojištění, a že proto neuznává ani platnost sporné pojistky životní, jejíž platnost byla závislá na platnosti požární pojistky. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Odvolací soud podle výpovědi svědka Františka L., jenž sepisoval se žalovaným přihlášku k životnímu pojištění ze dne 23. srpna 1935 č. 10660, zjistil mimo jiné, že žalovaný kladl důraz na to, aby požární pojištění bylo levnější než dosavadní, a že po ujištění L., že jistě bude levnější, řekl, že bude levnější a že tedy uzavírá životní pojištění. Odvolací soud dospěl pak k závěru, že žalovanému šlo jen o pohnutku (§ 901 obč. zák.), pokud kladl důraz na uvedenou okolnost, poněvadž prý výslovně neprojevil, že činí tuto pohnutku podmínkou (správně výminkou) pro uzavření životní pojistné smlouvy. Názor ten jest mylný, poněvadž, i když § 901 obč. zák. užil slova »výslovně«, nemínil tím slovo to v jeho užším smyslu, nýbrž mínil tím vyjádřiti, že se pohnutka stává výminkou, jestliže takový úmysl byl zřejmě a nepochybně projeven (§ 863 obč. zák.). Že žalovaný takové nepochybné prohlášení vůči Františku L. učinil, plyne z jeho doslovu svědkem L. potvrzeného. Účinky dotčeného prohlášení jest posouditi podle zákona č. 145/1935 Sb. z. a n., poněvadž tento zákon nabyl účinnosti podle § 164, odst. 1, šest měsíců po vyhlášení, tedy dne 20. ledna 1935, a ustanovení § 162 téhož zákona se na souzený případ nehodí.
Pokládá-li se jednatel František L. za zprostředkujícího jednatele (§ 43 řeč. zák.), rovná se jeho vědomost vědomosti pojistitelově tehdy, jestliže jí nabyl z oznámení nebo prohlášení, k jichž převzetí platí za zmocněna (§ 46, odst. 1, druhá věta zákona). František L. věděl, že žalovaný přistoupil k pojistnému návrhu na životní pojištění teprve potom, až ho ujistil, že požární pojištění bude levnější než dosavadní, věděl také, že žalovaný na tu okolnost kladl důraz, a musil z toho vyvoditi jediný důsledný závěr, že se žalovaný odhodlal k uzavření pojistné smlouvy na dožití jen pod výminkou, splní-li se předpoklad, že požární pojištění bude levnější nežli dosavadní. Měl tedy František L. o tom vědomost z prohlášení žalovaného, k jehož převzetí platil za zmocněna podle § 43, písm. a) poj. zák., jehož vědomost o dotčené výmince se proto rovná vědomosti pojistitelově a nelze tudíž dojíti k závěru, že žalovaný projevil svou vůli uzavříti životní pojistku bezpodmínečně. Že uvedená výminka splněna nebyla, jest nepochybné; nedošlo tedy k hotovosti smlouvy o životním pojištění (§§ 699, 897 obč. zák.) a není proto žalovaný povinen zaplatiti zažalovanou prémii.

Citace:

č. 16648. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 109-110.