Čís. 17152.

Společenstva hospodářská a výdělková (zák. č. 70/1872 ř. z.).
K výkladu společenstevních stanov, že členství ve společenstvu zaniká »dobrovolným vystoupeními, avšak teprve po pěti letech«.
Předpis společenstevních stanov, podle něhož přísluší členu právo vystoupiti ze společenstva až po uplynutí určité doby jeho členství, neodporuje zákonu, pokud dočasná nevypověditelnost členství neznamená pro toho neb onoho člena kromobyčejné nebo slušnosti se příčící zatížení jeho hospodářství.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1938, Rv II 551/38.)
Žalovaný, rolník v B., který přistoupil roku 1935 za člena žalujícího Rolnického mlékařského družstva v B., zapsaného společenstva s ručením omezenými, a zavázal se zachovávati společenstevní stanovy, zejména dodávati žalujícímu společenstvu mléko, dal v říjnu 1936 družstvu výpověď, přestal od ledna 1937 dodávati mléko a stál se členem jiného konkurenčního družstva »S.« v B. Žalující společenstvo vsak nepřijalo členskou výpověď žalovaného, zastávajíc stanovisko, že podle čl. 5, odst. 1, č. 2 společenstevních stanov musí býti každý člen aspoň 5 let členem, t. j. že nemůže před uplynutími pěti let jednostranně zrušiti členský závazek dobrovolnými vystoupením. Tvrdíc, že žalobce poškodil žalující družstvo tím, že dodával mléko do konkurenčního podniku »Š.« v B., domáhá se žalující družstvo na žalovaném zaplacení 40 Kč s přísl., jež mu uložilo podle stanov jako smluvní pokutu a učinilo ve sporu mezitímní návrh určovací, že žalovaný nepozbyl výpovědí danou v říjnu 1936 členství v žalujícím družstvu, když se stal členem teprve roku 1935 a podle § 5, odst. 1, č. 2 stanov nemohl vystoupiti z družstva dříve než po 5 letech. Žalovaný namítl, že jeho členství v žalujícím družstvu zaniklo výše uvedenou výpovědí s účinností od 1. ledna 1937, ježto pokud se ve stanovách mluví o pěti letech, jest to jen lhůta, po kterou ještě svým podílem ručí věřitelům společenstva. Soud prvé stolice omeziv jednání na rozhodnutí o mezitímním návrhu určovacím (oceněno 550 Kč), uznal podle návrhu. Důvody: Pro posouzení sporné otázky jsou rozhodující stanovy žalujícího družstva. V nich jsou obsaženy práva a povinnosti členů, jak se členství nabývá a jak členství zaniká. § 5, odst. 1, č. 2 stanov výslovně uvádí, že členství zaniká dobrovolným, vystoupením, avšak teprve po pěti letech. Stačí tudíž pouze vyložiti uvedený předpis stanov. Pro výklad stanov jest užiti § 914 obč. zák., podle něhož se má smlouvě rozuměti tak, jak toho žádá obyčej poctivého obchodu. Nutno přihlížeti k úmyslu smluvců a zejména v souzeném případě jest zjistiti ty představy, kterými byli smluvci ovládáni, když sjednávali smlouvu. Tyto představy byly v souzené věci zajisté hospodářského rázu. Z nich nutno usuzovati, jaké povinnosti chtěli smluvci založiti a za jakých podmínek. Smluvní povinnosti musí býti úměrné oněm představám (Sedláček, Obligační právo I., str. 55). Z logického výkladu vysvítá, že k tomu účelu, aby žalující družstvo mohlo plniti své úkoly, musí jeho členové plniti převzaté povinnosti. Třebas se snad hned na počátku družstvu zdárně nevedlo, neprospívalo, je přece možno u takového podniku, že může při dobrém vedení a zapracování dobře plniti své úkoly a tím zdárně prospívati. To bylo nepochybně důvodem, aby ten, kdo již vstoupí do družstva, byl v něm aspoň po dobu pěti let. Jinak nelze vykládati § 5, odst. 1, č. 2 stanov. Výkladem dotčeného předpisů stanov dospívá soud k závěru, že každý, kdo vstoupí do družstva žalujícího společenstva, musí v něm setrvati jako člen aspoň pět let, počítaje od svého vstupu. Tím, že žalovaný vstoupil a upsal jeden