Čís. 17002.

Věřitel, jenž má kupecké zástavní právo privilegované co do realisace ve smyslu čl. 311 obch. zák., jest oprávněn, žádati za podmínek čl. 310 obch. zák. též za povolení soudního prodeje podle čl. 310 obch. zák.
(Rozh. ze 27. června 1938, R I 600/38.) Soud prvé stolice (krajský soud obchodní v P.) odmítl pro nepříslušnost návrh firmy P. a spol., akc. spol. v P., aby jí byl k vymožení pohledávky 42 500 Kč s přísl. povolen veřejný (prodej dle čl. 311 obch. zák. dvou filmových regenerátorů, jsoucích t. č. v místnostech odpůrce ing. K. v P., a tří zvětšovacích přístrojů odpůrcových, jsoucích t. č. ve skladišti navrhovatelčině, a to proto, že podle čl. 311 obch. zák. jde o prodej bez soudního řízení. Rekursní soud potvrdil napadené usnesení. Důvody: Podle čl. 311 obch. zák. může se věřitel uspokojiti ze zástavy bez soudního řízení a dáti zboží do veřejného prodeje, byla-li zřízena ruční zástava mezi kupci pro pohledávku z oboustranných obchodů a smluveno písemně, že věřitel může se takto uspokojiti, je-li dlužník v prodlení. V takovém případě soud vůbec nezakročuje, zejména není oprávněn povolí ti prodej. Proto právem prvý soud poukázal na svou nepříslušnost k povolení takovéhoto prodeje podle čl. 311 obch. zák. Poukaz stěžovatelův na to, že nejvyšší soud u prodeje podle čl. 311 obch. zák. nikdy nevyslovil, že by byl soud nepříslušný pro povolování prodeje podle čl. 311 obch. zák. a že by soudní moc v těchto případech byla vyloučena, není vhodný, neboť nejvyšší soud také nikdy nevyslovil, že soud jest příslušný pro povolování prodeje podle čl. 311 obch. zák., a to z toho důvodu, že zřejmě nikdy nevzešly pochybnosti o tom, že si prodej podle čl. 311 obch. zák. obstarávají účastníci sami bez soudního povolení anebo soudního zásahu.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice, aby o návrhu dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Stěžovatelka v žádosti, č. j. Nc I 8/38-1, žádala, aby jí soud povolil veřejný prodej předmětů tam blíže uvedených, při čemž odkazovala na čl. 311 obch. zák. Řečený předpis ovšem jedná o dvou způsobech prodeje: veřejném a neveřejném, kterými může věřitel dojíti uspokojení bez soudního řízení, předpokládajíc splnění zákonných náležitostí v uvedeném článku vytčených.
Tím však není řečeno, že věřitel nemůže žádati za povolení soudního prodeje podle čl. 310 obch. zák., jsou-li splněny podmínky v něm stanovené, zejména že je splněna zákonná podmínka o písemném zřízení práva zástavního k ruční zástavě. Účelem čl. 310 a 311 obch. zák. jest poskytnouti věřiteli — kupci — prostředek učiniti se zaplacena cestou rychlejší a méně nákladnou, než jak tomu jest podle předpisů obecných, a odporovalo by tomuto účelu, kdyby se mělo věřiteli, jenž má kupecké zástavní právo privilegované co do své realisace ve smyslu čl. 311 obch. zák., odpírati ono oprávnění co do výkonu též dle čl. 310 obch. zák., jsou-li tu pro to zákonné podmínky (srov. Staub-Pisko, Komentář II. sv., k čl. 311, str. 145).
Z obsahu podané žádosti je zřejmé, že stěžovatelka žádajíc soud o povolení veřejného prodeje, mínila vpravdě povolení veřejného prodeje ve smyslu čl. 310 obch. zák., třebaže uváděla v žádosti čl. 311 obch. zák. Nesprávně proto nižší soudy pojímaly tuto žádost a odmítly ji v rozporu se zákonem (§ 1 j. n.), a bylo proto napadené usnesení zrušiti a věc vrátiti prvému soudu k dalšímu jednání a rozhodnutí, aby zkoumal, zda jsou splněny zákonné podmínky stanovené v čl. 310 obch. zák.

Citace:

č. 17002. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 896-898.