Čís. 16626.

Proti usnesení o návrhu na jmenování rozhodce soudem (§ 582, odst. 1, c. ř. s.) není dalšího opravného prostředku, ať jde o usnesení vyhovující návrhu, či o usneseni zamítající návrh.
Totéž platí, jde-li o rozhodčí řízení podle zákona o pojistné smlouvě (§ 11, odst. 2, zák. č. 501/1917 ř. z. a § 11, odst. 2, zák. č. 145/1934 Sb. z. a n.), jestliže smluvci pověřili v pojistné smlouvě soud jmenováním rozhodce (vrchního rozhodce).
(Rozh. ze dne 12. ledna 1938, R I 1556/37.)
Srov. rozh. č. 3327, 3663 Sb. n. s.
Spořitelní a záloženský spolek, zapsané společenstvo s ručením omezeným v P., navrhl ustanovení rozhodce za Vzájemnou pojišťovnu pro N. W. soudem, ježto pojišťovna odepřela sama jmenovati za sebe rozhodce a podle ustanovení čl. 22, odst. 2, všeobecných pojistných podmínek má jen tehdy, neustanoví-li si jeden ze smluvců do 8 dnů po písemném vyzvání druhým smluvcem pro sebe rozhodce, jmenovati rozhodce na návrh druhého smluvce soud prvé stolice, v jehož obvodu jest místo škody. Soud prvé stolice zamítl návrh. Rekursní soud vyhověl návrhu a uložil prvému soudu, aby zařídil, co jest nutné k jmenování rozhodce.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs pojišťovny.
Důvody:
Podle § 582, odst. 2, c. ř. s. nemůže býti odporováno opravným prostředkem usnesení učiněnému o návrhu podle § 582, odst. 2, c. ř. s. Že tím jest míněno jakékoliv usnesení, ať návrhu vyhovující, či návrh zamítající, bylo vyloženo již v rozhodnutí č. 3663 Sb. n. s. Že toto ustanovení platí i pro rozhodčí řízení podle zákona o pojistné smlouvě, plyne z § 11, odst. 2, zák. č. 501/1917 ř. z. a z § 11, odst. 2, zák. č. 145/1934 Sb. z. a n. (srov. též rozhodnutí č. 3327 Sb. n. s.).
Podle § 585 c. ř. s. nemá ovšem ustanovení § 582 c. ř. s. platnosti tehdy, když smluvci ustanovili ve smlouvě o rozsudím nebo v písemném ujednání později učiněném něco jiného. To znamená, že smluvci mohou ve smlouvě pověřiti jmenováním rozhodce nebo vrchního rozhodce někoho jiného nežli soud a že si tudíž rozhodčí řízení mohou upraviti libovolně v tomto směru. Jestliže však neustanovili o tom nic ve smlouvě anebo jestliže pověřili ve smlouvě jmenováním rozhodce soud, pak se musí co do nepřípustnosti opravných prostředků podříditi zákonnému ustanovení § 582, odst. 2, c. ř. s., poněvadž tu jde o řízení soudní, jehož úprava je stanovena přímo zákonem a nepodléhá proto smluvní volnosti stran. V souzeném případě převzaly všeobecné pojistné podmínky v čl. 22, odst. č. 2, v podstatě ustanovení § 582, odst. 1, c. ř. s. a musí se proto smluvci podřídili předpisu § 582, odst. 2, c. ř. s. o výluce opravného prostředku, byť dotčený předpis smluvně výslovně nepřevzali. Je proto v souzeném případě jakýkoliv opravný prostředek proti výroku vydanému soudem podle čl. 22, odst. 2, všeobecných pojistných podmínek a § 582, odst. 2, c. ř. s. nepřípustný a bylo proto dovolací rekurs podle § 526, odst. 2, c. ř. s. odmítnouti.

Citace:

č. 16626. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 62-63.