Čís. 16655.Pokud nejsou práce kinooperatéra, zaměstnaného v biografu jen praktickým předváděním projekce filmu, ani kupeckými ani vyššími nekupeckými službami ve smyslu § 1, odst. 1, písm. a), zák. č. 154/1934 Sb. z. a n.(Rozh. ze dne 20. ledna 1938, Rv I 2027/37.)Srov. rozh. č. 9024 Sb. n. s.Žalobce, jenž byl u žalované společnosti zaměstnán jako t. řeč. druhý kinooperatér od 1. února 1036 za týdenní mzdu 266 Kč týdně a jehož služební poměr byl skončen čtrnáctidenní výpovědí, danou mu dne 14. května 1936 ke dmi 31. května 1936, se na žalované zaměstnavatelce domáhá zaplacení 9673 Kč 15 h s přísl. mimo jiné i za kvartální výpovědní lhůtu, ježto se na něho vztahují předpisy zák. č. 154/1934 Sb. z. a n. Nižší soudy vyhověly žalobě co do částky 111 Kč s přísl., jinak žalobu zamítly.Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu' dovolání.Důvody:V souzené věci jest rozhodující, zda pro pracovní poměr žalobce jako kinooperatéra platí již podle zákona předpisy zákona o soukromých zaměstnancích č. 154/1934 Sb. z. a n., neboť dovolatel netvrdí, že ujednal se žalovanou i co do výpovědní Ihůty použití tohoto zákona, nýbrž dovozuje jeho použití jen z povahy svých prací. Ustanovení zákona o pensijním pojištěni, jenž pro svůj obor vymezil značně siřeji pojem prací rázu převážně duševního, nelze rozšiřovati na obor pracovní činnosti zaměstnanců podle zákona o soukromých zaměstnancích (Sb. n. s. č. 13863).Poněvadž biograf není obchodním podnikem podle čl. 271 až 273 obch. zák. a poněvadž se na něj jako na zábavní podinik nevztabuje živnostenský řád (čl. V, písm. o), živn. řádu ze dne 20. prosince 1859, č. 227 ř. z., Sb. n. s. č. 9024), nelze práce kinooperatéra pokládati za kupecké služby podle § 1, odst. 1, písm. a), zák. č. 154/1934 Sb. z. a n.). Zbývá tedy jen posouditi, zda lze práci kinooperatéra podřaditi pod pojem »vyšších služeb nekupeckých« podle § 1, odst. 1, a) zák. č. 154/ 1934 Sb. z. a n.Podle nesporného přednesu záležela práce žalobcova v tom, že musel nejprve film prohlédnouti, zdali není vadný, pak vady, byly-li jaké, opraviti, film natočiti na kotouč a vložiti do projekčního přístroje, zasaditi do lamp dva uhlíky, zapnouti proud, při projekci sledovati, zda film má správnou polohu, zdali obraz je jasný, možné nedostatky vyrovnati, dávati pozor, aby se film nepřetrhl a nevznítil, a konečně mu příslušelo udržovati stroj v pořádku.Podle § 11 nařízení ministra vnitra ze dne 18. září 1912, č. 191 ř. z., jež je dosud v platnosti, není předepsáno pro způsobilost k službě kinooperatéra žádné vyšší vzdělání ani zvláštní průprava, vyžaduje se jen ústní zkouška, jež může záleželi i jen v praktickém předvedení projekce. K této zkoušce je připuštěn každý, kdo jest aspoň 18letý, proti němuž není v mravním ohledu námitek a kdo prokáže, že po šest měsíců obsluhoval projekční přístroj za dozoru zkoušeného operatéra.Je proto i odůvodněn závěr, že se činnost kinooperatéra nejeví ve větší duševní práci a námaze, že není charakterisována vyšším předběžným vzděláními a že žalobce nebyl vybaven žádným disposíčním právem ani rozhodovací mocí, takže nelze jeho pracovní úkony pokládati za vyšší služby podle § 1, odst. 1, a) zák. č. 154/1934 Sb. z. a n.Odvolací soud zjistil, že pro pracovní poměr mezi spornými stranami platila podle potvrzení ze dne 25. ledna 1936 kolektivní smlouva ze dne 15. ledna 1932, uzavřená mezi Zemským svazem kinematografů v Čechách a odborovými sdružením: čs. kinooperatérů, až na ustanovení pod nadpisem »Ustanovení mzdová« v odstavci 2, pod odstavci VI, VIII, IX, X, podle níž určena výpověď 14denní. Byla proto dána žalobci čtrnáctidenní výpověď právem a žalobce nemá z důvodu výpovědní lhůty proti žalované žádných nároků.