Čís. 16882.

1. Za prijímanie nájomného od nájomníkov, upominanie ich o nájomné a odnášanie přijatých peňazí správcovi domu neprislúcha domovníkovi — ak nebole nič iné smluvené — zvláštna odmena. 2. Odškodné za kľúčne podľa tretej vety 3. odstavca § 9 domovnickeho zákona č. 82/1920 Sb. z. a n. príslúcha domovníkovi aj vtedy, ked’ bol pri nastúpení služby ústne upozornený, že odškodné je zahrnuté v smluvenej mesačnej mzdě, ale v písomnej smluve nebolo o tom nic ustanovené; avšak v takomto prípade môže domovník dodatočne požadovať odškodné za kľúčne najvýš len za trojmesačnú výpovednú lehotu.1
(Rozh. z 11. februára 1938, Rv III 376/37.)
Žalujúci manželia boli podľa domovníckej smluvy, ktorú uzavřeli so žalovaným majiteľom domu písomne dňa 16. juna 1934, domovníkmi v jeho dome, a to až do 30. septembra 1935, vcelku 15 mesiacov. — Žalobou domáhali sa na žalovanom medzi iným: a) odmeny 1 750 Kč za to, že inkasovali aj nájomné od nájomníkov, čo nepatrilo medzi domovnícke práce, ktoré boli povinní konať, b) odškodného za ušlé kľúčne na tom základe, že žalovaný dal všetkým nájomníkom v dome, ktorých počet udávali v žalobě na 27, po troch kľučoch od domovej brány; podľa miestineho zvyku prislúcha domovníkovi za kľúč 10 Kč mesačne, tak že im za dobu 15 mesiacov ušlo na kľúčnom 12 150 Kč. — Žalovaný proti tomu namietal, že žalobníci boli pri nastúpení služby výslovne upozornení, že odškodné za kľúčne je už zahrnuté v ujednanej mesačnej mzde.
Súd prvej stolice prisúdil žalobníkom 7 800 Kč. Z dôvodov: Vykonaným dokazovaním je zistené, že žalobníci domovníckou smluvou, ktorú uzavřeli písomne dna 16. juna 1934, zaviazali sa vykonávať v oboch blokoch domu žalovaného všetky domovnícke práce a kromě toho obsluhovať centrálne kúrenie a kotly na teplú vodu, udržovat aj ostatné stroje a ich súčiastky v poriadku a konať menšie opravy a inštalačné práce. Za tieto práce mali dostávat plat 800 Kč mesačne, naturálny byt, pozostávajúci z jednej izby, kuchyne, predizby a príslušenstva, a zdarma kúrenie a teplú vodu. Hneď pri prijatí boli však výslovne upozornění, že nebudú mať nárok na kľúčne. Dom bol obývaný 26 nájomníkmi, z ktorých každý dostal pri nasťahovaní sa od žalovaného vlastníka 3 kľúče. Podľa odst. 3 § 9 zák. č. 82/1920 Sb. z. a n. môže domovník so svolením vlastníka domu dat nájomníkom a podnájomníkom domový kľúč za poplatek medzi nimi ujednaný a keď niet ujednania, rozhodný je poplatok určený v schválenom domovom poriadku. Keď však vlastník sám dal kľúč nájomníkom, povinný je odškodniť domovníka podľa tohoto ustanovenia. Podľa § 15 cit. zákona práva, ktoré prislúchajú domovníkovi podľa § 9, môžu byť zmenené len písomnou smluvou. Pretože v písomnej domovníckej smluve niet výslovné zmienky o kľúčnom — i keď je dokázané, že žalobníci hneď pri nastúpení domovníctva boli výslovne upozornení ústne na to, že im žiadne kľúčne neprislúcha —, patrí im odškodné za kľúčne, lebo úmluva, že domovníkovi neprislúcha kľúčne, je platná len, keď bola písomne uzavřená. Pri určení odškodného bolo uvážené, že dom obývalo 26 nájemníkov, z ktorých každý dostal od vlastníka domu tri kľúče; za každý prvý kľúč přiznává súd žalobníkovi 10 Kč, za každý druhý a tretí kľúč po 5 Kč mesačne na dobu 15 mesiacov. Súčin týchto súm činí 7 800 Kč, ktorú sumu bolo třeba žalobníkom proti žalovanému prisúdiť. — Pokiaľ sa týka sumy 1 750 Kč, ktorú požadujú žalobníci ako odměnu za prácu spojenú s doručováním nájomných výkazov a inkasovaním nájomného, je súd toho názoru, že tieto úkony patria do rámca obvyklých a úkonov domovníka pre správu domu, lebo podľa odst. 1 § 6 cit. zák. domovník povinný je obstarávať pre správu domu potřebné a s ňou spojené vychádzky, pri čom výrazom »vychádzky« mienené sú nepochybne aj úkony spočívajúce v doručovaní nájomných výkazov a inkasovaní nájomného. Preto bola žaloba v tejto časti zamietnutá. — Odvolací súd prijal dôvody rozsudku súdu prvej stolice, ale prisúdené