podíl, stal se členem družstva žalujícího společenstva. Práva a povinností člena žalujícího společenstva jsou upraveny stanovami a těmi se žalovaný musí podříditi co do svého poměru k žalujícímu družstvu. Žalovaný sám ve svých námitkách uvedl, že do družstva vstoupil roku 1935, a poněvadž ještě neuplynula doba pěti let, nepotřeboval soud zjišťovati přesné datum jeho vstoupeni do družstva. Podle toho, co vyloženo, žalující družstvo právem nevzalo výpověď žalovaného na vědomí, když od vstoupení žalovaného neuplynulo ještě pět let. Pokud jest v druhém odstavci § 5 stanov uvedeno, že musí ohlásiti svou výpověď ředitelství družstva písemně aspoň dva měsíce před ukončením správního roku, platí to samozřejmě jen tehdy, že již uplynula doba pěti let. Pokud žalovaný namítá, že se pětiletá lhůta týká pouze ručení a nikoliv trvání členství, nutno v té příčině odkázati žalovaného na § 6 stanov, kde ručení členů jest upraveno zvlášť a v něm jest také uvedeno, kdy se vyplatí vystoupenému podíl. Každý vystouplý člen ručí ještě pět let, počínaje od ukončení správního roku, v němž vystoupil, takže fakticky trvá jeho ručení vlastně po dobu 10 let. Pokud je v § 5 stanov uvedeno, že členství zaniká také vyloučeními a že vyloučení musí nastati, když člen pracuje proti zájmům družstva, jako tomu vlastně jest na straně žalovaného, jest podotknouti, že to jest jiný důvod zániku členství, jenž je závislý na rozhodnutí ředitelství družstva, a pokud ono nerozhodne o vyloučení, trvá členství dále. Ustanovení § 5, odst. 1, č. 2 stanov, že člen může dobrovolně vystoupiti teprve po uplynutí pěti let, neodporuje zákonu, ježto není nikde vyloučeno, aby nebylo smluveno, jak dlouho má členství trvati. Odvolací soud zamítl mezitímní určovací návrh. Důvody: Odvolací soud neschvaluje odvolatelův názor, že přestal býti de iure členem žalujícího společenstva proto, že představenstvo bylo podle velícího předpisu § 5 č. 4, písm. a), stanov povinno jej vyloučiti. Vždyť celý spor se právě točí kolem otázky, zda žalovaný mohl odepříti dodávky mléka, když se po výpovědi v říjnu 1936 přestal pokládati dnem 1. ledna 1937 za člena žalujícího společenstva. Odvolací soud má však za to, že je odvolatel v právu, když uvádí, že je možno různě vykládati § 5 stanov o zániku členství. Odvolací soud je totiž toho názoru, že stanovy, jež jsou určeny pro venkovské chovatele dojnic, nesmějí dopouštěti více výkladů než jeden, a že ten výklad musí býti nasnadě a nemůže býti činěn po právnických úvahách, k nimž člen venkovského družstva zpravidla nemá průpravy. Tato nejasnost však dopouští výklad, že zánik členství po 5 letech koresponduje s pětiletým ručením, o němž je řeč v § 6 týchž stanov, aniž bylo tam omezeno právo člena ohlásiti své vystoupení dva měsíce před skončením správního roku. Stěží lze míti za to, že by stanovy zamýšlely zavázati člena k tomu, aby pět let setrval ve členství a aby ještě dalších pět let ručil za závazky společenstva. Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Jest především podotknouti, že každý člen společenstva má právo vystoupiti ze společenstva a že toto právo nemůže býti společenstevní smlouvou vyloučeno (§§ 54, 77 zák. č. 70/1873 ř. z.). Naproti tomu dovoluje zákon, aby stanovami byl člen ve výkonu svého práva vystoupiti ze společenstva omezen stanovením podmínek, za nichž člen může vystoupiti, pokud by tím právo dobrovolného výstupu nebylo zcela vyloučeno (§§ 5 č. 4, 11, 54, odst. 2, 77 dotč. zák.). K takovým dovoleným omezením ve výkonu uvedeného práva náleží též předpis stanov, podle kterého přísluší členu právo vystoupiti ze společenstva teprve po určitém trvání jeho členství.
