Čís. 16997.

I za účinnosti zákona o pracovních soudech č. 131/1931 Sb. z. a n. přísluší stranám proti rozhodnutím rozhodčích výborů živnostenských společenstev ve sporech, které náležejí k věcné příslušnosti pracovních soudů, jednak žaloba, která směřuje k věcnému přezkoumání dotčeného rozhodnutí a pro niž je příslušný pracovní soud (§ 38 zák. č. 131/1931), jednak žaloba, jíž se dožaduje neúčinnosti rozhodčího výroku z důvodů uvedených v § 595 c. ř. s. a důsledkem toho i neplatnosti smlouvy o rozsudím, a pro kterou je příslušný řádný soud.
(Rozh. ze dne 23. června 1938, Rv I 1522/38.)
Srov. rozh. č. 13883 Sb. n. s.
O žalobě, kterou žalobce — pekařský pomocník — označil jako žalobu o bezúčinnost nálezu rozhodnutí rozhodčího výboru při společenstvu pekařů v P. ze dne 2. října 1937, č. 1058 ai 37, a v níž se domáhal v konečném návrhu, aby byl uvedený nález zrušen, rozhodl v první stolici pracovní soud a v druhé stolici odvolací soud ve věcech pracovních (§ 32 zák. č. 131/1031 Sb. z. a n.), zamítnuvše z věcných důvodů uvedenou žalobu. Nejvyšší soud z podnětu žalobcova dovolání zrušil rozsudky obou nižších soudů a odmítl žalobu.
Důvody:
Podle § 38 zákona č. 131/1931 Sb. z. a n. lze rozhodnutím rozhodčích výborů živnostenských společenstev ve sporech, které náležejí k věcné příslušnosti pracovních soudů, odporovati žalobou podanou do 15 dnů od prohlášení rozhodnutí, a nebylo-li prohlášeno v přítomnosti obou stran, od doručení písemného vyhotovení. Tím bylo změněno ustanovení § 122 č. 7 živn. ř., jímž byla stranám přiznána možnost domáhati se proti rozhodnutím rozhodčích výborů odpomoci pořadem práva a za tím účelem napadnouti rozhodnutí rozhodčího výboru žalobou u řádného soudu. Předpis § 38 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n. má tedy na mysli přezkoumání rozhodčího výroku ve věci samé a od této žaloby v § 38 uved. zák. vytčené jest rozlišovati žalobu na zrušení rozhodnutí rozhodčího výboru z důvodů bezúčinnosti rozhodčího výroku v § 595 č. 1 až 7 výčetmo jmenovaných. Také civilní soudní řád rozlišuje mezi odporováním rozhodčímu výroku (§ 594 c. ř. s.) a bezúčinností nálezu (§ 595 c. ř. s.). Žaloba podle § 38 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n. čelí proti rozhodnutí ve věci samé a snaží se toto rozhodnutí nahraditi jiným správnějším věcným rozhodnutím, žaloba o bezúčinnost má účel odstraniti rozhodčí výrok a tím dosíci, aby zrušením rozhodčího výroku pozbyla platnosti i sama smlouva o rozhodčím a aby o věci rozhodl řádný soud, který by byl příslušný k rozhodování a rozhodnutí sporu, kdyby tu nebylo smlouvy o rozsudím.
Z toho je zřejmé, že jde u odporu proti rozhodčímu výroku a u žaloby o bezúčinnost rozhodčího nálezu o dva různé právní prostředky na sobě zcela nezávislé. Sociálně politické zákonodárství, upravující poměry pracovní, usiluje především o ochranu zaměstnanců a již z této snahy plyne závěr, že zákon č. 131/1931 Sb. z. a n. měl v úmyslu chrániti sociálně slabšího zaměstnance a rozšířiti jeho právní ochranu a že ani zákonodárce nemínil připraviti zaměstnance o důležitý právní prostředek zamčený mu již platnými zákonem, t. j. civilním soudním řádem. Mělo-li by právo napadnouti rozhodčí výrok býti omezeno toliko na odpor podle § 38 uved. zák., byla by tím stranám odňata možnost brojiti proti výroku z důležitých důvodů, s nimiž zákon spojuje bezúčinnost výroku a důsledkem toho i neplatnost smlouvy o rozsudím, nehledíc ani k tomu, že některé z těchto důvodů ani nevznikají, nebo nemusí aspoň vzniiknouti v době do prohlášení výroku (viz § 595 č. 3, druhá věta, č. 8 c. ř. s.) a o jiných může se dověděti strana po případě teprve z přesnějšího odůvodnění písemného vyhotovení nálezu. Strana nebyla by někdy ani s to, aby z těchto důvodů napadla rozhodčí výrok v propadné lhůtě § 38 zákona č. 131/1931 Sb. z. a n. stanovené. Ač předpisem § 38 uved. zák. mělo býti zesíleno právní postavení stran a rozšířena jejich práva, byly by na tom hůře, než tomu bylo dosud podle ustanovení civilního soudního řádu, což dojista nebylo úmyslem zákonodárcovým.
Z toho, co vyloženo, je tedy zřejmé, že žaloby na zrušení rozhodnutí rozhodčího výboru nebyly vyloučeny ustanovením § 38 zákona o pracovních soudech a že jest pro ně použíti ustanovení § 596 c. ř. s. To platí nejen o tříměsíční lhůtě k podání žaloby a lhůtě pro žaloby o obnovu civilním soudním řádem stanovené (§ 596, odst. 2 a 3, c. ř. s.), ale též o příslušnosti, ježto rozhodovati o žalobách na zrušení rozhodčích výroků jest — i po zřízení pracovních soudů nebo oddělení okresních soudů pro spory pracovní — vyhrazeno řádným soudům, jak nejvyšší soud odůvodnil již v rozhodnutí ve Sb. n. s. č. 13883, k němuž se odkazuje.
V souzené věci je žaloba zevně označena jako žaloba o bezúčinnost nálezu rozhodčího výboru při společenstvu pekařů ve Velké Praze a bylo podle jejího konečného návrhu žádáno jen, aby dotčený nález byl zrušen. Jde tu o žalobu ve smyslu § 596 c. ř. s., a ježto žaloba byla podána u pracovního soudu a žalobu projednal a rozhodl v první stolici pracovní soud a v druhé stolicí odvolací soud ve věcech pracovních, složený podle § 32 zákona č. 131/1931 Sb. z. a n., bylo nižšími soudy rozhodnuto o věci, která nenáleží před soudy pracovní (§ 28, odst. 1, č. 3 zákona č. 131/1931 Sb. z. a n.) a k této zmatečnosti bylo přihlížeti z úřadu (§§ 471 č. 7, 494, 513 c. ř. s. a § 35 zákona č. 131/1931 Sb. z. a n.). Bylo se proto usnésti, jak ve výroku uvedeno (§§ 477, odst. 1, 478, odst. 1, 513 c. ř. s. a § 35 zákona o prac. soudech).

Citace:

č. 17116. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1150-1151.