odškodné za kľúčne snížil na 5 950 Kč. Z dôvodov: Už zo súhlasného údaja strán, že všetci nájomníci dostali po troch kľúčoch, z ktorých druhý a třetí určené boly pre zdviž a dveře od bytu, že však aj oboma týmito kľúčmi možno odomknúť domovú bránu plynie, že tu nejde o pravidelný případ, totiž o to, že jednotlivý nájomník dostal tri kľúče, aby ich rozdal osobám s ním bývajúcim a umožnil im všetkým, každému oddelene, vstup do domu po záverečnej hodine. Odvolací súd odhadujúc voľne podľa § 271 Osp. kľúčne, ktoré žalobníkom pri tomto stave veci ušlo, má za to, že im ušlo len toľko, ako keby boly vydané pre každý byt len dva kľúče, slúžiace výhradne na otváranie domovej brány, a preto priznává žalobníkom pridržiavajúc sa inak správného hodnotenia súdu prvej stolice, za prvý kľúč nezmenene 10 Kč náhrady mesačne, za druhý a tretí kľúč však dovedna len ďalších 5 Kč, spolu tedy pre každý z 26 takto podelených bytov po 15 Kč mesačne. V dôsledku toho bolo odškodné za kľúčne snížené na 5 950 Kč.
Najvyšší súd na dovolaciu žiadosť žalovaného prisúdené odškodné za kľúčne snížil na 1 170 Kč, pripojovaciu žiadosť žalobníkov čo do požadovanej odměny 1 750 Kč za inkasovanie nájomného zamietol.
Dôvody:
Připojovací žádostí domáhají se žalobci, aby jim byla přisouzena také ještě zvláštní odměna za vybírání nájemného ve výši 1 750 Kč. Žádost není opodstatněna. Dle vlastního přednesu žalobců a souhlasného udání žalovaného nebyli vybíráním čtvrtletního nájemného s příslušenstvím žalovaným majitelem domu pověřeni žalobci, nýbrž správce domu, a činnost žalobců omezovala se při tom na to, že na rozkaz správce domu doručovali nájemníkům výkazy o splatných dávkách nájemného a upomínali je po případě ústně o zaplacení, že přijímali od nich jim zaplacené nájemné a že přijaté nájemné odváděli správci domu. Nebyli tedy činnými jako zmocněnci žalovaného, nýbrž jako posli, a veškerá tato jejich činnost jest zahrnuta v oné činnosti, kterou domovnický zákon č. 82/1920 v § 6 ukládá domovníkům větou »Jest dále povinen obstarávati pochůzky potřebné pro správu domu a s ní spojené« jako povinnost ryze domovnickou, kterou má každý domovník a která jest odměněna mzdou smluvenou za obstarávání domovnictví i tehdy, když to při uzavírání smlouvy nebylo zvlášť ujednáno a vzpomenuto. Nárok žalobců na přiznání zvláštní odměny za tuto činnost byl nižšími soudy zamítnut právem.
Marné jest úsilí žalovaného dovoditi, že písemnou smlouvou z 16. června 1934 byla upravena i otázka klíčného. V celé smlouvě není ani přímé ani nepřímé zmínky o právech a povinnostech stran upravených v druhém a třetím odstavci § 9 domovnického zákona, a tak jako nelze z ní dovoditi, že by žalobci byli povinni otvírati dům straně žádající otevření bez poplatku stanoveného v druhém odstavci, tak nelze majitele domu na jejím základě osvoboditi od povinnosti uložené mu v třetím odstavci řečeného předpisu, aby odškodnil domovníka, dal-li sám domovní klíč osobám v domě bydlícím. I když podle zjištění nižších soudů byli žalobci hned při nastoupení domovnictví výslovně upozorněni, že jim žádné klíčné nepřísluší resp. že odškodné za vydané domovní klíče jest zahrnuto ve smluvené mzdě 800 Kč měsíčně, nutno žalobní nárok na zaplacení tohoto odškodného posouditi podle přesného a určitého předpisu třetího odstavce § 9 zákona, neboť § 15 ustanovuje, že tento předpis může býti změněn jen písemnou smlouvou, a nelze proto ke zjištěného ústnímu upozornění vůbec přihlížeti a není možno pro nedostatek písemného projevu vůle vůbec zkoumati, zda žalobci tím, že i po upozornění domovnické místo nastoupili a pět čtvrtí roku bez odškodného za klíčné zastávali, se tohoto nároku mlčky nevzdali. Protože není sporno, že žalovaný sám vydal všem nájemníkům klíče od domu, jest povinen nehledíc na ústní smlouvu odškodniti žalobce tím způsobem, že jim ke smluvené mzdě doplatí tolik, kolik by byli mohli žádati od nájemníků, kdyby jim klíče byli sami vydali.
