Čís. 17140.

Fiduciář není oprávněn se jměním stiženým fideikomisární substitucí ve prospěch několika substitutů nakládati ve prospěch jednoho z nich bez souhlasu ostatních substitutů.
K žalobě jednoho z několika substitutů, v jehož prospěch se disposice substitučním jměním stala, na (knihovní) převod substitučního statku je pasivně oprávněn jen fiduciář spolu s ostatními substituty, ledaže by žalující substitut dokázal předložením příslušného prohlášení, že se ostatní substituti vzdali svého nároku.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1938, Rv II 353/38.)
Žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovaná, jejíž vlastnické právo k nemovitostem zapsaným ve vložce čís. 411 poz. knihy S. bylo omezeno substitučním právem ve prospěch žalobkyně a její sestry Ludmily Š., uznána povinnou trpěti, aby bylo v uvedené vložce vloženo vlastnické právo pro žalobkyni, soud prvé stolice zamítl. Důvody: Podle knihovního stavu je žalovaná vlastnící uvedených nemovitostí a její vlastnictví jest omezeno substitucí ve -prospěch žalobkyně a Ludmily Š. Není proto žalovaná podle § 613 obč. zák. oprávněna nakládati s podstatou svého jmění. To může činiti jen společně s fideikomisárním substitutem, t. j. v souzené věci s Ludmilou Š. Jako nelze vésti exekuci vnuceným zřízením práva zástavního a vnucenou dražbou na nemovitost stiženou substitucí, tak nelze ani právo vlastnické převésti na jinou osobu, dokud substituce ještě trvá. Nebyl by tudíž rozsudek, kdyby žalovaná i žalobní nárok uznala, vykonatelný (§ 7 ex. ř.). Žalobkyně měla předložiti alespoň listinu způsobilou k vkladu, podle které by bylo možno zároveň s rozsudkem provésti výmaz poznámky substituce ve prospěch Ludmily Š. Poněvadž tak neučinila, mélia podle názoru soudu zároveň žalovati i druhou její dceru Ludmilu Š. jako fideikomisární substitutku, aby se zjistilo, zda substituční právo stran skutečně zaniklo. Nelze tu přece v souzeném sporu jednati o existenci resp. zániku substitučního práva osoby třetí na sporu nijak nezúčastněné a odníti jí možnost, aby po případě ve sporu přednesla své námitky a zejména se vyjádřila, zda její substituční právo zaniklo či nikoli. V souzeném případě nemohl by se tedy rozsudek v této věci vydaný týkati druhé substitutky Ludmily Š. a rozsudek právě k tomuto substitučnímu právu nemohl by podle § 7 ex. ř. býti způsobilý k tomu, aby byl na jeho základě povolen převod práva vlastnického ve prospěch žalobkyně a aby ta se stala neomezenou vlastnicí, jak je žalováno. Bylo proto žalobní žádost z toho důvodu zamítnouti. Odvolací soud potvrdili napadený rozsudek. Důvody: V souzené věci jde o fideikomisární substituci ve prospěch Ludmily Š. a žalobkyně, která je dcera žalované, zřízenou po smrti jejich otce Františka D. Podle § 613 obč. zák. je fiduciář omezeným vlastníkem s právy a závazky poživatele fideikomisárního majetku. Z tohoto jeho postavení plyne, že nemůže nakládati podstatou fideikomisárního jmění sám, nýbrž jen společně se substitutem, jímž ovšem v souzeném případě není jen žalobkyně sama, nýbrž spolu se svou sestrou Ludmilou Š., která dokonce, jak z dohody pozůstalostní je zřejmé, byla při substituci jmenována na prvním místě jako substitutka. Nemůže proto žalovaná sama vydávati nějaké prohlášení o tom, že postupu|j|e vlastnictví k nemovitosti zatížené právem substitučním jiné osobě, třebas to byla jedna ze substitutek, protože tím by nakládala bez souhlasu jich obou s podstatou nemovitosti a zasahovala do práv náležejících oběma substitutkám. V tom smyslu také prvý soud správně rozhodil a jeho rozhodnutí má oporu i v dosavadní judikatuře nejvyššího soudu (viz na př. rozh. č. 4721, 6212, 7761 a j. Sb. n. s.), který vyslovil a odůvodnil zásadu, že fiduciář není oprávněn, aby sám nakládal s podstatou jmění stiženého fideikomisární substitucí, a že může to učiniti jen se souhlasem substitutů, jimž všem přísluší dohromady oprávnění, jež jinak příslušejí vlastníku nemovitosti nijak neomezené. (Bez souhlasu substitutů může vlastník nakládati podstatou jen bez újmy jejich práv a mohou se jeho jednání státi předmětem knihovních zápisů jen s touto výhradou. Nemohla by se proto ani žalobkyně státi dobrovolnou smlouvou, kterou by s ní ujednala nynější vlastnice, — žalovaná, — vlastnicí nemovitosti, nýbrž opět jen poživatelkou, pokud by trvalo substituční právo Ludmily Š. Právem proto prvý soud uznal, že žalovaná není sama k žalobě pasivně oprávněna, nýbrž jen společně s, druhou substitutkou nebo za té podmínky, že by žalobkyně současně v žalobě dokázala předložením příslušného prohlášení, že se druhá suibstitutka svého nároku vzdala. Z téhož důvodu nejde o předčasnost žaloby, protože žalobkyně nebude nikdy moci požadovati na žalované odevzdání nemovitosti z důvodu substituce, poklid nebude spolu s ní o totéž žalovati druhou substitutku. V tom případě nebude moci žalovaná snad namítnouti rozsouzenou věc, protože půjde o jiné osoby na straně žalované.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání neshledav zákonného důvodu, aby byl napadený rozsudek změněn nebo zrušen (§ 510, odst. 3, c. ř. s. v novém znění).

Citace:

č. 17140. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1199-1201.