Čís. 16805.

Náhradní pohledávka přisouzená pravoplatně poškozenému z důvodu automobilového úrazu nezaniká tím, že poškozený ve sporu proti pojišťovně, u které byl škůdce pojištěn proti následkům zákonné odpovědnosti, bez souhlasu pojistníkova uzavřel s ním smír na částku nedosahující výše přisouzené náhradní pohledávky. V ujednání smíru s pojišťovnou není obsaženo vzdání se náhradní pohledávky vůči osobě odpovědné za škodu.
(Rozh. ze dne 17. března 1938, Rv I 250/37.)
Žalobce byl pravoplatným rozsudkem krajského soudu v Č. L. ze dne 18. září 1934, Ck I 110/32-21, odsouzen jako vlastník nákladního automobilu nahraditi žalovanému 26936 Kč s přísl. za škodu vzniklou mu při automobilové nehodě. Podle uvedeného rozsudku byla dne 6. srpna 1936 pod zn. sp. E 1317/35 povolena žalovanému pro jeho zbývající nárok s příslušenstvím proti žalobci exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky 15000 Kč, kterou měl žalobce proti š-skému okresu. Ježto v době nehody byl žalobce pojištěn u pojišťovny proti následkům zákonné odpovědnosti do nejvyšší částky 300000 Kč, domáhal se žalovaný již před zavedením svrchu uvedené exekuce přisouzeného mu nároku podle § 10 autom. zák. proti pojišťovně »U.«, proti níž si vymohli zabaveni a přikázání k vybrání pohledávky pojistníkovy z onoho pojištění. Ve sporu zahájeném poté proti řečené pojišťovně uzavřel žalovaný dne 23. března 1935 s pojišťovnou smír, podle kterého se prohlásil za uspokojena co do všech nároků zaplacením částky 6937 Kč 50 h pojišťovnou »U.«. Tvrdě, že tím zanikl nárok žalovaného i proti žalobci, domáhá se žalobce podle § 35 ex. ř. nepřípustnosti svrchui uvedené exekuce E 1317/35. Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o to, zda nárok z automobilového úrazu, přisouzený žalovanému Bohumilu H. proti žalobci rozsudkem krajského soudu v Č. L. ze dne 18. září 1934, č. j. Ck I 110/32-2, zanikl pozdějším mimosoudními smírem, sjednaným ve sporu u krajského soudu obchodního v P. pod zn. sp. Ck I 128/34. V právě uvedeném sporu (Ck I 128/34) se totiž Bohumil H. (nyní žalovaný) onoho přisouzeného mu nároku domáhal podle § 10 zák. ze dne 9. srpna 1908, č. 162 ř. z. jako žalobce proti žalované pojišťovně »U.«, u které byl majitel automobilu Rudolf H. (nyní žalobce) pojištěn proti zákonné odpovědnosti a proti níž si poškozený Bohumil H. vymohl zabavení a usnesením okresního soudu v H. ze dne 12. prosince 1934, č. j. E 2101/34-2, i přikázání k vybrání pohledávky pojistníkovy z uvedeného pojištění.
V souzené rozepři žalobce neodůvodňoval zánik pohledávky žalovaného tím, že snad byla zaplacena z onoho mimosoudního smíru, v němž dohodnutá částka ani zdaleka nedosahovala výše přisouzené pohledávky žalovaného, nýbrž vycházel z toho, že žalovaný a poškozený Bohumil H. nebyl podle § 308 ex. ř. oprávněn na účet pojistníků v bez jeho souhlasu ujednati s pojišťovnou smír ve sporu, jejž proti předpisu § 310 ex. ř. ani neodpověděl pojistníkovi. Podle žalobcova tvrzení nese tedy žalovaný sám následky tohoto svého neoprávněného jednání, an mohl smír uzavříti jen na svůj účet, a nemůže proto uplatňovati proti pojistníkovi, co oním smírem prominul pojišťovně. Ale tyto okolnosti zřejmě nejsou s to, aby odůvodnily zánik nároku žalovaného přisouzeného proti žalobci. V souzené rozepři nešlo přece o náhradu škody způsobené snad žalobci oním neoprávněným jednáním žalovaného, jež se projevilo v dotčeném smíru. Nezáleží tedy na tom, zda žalobce snad řečeným smírem pozbyl náhradního nároku proti pojišťovně. Co se pak týká nároku žalovaného, mohl onen smír míti právní účinek přímo jen na oprávnění žalovaného v poměru k pojišťovně, s níž byl smír ujednán. Nelze však ze smíru vyvozovati beze všeho i zánik nároku žalovaného proti žalobci jako pojistníku a pro závěr, že se tím smírem žalovaný vzdal svého nároku, totiž přisouzené mu pohledávky proti žalobci, a že tak učinil třebas jen mlčky (§ 863 obč. zák.), není tu naprosto podkladu. Odvolací soud posoudil tedy věc správně po právní stránce, zamítnuv žalobu, kterou se žalobce domáhal výroku, že nárok žalovaného z rozsudku krajského soudu v Č. L. ze dne 18. září 1934, č. j. Ck I 110/32-12, zanikl.

Citace:

Č. 16805. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 460-462.