Tím jest vyřízena i kompensační námitka žalovaného, že ve vyplácené mzdě 800 Kč měsíčně bylo zahrnuto již i odškodné za klíčné, a že proto, nemají-li žalobci toto odškodné dostati dvakrát, mají býti v případě, že žalovaný bude odsouzen jim zaplatiti odškodné za klíčné, žalobci uznáni povinnými stejnou sumu ze mzdy jim vyplacené vrátiti. Již z tohoto formulování kompensační námitky jest zřejmé, že nejde o samostatný vzájemný nárok hodící se k započtení, nýbrž jenom o rub žalobního nároku, který s ním stojí a padá. Bylo-li o nároku žalobců rozhodnuto, že žalovaný jest povinen ke mzdě již vyplacené doplatiti odškodné za klíčné, jest tím již i rozhodnuto, že ve vyplacené mzdě odškodné nebylo zahrnuto, a nemožno žalobce uznati povinnými, aby je vrátili. Oprávněná jest obrana žalovaného, že odškodné nemělo býti přisouzeno za celých pět čtvrtí roku, po které žalobci byli domovníky, nýbrž leda za čtvrt roku.
Jest právním pravidlem pro výklad vzájemných práv a závazků vznikajících ze smluvních poměrů, že každý jest povinen říditi se zásadami poctivého styku s lidmi, zásadami cti a víry. Jest jen důsledkem tohoto pravidla, že nikdo není vázán projevy vůle učiněnými v omylu, který druhá strana vyvolala nebo o kterém druhá strana věděla a věděti musila, že nikdo se nemůže obohacovat takovým omylem druhé strany, a že soudy nemohou podávati k takovému obohacování pomocné ruky. Podle těchto pravidel byli žalobci povinni ihned, když byli ústně upozorněni, že žalovaný pokládá odškodné za vydání klíčů nájemníkům za zahrnuté ve smluvené mzdě 800 Kč měsíčně, a nehodlali-li se s tím spokojiti, oznámiti to žalovanému a neponechávati jej na omylu, že placenou mzdou budou všechny jejich nároky vyrovnány. Kdyby tak byli učinili, byl by žalovaný mohl své dosud jen ústně a proto nedostatečně projevené vůli i za nesouhlasu žalobců zjednali průchod tím, že by byl žalobcům dal zákonnou tříměsíční výpověď, a tak omeziti nárok žalobců na dobu tří měsíců. Na tuto dobu musí zůstati nárok žalobců omezen, i když nyní teprve po zániku domovnického poměru jej uplatňují za celých pět čtvrtí roku jeho trvání, ač věděli, že žalovaný byl toho omylného přesvědčení, že jim nepřísluší a že se ho domáhati nemohou a nebudou. Požadované klíčné bylo proto sníženo na dobu tří měsíců.
Podle rozhodnutí procesního soudu, které v tomto směru žalobci nebylo v odvolacím řízení napadeno a v řízení do volacím již napadeno býti nemůže, přísluší žalobcům za první domovní klíč u každého nájemníka 10 Kč měsíčně, za každý další klíč 5 Kč měsíčně. Nejvyšší soud souhlasí se soudem odvolacím, že vzhledem k tomu, že každý nájemník dostal od žalovaného klíče tři, ale jen jeden z nich byl určen pro domovní dveře, druhé dva pro zdviž a dveře od bytu, že však i oběma těmito druhými klíči lze odemknouti dveře domovní, má se věc podle § 271 Osp. posouditi tak, jakoby nájemníci dostali po dvou klíčích k domovním dveřím. Přísluší tedy žalobcům po 15 Kč měsíčně za každého nájemníka, za tří měsíce 45 Kč a za dvacet šest nájemníků 1 170 Kč. Tuto sumu bylo žalobcům přisouditi, ostatek však žalobu zamítnouti jako bezdůvodnou.

Porov.: Sb. n. s. č. 12 895, 16 550.*)

Citace:

č. 16882. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 637-641.