Čís. 16994.

Kdo uznal nemanželské otcovství v nesporném řízení před soudem (§16 první dílčí novely k obč. zák.), jest oprávněn domáhati se prohlášení neplatnosti uznáni pro nezaviněný omyl, týkající se skutkových předpokladů, jež jsou rozhodující pro právní následky vytčené v § 163 obč. zák. i když tu nejsou podmínky §§ 871 a dalších obč. zák.
(Rozh. ze dne 21. června 1938, Rv I 1473/38.)
Žalobce, který dne 31. října 1934 uznal u okresního soudu v T., že je nemanželským otcem žalovaného dítěte nezletilého Vílibalda I., narozeného mimo manželství dne 22. srpna 1934 z nemanželské matky Antonie I., domáhá se žalobou, aby bylo určeno, že ono uznání není právně účinné, ježto je projevil v omylu, že jde o předčasný porod (nedonošenost dítěte), jak jej ujišťovala nemanželská matka žalovaného dítěte, že však později zjistil, že se žalovaný narodil donošený, takže hledíc na dobu, kdy žalobce s nemanželskou matkou žalovaného souložil, nemůže býti otcem žalovaného dítěte. Žalobě vyhověly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Nejvyšší soud vyslovil v rozhodnutích č. 6210, 8024, 15962 Sb. n. s. zásadu, že, bylo-li nemanželské otcovství jedním mužem uznáno, nemůže býti jiný muž žalován o uznání otcovství, dokud nebylo uznání otcovství oním mužem zvráceno. Zvrácení to by se mohlo státi důkazem, že ono uznání jest podle všeobecných zásad občanského zákona neplatné, na příklad pro omyl, anebo proto, že uznavatel dítě nezplodil. V souzeném případě neučinil žalobce prohlášení o uznání otcovství jako nabídku pro uzavření smíru (srov. rozh. č. 9630 Sb. n. s.) nebo jiné smlouvy se žalovaným, nýbrž, uznal při výslechu u dožádaného soudu (protokol z 31. října 1934, č. j. Cd 83/34-3-L 58/34-3) otcovství k žalovanému dítku v nesporném řízení. Takové uznání je však jen domněnkou nemanželského otcovství, a to domněnkou vyvratitelnou. Uplatňuje-li se jako důvod vyvratitelnosti omyl, nelze se omeziti na užití předpisů §§ 871 až 873 obč. zák., neboť nejde tu o omyl při sjednání smlouvy, nýbrž o omyl při jednostranném projevu vůle; uznání nemanželského otcovství u dožádaného po případě u poručenského soudu nelze proto uznati za neplatné jen za podmínek § 871 obč. zák., nýbrž stačí, dokáže-li uznavatel, že byl v příčině projevu, který učinil, v podstatném omylu, takže jeho projev neměl náležitosti, kterých k jeho platnosti a závaznosti vyžaduje zákon. Ta možnost zvrácení uznání otcovství musí býti uznavateli přiznána také proto, že jde o uznání určitého statusového práva. Zjištění statusových práv nemanželského dítka jest však zákonnou povinností poručenstva a koná se z úřadu (viz § 16 první dílčí novely k obč. zák., §§ 17 a 23 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n.), takže i s toho hlediska je nutno, aby možné nesprávností co do zjištění statusových práv nemanželského dítka byly napraveny. Mohl se proto žalobce domáhati neplatnosti svého prohlášení, došlo-li k němu — jak nižší soudy zjistily — pro omyl, který sám nezavinil, a týkal-li se jeho omyl skutkových předpokladů, jež jsou rozhodující pro právní následky uvedené v § 163 obč. zák.

Citace:

č. 16994. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 876-877.