Čís. 16721.

K vymožení daňových nedoplatků podle výkazu znějícího jen proti dědici (fiduciáři) nelze bez souhlasu svěřenských nástupníků (fideikomisárních substitutů) vésti exekuci ani vnuceným vkladem zástavního práva bez jakéhokoliv omezení, ani vnucenou dražbou nemovitostí knihovně zatížených svěřenským nástupnictvím (fideikomisární substitucí), a to ani tenkráte, jde-li o veřejné dávky, za něž nemovitost věcně ručí.
(Rozh. ze dne 18. února 1938, R I 1619/37.)
Srvn. rozh. č. 12901, 12745, 12030, 11227, 7761, 5052 a 4500 Sb. n. s.
Berní úřad v H. P. navrhl v zastoupení Československého státu (finanční správy), aby mu byla k vymožení nedoplatků na dani pozemkové, domovní a obratové za léta 1935 až 1937 povolena podle výkazu nedoplatků E 381/37, znějícího proti povinné Aloisii T., přístupem povolena dražba nemovitostí, na nichž byla zapsána fideikomisární substituce ve prospěch nezletilých dětí dlužnice, a to nezletilých Marie, Emilie, Julie, Pavly a Františka G-ových. Exekuční soud vyhověl návrhu. Rekursní soud k rekursu opatrovníka jmenovaných dětí zamítl návrh. Důvody: Nemovitosti, na něž jest vedena exekuce, jsou sice vlastnictvím povinné Aloisie T., třebas jest její vlastnictví omezeno právem substitučním. Navrženou exekuci na ně však by bylo možno povoliti jen tehdy, kdyby tu byl souhlas svěřenských nástupníků (fideikomisárních substitutů), jejichž práva jsou přímo dotčena (§§ 511 a 608 obč. zák. a rozh. č. 12745 Sb. n. s.). Jinak by bylo nutno, aby vykonatelná pohledávka a exekuční titul, v souzeném případě vykonatelný výkaz nedoplatků, směřovaly nejen proti dědici (fiduciáři), ale i proti svěřenským nástupníkům. Toho tu však není a vymáhající věřitel ani netvrdil, že svěřenské nástupnictví (fideikomisární substituce) zaniklo, což by ostatně bylo možno řešiti jen sporem. Svěřenské nástupnictví je na nemovitostech, o něž jde, poznamenáno a jest tudíž k němu přihlížeti. Navrženou exekuci nelze ani povoliti »bez újmy substitučních práv«, ježto jde právě o exekuci vnucenou dražbou, pro jejíž povolení se vyžadují obě shora uvedené podmínky, t. j. jak exekuční titul směřující též proti nástupníkům, tak v jejich souhlas (rozh. č. 4500, 5052, 11526, 11227, 12901 Sb. n. s.). V souzeném případě, v němž jde o exekuci pro nedoplatky na dani pozemkové, domovní a obratové, nebrání zamítnutí
Civilní rozhodnutí XX. 18 návrhu na povolení exekuce ani předpis § 265 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n., který stanoví věcné ručení zatížené nemovitosti pro daň pozemkovou a domovní. Uvedený zákonný předpis stanoví jen pro případ vnucené správy nebo vnuceného prodeje přednostní zástavní právo na zavazené nemovitosti za dvouleté po případě tříleté nedoplatky daně domovní a pozemkové, tím však není stanoveno, že zatížené nemovitosti ručí všeobecně za právě dotčené daně. Mimo to jde tu též o daň obratovou, která výsady té nepožívá v stejné míře nehledě na to, že pro vymáhanou pohledávku není ani knihovně zapsané zástavní právo. Jinak lze vésti exekuci jen proti tomu držiteli nemovitosti, který je k zapravení daní povinen, pokud mu nemovitosti patří. Povinné patří však nemovitosti, o něž jde, jen omezeně ve smyslu § 613 obč. zák. Kdyby šlo o exekuci vnuceným zřízením práva zástavního, bylo by možno exekuci povoliti bez újmy práv substitučních, to však není možné při povolení exekuce vnucenou dražbou z důvodů jíž shora uvedených (rozh. č. 12030 Sb. n. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nemovitosti, o něž jde, jsou knihovně připsány povinné Aloisii T., jest však na nich pod datem 21. prosince 1934 podle odevzdací listiny ze dne 30. června 1933, č. j. D 89/33-7, poznamenáno svěřenské nástupnictví (fideikomisární substituce) ve prospěch jejích nezletilých dětí Marie, Emy, Julie, Pavly a Františka G-ových.
Podle § 265 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n. nedoplatky na dani pozemkové a domovní, jež se staly splatnými v posledních dvou letech, počítajíc nazpět ode dne exekučního prodeje zavazeného objektu nebo ode dne povolení vnucené správy, zatěžují i bez knihovního zápisu nemovitost zákonným zástavním právem, majíce přednost před všemi knihovními pohledávkami; u starších, nejvýše však tříletých nedoplatků, jest podmínkou přednostního zástavního práva, že byl nedoplatek knihovně zajištěn nejdéle do dvou let po splatnosti daně. Na nemovitosti zatížené svěřenským nástupnictvím (fideikomisární substitucí) lze k vymožení daňových nedoplatků proti dědici (fiduciáři) vésti bez souhlasu svěřenských nástupníků (substitutů) exekuci vnuceným vkladem práva zástavního s doložkou »bez újmy práv substitučních čekatelů«, anebo exekucí vnucenou správou nemovitostí. Má-li však býti bez souhlasu fideikomisárních substitutů povolena exekuce, která zasahuje ihned podstatu nemovitosti, tedy exekuce vnuceným vkladem práva zástavního beze všeho omezení, nebo exekuce vnucenou dražbou nemovitostí, vyžaduje se, aby exekuční titul zněl nejen proti dědici (fiduciáři), ale i proti svěřenským nástupníkům (fideikomisárním substitutům) a aby byl proti nim všem vykonatelný, neboť jen dědic (fiduciář) a svěřenský nástupník (substitut) dohromady představují skutečného vlastníka nemovitosti (rozh. č. 7761, 11526, 12901 Sb. n. s.). Poněvadž v souzeném případě zní exekuční titul, totiž výkaz nedoplatků ze dne 7. října 1937, č. 536/15, jen na dědičku (fiduciářku) Aloisii T., nikoli i na svěřenské nástupníky (fideikomisární substituty), právem rekursní soud návrh na exekuci vnucenou dražbou dotčených nemovitostí zamítl. Rozhodnutí č. 9883 a 11082 Sb. n. s., na něž dovolací stěžovatel poukazuje, se na souzený případ nehodí, neboť se týkají nemovitostí pocházejících z pozemkového záboru, které jsou podrobeny zákazu zcizení a zatížení ve prospěch Československého státu, a může tedy týž stát vésti na ně k vymožení daňových nedoplatků exekuci vnucenou dražbou nebo vnuceným vkladem zástavního práva, neboť jen on sám jest osobou oprávněnou jak co do zákazu zcizení a zatížení, tak i co do vymáhání daňové pohledávky.

Citace:

č. 16721. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 293-295.