Čís. 16606.

Jestliže dal kupitel koupeného koně pro vadnost k disposici a jeho žalobě o zrušení trhové smlouvy bylo vyhověno, je kupitelův nárok na náhradu nákladů na potřebné opatření koně poté, kdy jej dal k disposici a prodatel odepřel jej převzíti, nárokem z nezmocněného jednatelství (§ 1036 obč. zák.), který se promlčuje v řádné třicetileté promlčecí době.
(Rozh. ze dne 4. ledna 1938, Rv I 1090/36.)
Srov. k otázce promlčení rozh. č. 16492, 15113, 14009, 10899 Sb. n. s.
Dne 11. dubna 1932 koupil žalobce od žalovaného za 5 100 Kč koně »Elegána«, jenž mu byl dodán dne 15. dubna 1932. Po zjištění, že kůň má vadu (klkavost), vytkl žalobce uvedenou vadu a dal koně žalovanému k disposici. Dne 10. května 1932 podal pak žalobce na žalovaného žalobu, kterou se domáhal zrušení trhové smlouvy, vrácení kupní ceny a náhrady nákladů za ohledání koně a jeho udržování až do dne podání oné žaloby. Žalovaný odepřel však uznati žalobcův nárok, koně nepřevzal, takže kůň zůstal v opatření žalobce dále až do 28. listopadu 1932, kdy teprve byl se souhlasem žalovaného prodán a trhová cena složena u soudu. Proti další žalobě, jež došla k soudu dne 30. března 1933 a kterou se žalobce domáhá zaplacení 4 020 Kč za ustájení, ošetření a krmení koně za dobu od 10. května 1932 do 28. listopadu 1932, namítl žalovaný mimo jiné, že jde o nárok ze správy a že je žaloba opožděná, ježto byla podána po uplynutí lhůty podle § 933 obč. zák. Žalobě vyhověly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Žaloba, jíž žalující kupitel žádá na žalovaném prodateli náhradu udržovacích nákladů na koně i za další dobu pro podání žaloby C IV 503/32, není žalobou ze správy, jak se snaží dolíčiti dovolání, nýbrž žalobou novou, právně samostatnou, neboť žalobcův nárok ze správy, jejíž podstata záleží podle § 932 obč. zák. jen v nároku kupitele na zrušení smlouvy trhově (actio redhibitoria), anebo na přiměřené snížení úplaty (actio quanti minoris), byl již vyčerpán sporem C IV 503/32. Žalobcův nárok, jehož se v souzeném sporu domáhá, nemá však svůj právní podklad ani v ustanoveních občanského zákona o smlouvě schovací (§§ 957 a násl., zejména § 967 obč. zák.), neboť ta předpokládá projev souhlasně vůle stran, třebas i mlčky učiněný, nesoucí se k naplnění obsahu takové smlouvy, t. j. k převzetí cizí věci do opatrování. Takovou vůli nelze však pro souzený případ vyvozovati ani z chování žalovaného, který zdráhaje se vzíti si koně zpět, popíraje redhibiční nárok a pustiv se do sporu, dal tím najevo, že koně pokládal za vlastnictví žalobce — na něhož právně vlastnictví koupí a převzetím koně skutečné též přešlo —, ani z chování žalobce, který jsa sice po právní stránce dosud vlastníkem, dávaje však koně k disposici, projevil tím zároveň, že koně u sebe si podržeti nechtěl. Jestliže však žalobce, jak již uvedeno, dal koně žalovanému k disposici a mimoto podal žalobu na zrušení trhové smlouvy a vrácení kupní ceny, žalovaný však koně převzíti odepřel, nezbylo mu nic jiného, než její podržeti dále a poskytnouti mu krmení a ošetření, neměl-li kůň býti vydán záhubě. To však žalobce činil zřejmé a především v zájmu a k prospěchu žalovaného, aby od něho odvrátil majetkovou škodu, hrozící mu ze záhuby zvířete, a nevadí proto, že musil snad počítati i s možným podlehnutím ve sporu, v kterémžto případě by se byl zamýšlený prospěch žalovaného ovšem obrátil v jeho vlastní prospěch. Bylo-li pak stanovisko žalobce potvrzeno výsledkem sporu C IV 503/32, jímž bylo pravoplatně žalobě vyhověno a trhová smlouva zrušena, nastala tím restituce právního stavu, který zde byl dne 11. dubna 1932 a jejímž nutným důsledkem, je též závěr, že vlastnictví ke koni přísluší žalovanému. Poskytuje tedy v době od 10. května do 28. listopadu 1932 tomuto koni potřebná zaopatření, obstarával žalobce ve skutečností záležitost, která náležela žalovanému, jako vlastníku zvířete — tedy věc cizí —, a to za přímo zamýšleným účelem, aby od něho odvrátil škodu, která hrozila nastati, kdyby zvíře zůstalo bez opatření a bylo tak vydáno nebezpečí zkázy. Takové jednání má však příznačné znaky nezmocněného jednatelství a žalobci náleží proto podle § 1036 obč. zák. požadovaná náhrada za náklad jím na zachování koně vynaložený, o jehož nutnosti mezi stranami rozepře již není sporu, když by jej byl musil vlastník vynaložiti stejné, a jehož výše není v dovolání již popřena. Pro uplatnění tohoto nároku nestanoví zákon propadnou lhůtu a nárok sám podléhá řádné třicetileté době promlčecí podle § 1479 obč. zák., jež ještě neuplynula.

Citace:

č. 16606. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 21-22.