Jest zkoumati, zde bylo takové omezení práva vystoupiti ustanoveno ve stanovách žalujícího společenstva. § 4 stanov upravuje nabytí členství. Podle § 5, odst. 1, č. 2 zaniká členství mimo jiné »dobrovolným vystoupením, avšak teprve po pěti letech«. Podle druhého odstavce téhož paragrafu musí ten, kdo chce vystoupiti z družstva, písemně ohlásiti své vystoupení ředitelstvu nejméně dva měsíce před ukončením správního roku, členem však přestane býti teprve koncem správního roku, v němž vystoupil. Podle § 6 pozbývá člen vystoupením všech práv proti družstvu, ručí však věřitelům družstva ještě 5 let, počínaje od ukončení správního roku, v němž vystoupil. Uváží-li se uvedená ustanoveni, jest přisvědčiti žalujícímu společenstvu, že se slova »avšak teprve po pěti letech« vztahují zřejmě k zániku členství dobrovolným vystoupením a že těmi slovy mělo býti vyloučeno právo členů vystoupiti ze společenstva v prvních pěti letech po jejich vstupu. Jest tudíž podle stanov podmínkou účinnosti výpovědi člena, aby členství vypovídajícího člena trvalo pět let. Tato podmínka ovšem nemusí býti splněna již v době, kdy se výpověď dává, ježto to nebylo ve stanovách určeno, nýbrž stačí, že je splněna v době, ke které výpověď byla dána a kdy nabývá účinnosti, t. j. koncem správního roku, v němž výpověď byla dána (§ 5, odst. 2, stanov). Nelze schváliti výklad stanov, že se slova »teprve po pěti letech« vztahují k založení společenstva, neboť takový vztah vzpomenutých slov nebyl ve stanovách vyjádřen a neodpovídal by také potřebám společenstva. Společenstvo sledovalo ustanovením o nevypověditelnosti členství po určitou dobu, aby si zajistilo po delší dobu určitý počet členů, kteří mu dodávají mléko a tím i jisté množství mléka, což je podle povahy podniku žalujícího družstva předpokladem nerušeného provozu a obchodu a řádné kalkulace, když si zařízení mlékárny vyžaduje značného nákladu. Je tudíž dočasná nevypověditelnost členství s hlediska žalujícího společenstva hospodářskými důvody plně oprávněna. Tato nevypověditelnost neznamená pro jednotlivé členy neslušné nebo krom obyčejné zatížení jejich hospodářství. Neboť ze stanov vyplývá, že členství zaniká v důležitých případech nehledíc na to, jak dlouho již trvalo, tak na příklad přestěhuje-li se člen v obvodu družstva. aniž by podržel v jeho obvodě nemovitého majetku, nebo převezme-li se svolením ředitelství jiná způsobilá,osoba veškerá práva a povinnosti vystupujícího člena.
Že se slova »avšak teprve po pěti letech« nevztahují na ručení vystoupeného člena, vyplývá z toho, že toto ručení jé zvláště upraveno v § 6 stanov, kteréžto ustanovení by bylo jinak zbytečné.
Dovolací soud nesouhlasí proto s názorem odvolacího soudu, že ustanovení § 5, odst. 1, č. 2 stanov je nejasné. Bylo proto rozhodnuto, jak je shora uvedeno.

Citace:

č. 17152. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1226-1230.